Třída Ikazuči (1899)

Třída Ikazuči
Torpédoborec Sazanami v Jokosuce, 1901
Torpédoborec Sazanami v Jokosuce, 1901
Obecné informace
UživatelVlajka japonského válečného námořnictva Japonské císařské námořnictvo
TypTorpédoborec
Lodě6 jednotek
Zahájení stavby18971899
Spuštění na vodu1898 až 1899
Uvedení do služby1899 až 1900
OsudPotopeny/vyřazeny
Předchůdce
NástupceTřída Šinonome
Technické údaje
Výtlak305 T normální
410 T plný[1][2]
Délka67,2 m mezi svislicemi
68,4 m celkem[1]
Šířka6,2 m[1]
Ponor1,57 m[1]
Pohon4 kotle Yarrow
2 vertikální čtyřválcové parní stroje s trojnásobnou expanzí[2]
6000 k indikovaný (4413,0 kW[p 1])[1][2]
Palivo110 t uhlí[2][3]
Rychlost31 uzlů (57,4 km/h)[1][2]
Posádka55[1][2] až 60[3]
VýzbrojPo dokončení:
76,2mm/40 12-pdr kanón (1×I)
57mm/40 6-pdr kanón Hotchkiss (5×I)[4]
2× 450mm[p 2] torpédomety typu HO (2×I)[5]

Od 1904/05:[4]
2× 76,2mm/40 12-pdr kanón (2×I)
4× 57mm/40 6-pdr kanón Hotchkiss (4×I)[1][2]
2× 450mm torpédomety typu HO (2×I)[5]

Třída Ikazuči (japonsky 雷型 Ikazuči-gata) sestávala ze šesti torpédoborců, postavených v letech 18971900 ve Spojeném království pro japonské císařské námořnictvo. Jednalo se o první torpédoborce objednané pro císařské námořnictvo. Po zařazení do služby v letech 1899 a 1900 se zapojily do potlačení povstání boxerů, přičemž byla v roce 1900 jedna jednotka ztracena při ztroskotání, a zbývajících pět torpédoborců se zúčastnilo rusko-japonské války. Od srpna 1912 byly překlasifikovány na torpédoborce 3. třídy (三等駆逐艦 santó kučikukan).[1] Dvě další jednotky byly ztraceny při kolizi a explozi a zbývající tři byly vyřazeny.

Všechny jednotky byly pojmenované po přírodních jevech.

V článku se používá pozdější termín „torpédoborec“, ačkoliv dobová klasifikace byla mnohdy odlišná

Pozadí vzniku

Související informace naleznete také v článku Torpédoborec.

Počátkem roku 1896 (tedy po vyhrané první čínsko-japonské válce a následně prohrané Intervenci Tří) schválil Teikoku-gikai (帝國議会 ~ císařský sněm) Jamamotův desetiletý plán rozvoje loďstva, který byl později znám jako plán rozvoje loďstva 6-6 (六六艦隊計画 Roku-roku kantai keikaku). Ten požadoval (mimo jiné) stavbu 23 torpédoborců do roku 1905.[6][7]

Loděnice Yarrow postavila i vůdčí jednotku ruské třídy Sokol, s jejímiž jednotkami se Ikazuči střetly za rusko-japonské války. Většina stíhačů torpédovek (torpedo boat destroyer) postavených loděnicí Yarrow se vyznačovala čtyřkomínovou siluetou. V porovnání s třídou Sokol ale byly jednotky třídy Ikazuči větší a silněji vyzbrojené

Šest jednotek budoucí třídy Ikazuči bylo objednáno v loděnici Yarrow v Poplaru, která již měla zkušenosti se stavbou ničitelů torpédových člunů (Torpedo Boat Destroyer) pro Royal Navy i zahraniční odběratele. První čtyři jednotky (Akebono, Ikazuči, Inazuma a Sazanami) byly financovány z prostředků rozpočtového roku 1896 a poslední dvě jednotky (Nidži a Oboro) z rozpočtu na rok 1897.[1]

Budoucí torpédoborce v té době představovaly novou kategorii plavidel a v císařském námořnictvu prodělala jejich klasifikace mnohem složitější vývoj, než v případě Royal Navy. Nejprve byly nazývány jako suiraitei kučikutei (水雷艇駆逐艇) – doslova „čluny () pro zahánění/ničení (駆逐) torpédových člunů (水雷艇)“ – což bylo následně zkráceno na suirai kučikutei (水雷駆逐艇). K dalšímu zkrácení došlo v roce 1898, vynecháním primárního cíle nových člunů-ničitelů, na kučikutei (駆逐艇). Ještě před spuštěním první jednotky na vodu byly kučikutei podle Gunkan ojobi suiraitei ruibecu tókjú hjódžun (軍艦及び水雷艇類別等級標準 ~ Standardy pro klasifikaci tříd válečných lodí a torpédovek) z 21. března 1898 zařazeny do nadkategorie suiraitei (水雷艇 ~ torpédovky, zde ale nadkategorie nadřazená kategoriím suiraitei a kučikutei), která stála vedle nadkategorie gunkan (軍艦 ~ válečná loď) – to znamená, že kučikutei nebyly považovány za válečné lodě ve smyslu kategorie gunkan.[8]

Teprve 22. června 1900 (tedy až po zařazení všech šesti jednotek do služby) byly kučikutai překlasifikovány na kučikukan (駆逐艦 ~ torpédoborec; doslova „loď pro ničení/zahánění“) a zařazeny (do konce rusko-japonské války) do kategorie gunkan. Podle další reorganizace z 28. srpna 1912 byly torpédoborce třídy Ikazuči překlasifikovány na torpédoborce 3. třídy.[9]. Před definitivním vyřazením byly v roce 1921 ještě přežívající Akebono a Oboro překlasifikovány na minolovky 2. třídy (二等掃海艇 nitó sókaitei).[1]

Konstrukce

Trup a nástavby

Ikazuči (stejně jako několik následujících tříd japonských „torpédoborců“) vycházely z tzv. „30uzlových“ (30-knotter) ničitelů torpédových člunů Royal Navy.[2][4] Trup byl zhotoven z měkké oceli Siemens-Martin s obšívkou o tloušťce 4 až 5 milimetrů a příčnými přepážkami rozdělen do jedenácti úseků. V nich se (od přídě) nacházely: přední kolizní prostor, kotevní mechanismus, velitelská věž, kuchyně, kotelny, strojovna, důstojnické kajuty se salónkem, sklad potravin a mechanismus kormidla.[4] Záď nesla nevyvážené kormidlo.[10]

Přední paluba byla klenutá a snižovala se směrem k přídi. Na klenutou přední palubu navazoval malý můstek o jedné úrovni, na jehož vrcholku se nacházela nekrytá plošina. Za můstkem stál signální stěžeň a za ním se v přibližně jedné třetině délky táhla nástavba se čtyřmi komíny a vyústěním větrání kotelen (vyústění větrání přední kotelny se nacházelo v mezeře mezi prvním a druhým komínem, zatímco větrání zadní kotelny se nacházelo v mezeře mezi třetím a čtvrtým komínem). Po stranách této nástavby se nacházely celkem čtyři záchranné čluny a zadní dvojice 57mm kanónů. V zadní části se nástavba snižovala a stála na ní vyvýšená platforma se světlometem.

Pohon

Čtyři vodotrubné kotle Yarrow, umístěné za sebou po dvou ve dvou kotelnách, vyvíjely nasycenou páru pro dva vertikální čtyřválcové parní stroje s trojnásobnou expanzí.[4] Ty dosahovaly celkového výkonu 6000 koní (4413,0 kW[p 1]) a krátkodobě maximálně i 7000 koní (5148,5 kW[p 1]). Císařské námořnictvo požadovalo, aby nové torpédoborce byly schopné udržet rychlost 31 uzlů (57,4 km/h) po dobu tří hodin.[2] Poslední dokončená jednotka Nidži dosáhla při zkouškách 12. prosince 1899 rychlosti 31,15 uzlů (57,690 km/h).[2][4]

Výzbroj

57mm rychlopalný kanón Hotchkiss vyrobený zbrojovkou Elswick

Výzbroj nových torpédoborců (jak bylo tehdy obvyklé) byla založena na rychlopalných kanónech a torpédech. Po dokončení se hlavňová výzbroj skládala z jednoho 76,2mm kanónu (u Royal Navy označovaného jako 12liberní či třípalcový) s délkou hlavně 40 ráží a pěti 57mm kanónů Hotchkiss (u Royal Navy označovaných jako 6liberní) s hlavní délky 40 ráží. Od přídě k zádi byly kanóny rozmístěny následovně: Jeden 57mm Hotchkiss na vyvýšené platformě na přední palubě před můstkem, dva 57mm kanóny na hlavní palubě po stranách můstku a zbývající dvojice sedmapadesátek diagonálně na hlavní palubě – kanón na pravoboku se nacházel za úrovní druhého komína a kanón na levoboku přibližně na úrovni čtvrtého komína. 76,2mm kanón se nacházel na zádi za torpédomety. Těsně před, či během rusko-japonské války (1904-1905) byl přední 57mm kanón na platformě před můstkem nahrazen za druhý 76,2mm kanón.[4]

Torpédovou výzbroj představovaly dva 450mm[p 2] otočné jednohlavňové torpédomety typu HO (tzn. Whitehead & Armstrong) umístěné na hlavní palubě na zádi, mezi platformou světlometu a 76,2mm kanónem. Z nich bylo možno vypouštět torpéda typu 30., 32., 38., 42. a 44. roku (až na poslední typ se jednalo o torpéda poháněná stlačeným vzduchem; typ 44. roku byl poháněn směsí petroleje, vzduchu a vody).[5]

Jednotky třídy Ikazuči

JménoLoděnicePoložení kýluSpuštěníPřijetí do službyOsud
Ikazuči
()
Yarrow Shipbuilders, Poplar, Londýn18970901azáří 189718981115a15. listopadu 189818990223a23. února 189919131009a9. října 1913[1] nebo 19131010a10. října 1913[2] potopen po explozi kotle v Óminato
Inazuma
()
Yarrow Shipbuilders, Poplar, Londýn18971101alistopadu 189718990128a28. ledna 189918990425a25. dubna 189919091216a16. prosince 1909 ztracen při kolizi se škunerem jižně od Hakodate[1][2]
Nidži
()
Yarrow Shipbuilders, Poplar, Londýn18990101aledna 189918991217a17. prosince 189919000101a1. ledna 190019000803a3. srpna 1900 potopen po ztroskotání u jihovýchodního pobřeží Šantungského poloostrova
Akebono
()
Yarrow Shipbuilders, Poplar, Londýn18980201aúnora 189818990425a25. dubna 189918990703a3. července 189919210401a1. dubna 1921 překlasifikován na minolovku 2. třídy; 19210621a21. června 1921 překlasifikován na cílovou loď a 1925 sešrotován
Oboro
()
Yarrow Shipbuilders, Poplar, Londýn18990101aledna 189918991005a5. října 189918991101a1. listopadu 189919210430a30. dubna 1921 překlasifikován na minolovku 2. třídy; 19210621a21. června 1921 překlasifikován na cílovou loď a od října 1921 hulk
Sazanami
()
Yarrow Shipbuilders, Poplar, Londýn18970601ačervna 189718990808a8. srpna 189918990828a28. srpna 189919130401a1. dubna 1913 vyřazen; 19140823a23. srpna 1914 přejmenován na Sazanami Maru (漣丸), 19300829a29. srpna 1930 ztroskotal u pobřeží Tatejamy (prefektura Čiba); od října téhož roku hulk

Odkazy

Poznámky

  1. a b c Pro přepočet výkonu bylo použito vztahu pro metrickou koňskou sílu. Je ovšem otázka v jaké soustavě byl výkon turbín a parních strojů císařského námořnictva definován. Již koncem 19. století Japonsko znalo (a občas i používalo) metrickou soustavu a například v říjnu 1917 císařské námořnictvo přeznačilo svoje zbraně z palců na centimetry (viz Lacroix & Wells, str. 3). Ale teprve 44. zasedání Teikoku-gikai (帝國議会 ~ císařský sněm) v roce 1921 uzákonilo přechod na metrickou soustavu. Jelikož tou dobou nedošlo k přehodnocení výkonu japonských turbín a zavedení metrické soustavy se jich tudíž nedotklo (viz výkony turbín v Lacroix & Wells), jsou dvě možnosti: 1) císařské námořnictvo uvádělo výkon turbín a parních strojů v metrické koňské síle již před oficiálním zavedením metrické soustavy a nebo 2) po oficiálním zavedení metrické soustavy si císařské námořnictvo ponechalo odvozenou jednotku definovanou v angloamerické měrné soustavě
  2. a b Torpédomety typu HO byly (a jsou) označovány i jako 18″ (čili 457,2 mm), oficiální označení v centimetrech (torpédometů i torpéd) ale bylo 45 cm a podle Lacroix & Wells (tabulka H.12, str. 778) by se skutečně mělo jednat o 450 mm

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků 雷型駆逐艦 na japonské Wikipedii a Ikazuchi class destroyer na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i j k l m NISHIDA, Hiroshi. Ikazuchi class 3rd class destroyers [online]. [cit. 2012-12-06]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  2. a b c d e f g h i j k l JENTSCHURA, Hansgeorg; JUNG, Dieter; MICKEL, Peter. Warships of the Imperial Japanese Navy 1869-1945. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1986. Dostupné online. ISBN 0-87021-893-X. S. 130. (anglicky) 
  3. a b 雷(初代)型 駆逐艦 [online]. military.sakura.ne.jp, 1998-07-04, rev. 2000-03-18 [cit. 2012-12-11]. Dostupné online. (japonsky) 
  4. a b c d e f g PATJANIN, S. V. Eskadrennye minonoscy i minonoscy Japonii (1879-1945 gg.). Sankt-Petěrburg: [s.n.], 1998. (BKM). Dostupné online. Kapitola Eskadrennye minonoscy (Istrebiteli) 1897-1909 gg.. (rusky) 
  5. a b c LACROIX, Eric; WELLS II, Linton. Japanese Cruisers of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. ISBN 0-87021-311-3. S. 781. (anglicky) 
  6. EVANS, David C.; PEATTIE, Mark R. Kaigun: strategy, tactics, and technology in the Imperial Japanese Navy, 1887-1941. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. Dostupné online. ISBN 978-0-87021-192-8. S. 57 až 65. (anglicky) 
  7. SCHENCKING, J. Charles. Making Waves: Politics, Propaganda, and the Emergence of the Imperial Japanese Navy, 1868-1922. Stanford, California: Stanford University Press, 2005. Dostupné online. ISBN 0-8047-4977-9. S. 84 až 90. (anglicky) 
  8. Lacroix & Wells, str. 697 a 698
  9. Lacroix & Wells, str. 698
  10. JELÍNEK, Milan. Lodě války rusko-japonské 1904-1905, Díl 2. Japonské námořní síly. Hradec Králové: Kanon, 2012. (Námořní žurnál historický). S. 84 (schéma). 

Literatura

  • JELÍNEK, Milan. Lodě války rusko-japonské 1904-1905, Díl 2. Japonské námořní síly. Hradec Králové: Kanon, 2012. (Námořní žurnál historický). S. 84 až 86. 
  • JENTSCHURA, Hansgeorg; JUNG, Dieter; MICKEL, Peter. Warships of the Imperial Japanese Navy 1869-1945. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1986. ISBN 0-87021-893-X. S. 130. (anglicky) 
  • ПАТЯНИН, С.В. Эскадренные миноносцы и миноносцы Японии (1879-1945 гг.). Санкт-Петербург : 1998. (БКМ.). Kapitola Эскадренные миноносцы (Истребители) 1897-1909 гг. ~ PATJANIN, S. V. Eskadrennye minonoscy i minonoscy Japonii (1879-1945 gg.). Sankt-Petěrburg: [s.n.], 1998. (BKM). Dostupné online. Kapitola Eskadrennye minonoscy (Istrebiteli) 1897-1909 gg.. (rusky) 

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Ikazuči na Wikimedia Commons
  • NISHIDA, Hiroshi. Ikazuchi class 3rd class destroyers [online]. [cit. 2012-12-06]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  • POCOCK, Michael W. Ikazuchi Class Destroyers Class Overview [online]. maritimequest.com [cit. 2012-12-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  • 雷(初代)型 駆逐艦 [online]. military.sakura.ne.jp, 1998-07-04, rev. 2000-03-18 [cit. 2012-12-07]. Dostupné online. (japonsky) 
  • 日本海軍 雷型駆逐艦 漣 [online]. mpmc.web.fc2.com [cit. 2012-12-07]. Dostupné online. (japonsky) 
  • 雷型 [online]. down.ne.jp [cit. 2012-12-07]. Dostupné online. (japonsky) 

Média použitá na této stránce

Naval Ensign of Japan.svg
Autor: David Newton, uploader was Denelson83, Licence: CC BY-SA 3.0
Vlajka Japonskej cisárskej armády
Elswick6PounderGuncirca1897.jpg
Photograph of QF 6 pounder gun of Hotchkiss design, made by Elswick Ordnance Company, UK.
Sokol type torpedo boat.gif
Imperial Russian built Сокол (Sokol) class destroyer, former torpedo boat destroyer.
IJN Sazanami at Yokosuka Meiji 33.jpg
Japanese destroyer Sazanami at Yokosuka, 1901