Třída I

Třída I
HMS Inconstamt (H49)
HMS Inconstamt (H49)
Obecné informace
UživateléRoyal Navy
Turecké námořnictvo
Typtorpédoborec
Lodě13 (včetně vůdčí lodě)
Osud6 ztraceno
Předchůdcetřída G a H
Nástupcetřída Tribal
Technické údaje třídy I
Výtlak1335–1370 t (standardní)
1854–1890 t (plný)[1]
Délka98,45 m
Šířka10,06 m
Ponor3,78 m
Pohon3 kotle, 2 parní turbíny
2 lodní šrouby
34 000 hp
Rychlost36 uzlů
Dosah5530 nám. mil při 15 uzlech
Posádka145
Výzbroj4× 120mm kanón (4×1)
8× 12,7mm kulomet (2×4)
10× 533mm torpédomet (2×5)
2 vrhače
Technické údaje Inglefield
Výtlak1544 t (standardní)
2081 t (plný)[1]
Délka102,72 m
Šířka10,36 m
Ponor3,89 m
Pohon3 kotle, 2 parní turbíny
2 lodní šrouby
38 000 hp
Rychlost36,5 uzlu
Posádka178
Výzbroj5× 120mm kanón (5×1)
8× 12,7mm kulomet (2×4)
10× 533mm torpédomet (2×5)
2 vrhače

Třída I byla třída torpédoborců sloužících v Royal Navy v období druhé světové války. Postaveno jich bylo osm kusů pro britské námořnictvo, přičemž další čtyři byly rozestavěny na zakázku Turecka (dva byly za války zrekvírovány pro potřeby Britů). Jako vůdčí loď torpédoborců této třídy byl postaven HMS Inglefield. Za druhé světové války bylo ztraceno celkem šest jednotek třídy I.

Pozadí vzniku

Torpédoborce této třídy byly téměř totožné s třídou G a H a některý prameny ji uvádějí jako její součást.[2] Hlavní změnou byla instalace pětihlavňových torpédometů místo čtyřhlavňových.[1] Osm torpédoborců třídy I bylo postaveno v letech 1936–1937. Doplnila je ještě vůdčí loď torpédoborců Inglefield, která měla větší výtlak, výzbroj posílenu o pátý 120mm kanón a díky výkonnějšímu pohonnému systému byla o půl uzlu rychlejší. Další čtyři torpédoborce tohoto typu byly objednány Tureckem. Stavba probíhala už za války, a proto byl první pár zařazen do britského námořnictva a pouze druhý byl dodán tureckému námořnictvu.[1][3]

Jednotky třídy I:[2]

JménoUživatelLoděniceZaložení kýluSpuštění na voduPřijetí do službyStatus
InglefieldRNCammell Laird, Birkenhead193615. října 1936červen 1937Vůdčí loď třídy I. Dne 25. února 1944 poblíž Anzia potopen německou kluzákovou pumou Hs 293.[4]
Icarus (D03)RNJohn Brown, Clydebank193626. listopadu 1936květen 1937Prodán do šrotu 1946.
Ilex (D61)RNJohn Brown, Clydebank193628. ledna 1931červenec 1937Prodán do šrotu 1948.
Imogen (D44)RNHawthorn Leslie, Hebburn193630. října 1936červen 1937Dne 16. července 1940 se poblíž Orknejí potopil po srážce s lehkým křižníkem HMS Glasgow (C21).
Imperial (D09)RNHawthorn Leslie, Hebburn193611. prosince 1936červen 1937Dne 29. května 1941 u Kréty vážně poškozen německými bombardéry Ju 87, opuštěn a potopen torpédoborcem HMS Hotspur.
Impulsive (D11)RNWhite, Cowes19361. března 1937leden 1938Prodán do šrotu 1946.
Intrepid (D10)RNWhite, Cowes193617. prosince 1936červenec 1937Dne 26. září 1943 potopen německými bombardéry Ju 88 na řeckém ostrově Leros.
Isis (D87)RNYarrow, Scotstoun193612. listopadu 1936červen 1937Dne 20. července 1944 při invazy do Normandie potopen minou.
Ivanhoe (D16)RNYarrow, Scotstoun193611. února 1937srpen 1937Dne 1. září 1940 u nizozemského pobřeží těžce poškozen minou a potopen torpédoborcem HMS Kelvin.
Inconstant (H49, ex Muavenet)RNVickers-Armstrongs, Barrow193924. února 1941leden 1942Od roku 1946 provozován Tureckem jako Muavenet. Vyřazen 1960.
Ithuriel (H05, ex Gayret)RNVickers-Armstrongs, Barrow193915. února 1940březen 1942Dne 28. listopadu 1942 poblíž Bône těžce poškozen německými bombardéry, neopraven.
Sultan HisarTureckoDenny, Dumbarton193917. prosince 19401942Vyřazen 1960.
Demir HisarTureckoDenny, Dumbarton193919411942Vyřazen 1960.

Konstrukce

HMS Ivanhoe

Torpédoborce třídy I po dokončení nesly čtyři 120mm/45 kanóny QF Mk.IX, umístěné v jednodělových věžích. Protiletadlovou výzbroj tvořily dvě čtyřčata 12,7mm kulometů. Nesly též dva pětihlavňové 533mm torpédomety. K napadání ponorek sloužily dva vrhače pro svrhávání hlubinných pum. Pohonný systém tvořily tři tříbubnové kotle Admiralty a dvě turbínová soustrojí Parsons o výkonu 34 000 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 36 uzlů.[1] Dosah byl 5530 námořních mil při rychlosti 15 uzlů.[2]

Modifikace

Pro vylepšení stability byly během služby pětihlavňové torpédomety nahrazeny čtyřhlavňovými. Stejně byl upraven Inglefield.[1]

Operační služba

Za druhé světové války bylo ztraceno sedm jednotek třídy I, včetně vůdčí lodě Inglefield.

Zahraniční uživatelé

Turecký torpédoborec Sultan Hisar
TureckoTurecko Turecko

Turecké námořnictvo mělo dostat celkem čtyři jednotky této třídy. Dokončeny pro něj byly pouze Sultan Hisar a Demir Hisar, přičemž druhý pár převzalo britské námořnictvo. Torpédoborec Muavenet přečkal válku a Turecko jej získalo roku 1946. Všechny byly vyřazeny roku 1960. Za čtvrtý zničený torpédoborec získalo Turecko roku 1946 náhradou torpédoborec třídy O a P HMS Oribi.[5]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e f GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1922–1946. Annapolis: Naval Institute Press, 1980. S. 39. (anglicky) 
  2. ↑ a b c "G", "H" and "I" destroyers (GLOWWORM) (24, 1936 - 1938) [online]. Navypedia.org [cit. 2020-07-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ ex-Turkish "I" destroyers (ITHURIEL) (2, 1942) [online]. Navypedia.org [cit. 2020-07-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ "G", "H" and "I" leaders (GRENVILLE) (3, 1936 - 1937) [online]. Navypedia.org [cit. 2020-07-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ DEMİRHİSAR destroyers (1942, 1942/1945) [online]. Navypedia.org [cit. 2020-07-19]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce