Třída Hatakaze
| Třída Hatakaze | |
|---|---|
 Hatakaze (DDG-171) | |
| Obecné informace | |
| Uživatel |  Japonské námořní síly sebeobrany |
| Typ | torpédoborec |
| Lodě | 2 |
| Osud | aktivní (2020) |
| Předchůdce | třída Tačikaze |
| Nástupce | třída Kongó |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 4600 t (standardní) 5500 t (plný) |
| Délka | 150 m |
| Šířka | 16,4 m |
| Ponor | 4,8 m |
| Pohon | COGAG |
| Rychlost | 30 uzlů |
| Posádka | 260 |
| Výzbroj | 2× 127 mm (2×1) Standard SM-1 MR 8× Boeing Harpoon (2×4) 1× ASROC (8hl.) 2× Phalanx CIWS 6× 324mm torpédomet |
| Letadla | 1× vrtulník |
Třída Hatakaze je třída torpédoborců Japonských námořních sil sebeobrany. Celkem byly postaveny dvě jednotky. Třída je primárně určena pro boj s letadly.[1] Jsou to první japonské válečné lodě s pohonem koncepce COGAG.[2]
Stavba
Třída se skládá z jednotek Hatakaze a Šimakaze, postavených loděnicí Mitsubishi Zosen v Nagasaki v letech 1983–1988.
Jednotky třídy Hatakaze:[3]
| Jméno | Zahájení stavby | Spuštěna | Vstup do služby | Status |
|---|---|---|---|---|
| Hatakaze (DDG-171) | 20. května 1983 | 9. listopadu 1984 | 27. března 1986 | Od 19. března 2020 cvičná loď Hatakaze (TV-3520), aktivní.[4] |
| Šimakaze (DDG-172) | 13. ledna 1985 | 30. ledna 1987 | 23. března 1988 | Od 19. března 2021 cvičná loď Šimakaze (TV-3521), aktivní. |
Konstrukce
_is_participating_in_exercise_Keen_Sword_2011.jpg)
Torpédoborce nesou odpalovací zařízení protiletadlových střel Standard SM-1 MR se zásobou 40 střel (původně byly vybaveny střelami Tartar), dále raketová torpéda ASROC a osm protilodních střel Boeing Harpoon. Hlavňovou výzbroj představují dva 127mm kanóny a dva systémy blízké obrany Phalanx CIWS. Proti ponorkám mohou použít rovněž dva tříhlavňové protiponorkové torpédomety ráže 324 mm a může z nich operovat protiponorkový vrtulník (ovšem nemají hangár).[1]
Pohonný systém je koncepce COGAG. Při plavbě cestovní rychlostí plavidla pohánějí dvě plynové turbíny Kawasaki Rolls-Royce Spey SM1A a v bojové situaci se připojí ještě dvě další plynové turbíny Rolls-Royce Olympus TM-3A. Lodní šrouby jsou dva. Nejvyšší rychlost dosahuje 30 uzlů.[3]
Odkazy
Reference
- ↑ a b PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 284.[Dále jen Pejčoch, Novák, Hájek (1994)]
- ↑ Pejčoch, Novák, Hájek (1994), s. 285.
- ↑ a b Class Hatakaze Guided Missile Destroyer [online]. Worldwarships.com [cit. 2016-05-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-09-24. (anglicky)
- ↑ Japan Converts its Destroyer JS Hatakaze into Training Vessel [online]. Defpost.com, 2020-03-23 [cit. 2020-03-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-03-25. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Hatakaze na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Autor: David Newton, uploader was Denelson83, Licence: CC BY-SA 3.0
Vlajka Japonskej cisárskej armády
PACIFIC OCEAN (Dec. 6, 2010) The Japan Maritime Self-Defense ship JS Hatakaze (DDG-171) is participating in exercise Keen Sword 2011. (U.S. Navy photo by Information Systems Technician 1st Class Benjamin Wooldridge/Released)