Třída Ikazuči (1899)

Třída Ikazuči
Torpédoborec Sazanami v Jokosuce, 1901
Obecné informace
Uživatel	Japonské císařské námořnictvo
Typ	Torpédoborec
Lodě	6 jednotek
Zahájení stavby	1897 až 1899
Spuštění na vodu	1898 až 1899
Uvedení do služby	1899 až 1900
Osud	Potopeny/vyřazeny
Předchůdce	–
Nástupce	Třída Šinonome
Technické údaje
Výtlak	305 T normální 410 T plný[1][2]
Délka	67,2 m mezi svislicemi 68,4 m celkem[1]
Šířka	6,2 m[1]
Ponor	1,57 m[1]
Pohon	4 kotle Yarrow 2 vertikální čtyřválcové parní stroje s trojnásobnou expanzí[2] 6000 k indikovaný (4413,0 kW[p 1])[1][2]
Palivo	110 t uhlí[2][3]
Rychlost	31 uzlů (57,4 km/h)[1][2]
Posádka	55[1][2] až 60[3]
Výzbroj	Po dokončení: 1× 76,2mm/40 12-pdr kanón (1×I) 5× 57mm/40 6-pdr kanón Hotchkiss (5×I)[4] 2× 450mm[p 2] torpédomety typu HO (2×I)[5] Od 1904/05:[4] 2× 76,2mm/40 12-pdr kanón (2×I) 4× 57mm/40 6-pdr kanón Hotchkiss (4×I)[1][2] 2× 450mm torpédomety typu HO (2×I)[5]

Třída Ikazuči (japonsky 雷型 Ikazuči-gata) sestávala ze šesti torpédoborců, postavených v letech 1897 až 1900 ve Spojeném království pro japonské císařské námořnictvo. Jednalo se o první torpédoborce objednané pro císařské námořnictvo. Po zařazení do služby v letech 1899 a 1900 se zapojily do potlačení povstání boxerů, přičemž byla v roce 1900 jedna jednotka ztracena při ztroskotání, a zbývajících pět torpédoborců se zúčastnilo rusko-japonské války. Od srpna 1912 byly překlasifikovány na torpédoborce 3. třídy (三等駆逐艦 santó kučikukan).^[1] Dvě další jednotky byly ztraceny při kolizi a explozi a zbývající tři byly vyřazeny.

Všechny jednotky byly pojmenované po přírodních jevech.

V článku se používá pozdější termín „torpédoborec“, ačkoliv dobová klasifikace byla mnohdy odlišná

Pozadí vzniku

Počátkem roku 1896 (tedy po vyhrané první čínsko-japonské válce a následně prohrané Intervenci Tří) schválil Teikoku-gikai (帝國議会 ~ císařský sněm) Jamamotův desetiletý plán rozvoje loďstva, který byl později znám jako plán rozvoje loďstva 6-6 (六六艦隊計画 Roku-roku kantai keikaku). Ten požadoval (mimo jiné) stavbu 23 torpédoborců do roku 1905.^[6][7]

Šest jednotek budoucí třídy Ikazuči bylo objednáno v loděnici Yarrow v Poplaru, která již měla zkušenosti se stavbou ničitelů torpédových člunů (Torpedo Boat Destroyer) pro Royal Navy i zahraniční odběratele. První čtyři jednotky (Akebono, Ikazuči, Inazuma a Sazanami) byly financovány z prostředků rozpočtového roku 1896 a poslední dvě jednotky (Nidži a Oboro) z rozpočtu na rok 1897.^[1]

Budoucí torpédoborce v té době představovaly novou kategorii plavidel a v císařském námořnictvu prodělala jejich klasifikace mnohem složitější vývoj, než v případě Royal Navy. Nejprve byly nazývány jako suiraitei kučikutei (水雷艇駆逐艇) – doslova „čluny (艇) pro zahánění/ničení (駆逐) torpédových člunů (水雷艇)“ – což bylo následně zkráceno na suirai kučikutei (水雷駆逐艇). K dalšímu zkrácení došlo v roce 1898, vynecháním primárního cíle nových člunů-ničitelů, na kučikutei (駆逐艇). Ještě před spuštěním první jednotky na vodu byly kučikutei podle Gunkan ojobi suiraitei ruibecu tókjú hjódžun (軍艦及び水雷艇類別等級標準 ~ Standardy pro klasifikaci tříd válečných lodí a torpédovek) z 21. března 1898 zařazeny do nadkategorie suiraitei (水雷艇 ~ torpédovky, zde ale nadkategorie nadřazená kategoriím suiraitei a kučikutei), která stála vedle nadkategorie gunkan (軍艦 ~ válečná loď) – to znamená, že kučikutei nebyly považovány za válečné lodě ve smyslu kategorie gunkan.^[8]

Teprve 22. června 1900 (tedy až po zařazení všech šesti jednotek do služby) byly kučikutai překlasifikovány na kučikukan (駆逐艦 ~ torpédoborec; doslova „loď pro ničení/zahánění“) a zařazeny (do konce rusko-japonské války) do kategorie gunkan. Podle další reorganizace z 28. srpna 1912 byly torpédoborce třídy Ikazuči překlasifikovány na torpédoborce 3. třídy.^[9]. Před definitivním vyřazením byly v roce 1921 ještě přežívající Akebono a Oboro překlasifikovány na minolovky 2. třídy (二等掃海艇 nitó sókaitei).^[1]

Konstrukce

Trup a nástavby

Ikazuči (stejně jako několik následujících tříd japonských „torpédoborců“) vycházely z tzv. „30uzlových“ (30-knotter) ničitelů torpédových člunů Royal Navy.^[2][4] Trup byl zhotoven z měkké oceli Siemens-Martin s obšívkou o tloušťce 4 až 5 milimetrů a příčnými přepážkami rozdělen do jedenácti úseků. V nich se (od přídě) nacházely: přední kolizní prostor, kotevní mechanismus, velitelská věž, kuchyně, kotelny, strojovna, důstojnické kajuty se salónkem, sklad potravin a mechanismus kormidla.^[4] Záď nesla nevyvážené kormidlo.^[10]

Přední paluba byla klenutá a snižovala se směrem k přídi. Na klenutou přední palubu navazoval malý můstek o jedné úrovni, na jehož vrcholku se nacházela nekrytá plošina. Za můstkem stál signální stěžeň a za ním se v přibližně jedné třetině délky táhla nástavba se čtyřmi komíny a vyústěním větrání kotelen (vyústění větrání přední kotelny se nacházelo v mezeře mezi prvním a druhým komínem, zatímco větrání zadní kotelny se nacházelo v mezeře mezi třetím a čtvrtým komínem). Po stranách této nástavby se nacházely celkem čtyři záchranné čluny a zadní dvojice 57mm kanónů. V zadní části se nástavba snižovala a stála na ní vyvýšená platforma se světlometem.

Pohon

Čtyři vodotrubné kotle Yarrow, umístěné za sebou po dvou ve dvou kotelnách, vyvíjely nasycenou páru pro dva vertikální čtyřválcové parní stroje s trojnásobnou expanzí.^[4] Ty dosahovaly celkového výkonu 6000 koní (4413,0 kW^{[p 1]}) a krátkodobě maximálně i 7000 koní (5148,5 kW^{[p 1]}). Císařské námořnictvo požadovalo, aby nové torpédoborce byly schopné udržet rychlost 31 uzlů (57,4 km/h) po dobu tří hodin.^[2] Poslední dokončená jednotka Nidži dosáhla při zkouškách 12. prosince 1899 rychlosti 31,15 uzlů (57,690 km/h).^[2][4]

Výzbroj

Výzbroj nových torpédoborců (jak bylo tehdy obvyklé) byla založena na rychlopalných kanónech a torpédech. Po dokončení se hlavňová výzbroj skládala z jednoho 76,2mm kanónu (u Royal Navy označovaného jako 12liberní či třípalcový) s délkou hlavně 40 ráží a pěti 57mm kanónů Hotchkiss (u Royal Navy označovaných jako 6liberní) s hlavní délky 40 ráží. Od přídě k zádi byly kanóny rozmístěny následovně: Jeden 57mm Hotchkiss na vyvýšené platformě na přední palubě před můstkem, dva 57mm kanóny na hlavní palubě po stranách můstku a zbývající dvojice sedmapadesátek diagonálně na hlavní palubě – kanón na pravoboku se nacházel za úrovní druhého komína a kanón na levoboku přibližně na úrovni čtvrtého komína. 76,2mm kanón se nacházel na zádi za torpédomety. Těsně před, či během rusko-japonské války (1904-1905) byl přední 57mm kanón na platformě před můstkem nahrazen za druhý 76,2mm kanón.^[4]

Torpédovou výzbroj představovaly dva 450mm^{[p 2]} otočné jednohlavňové torpédomety typu HO (tzn. Whitehead & Armstrong) umístěné na hlavní palubě na zádi, mezi platformou světlometu a 76,2mm kanónem. Z nich bylo možno vypouštět torpéda typu 30., 32., 38., 42. a 44. roku (až na poslední typ se jednalo o torpéda poháněná stlačeným vzduchem; typ 44. roku byl poháněn směsí petroleje, vzduchu a vody).^[5]

Jednotky třídy Ikazuči

Odkazy

Poznámky

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků 雷型駆逐艦 na japonské Wikipedii a Ikazuchi class destroyer na anglické Wikipedii.

Literatura

• JELÍNEK, Milan. Lodě války rusko-japonské 1904-1905, Díl 2. Japonské námořní síly. Hradec Králové: Kanon, 2012. (Námořní žurnál historický). S. 84 až 86. 
• JENTSCHURA, Hansgeorg; JUNG, Dieter; MICKEL, Peter. Warships of the Imperial Japanese Navy 1869-1945. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1986. ISBN 0-87021-893-X. S. 130. (anglicky) 
• ПАТЯНИН, С.В. Эскадренные миноносцы и миноносцы Японии (1879-1945 гг.). Санкт-Петербург : 1998. (БКМ.). Kapitola Эскадренные миноносцы (Истребители) 1897-1909 гг. ~ PATJANIN, S. V. Eskadrennye minonoscy i minonoscy Japonii (1879-1945 gg.). Sankt-Petěrburg: [s.n.], 1998. (BKM). Dostupné online. Kapitola Eskadrennye minonoscy (Istrebiteli) 1897-1909 gg.. (rusky) 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Ikazuči na Wikimedia Commons
• NISHIDA, Hiroshi. Ikazuchi class 3rd class destroyers [online]. [cit. 2012-12-06]. Dostupné online. (anglicky) ^{[nedostupný zdroj]}
• POCOCK, Michael W. Ikazuchi Class Destroyers Class Overview [online]. maritimequest.com [cit. 2012-12-07]. Dostupné online. (anglicky) 
• 雷（初代）型　駆逐艦 [online]. military.sakura.ne.jp, 1998-07-04, rev. 2000-03-18 [cit. 2012-12-07]. Dostupné online. (japonsky) 
• 日本海軍　雷型駆逐艦　漣 [online]. mpmc.web.fc2.com [cit. 2012-12-07]. Dostupné online. (japonsky) 
• 雷型 [online]. down.ne.jp [cit. 2012-12-07]. Dostupné online. (japonsky)