Třída Isla de Luzón

Třída Isla de Luzón
Isla de Luzón
Obecné informace
Uživatelé	Španělské námořnictvo Námořnictvo Spojených států amerických Venezuelské námořnictvo
Typ	chráněný křižník
Lodě	3
Osud	2 potopeny 1 vyřazen
Předchůdce	třída Velasco
Nástupce	třída Alfonso XII
Technické údaje
Výtlak	1030 t (standardní)
Délka	56,1 m (mezi svislicemi) 60 m (celková)
Šířka	9,14 m
Ponor	3,84 m (max.)
Pohon	2 kotle, 2 parní stroje 2 lodní šrouby
Rychlost	15,9 uzlu
Posádka	164
Výzbroj	6× 120mm kanón (6×1) 4× 57mm kanón (4×1) 3× 356mm torpédomet
Pancíř	25-64mm paluba 51mm velitelská věž

Třída Isla de Luzón byla lodní třída malých chráněných křižníků španělského námořnictva. Celkem byly postaveny tři jednotky této třídy. Španělské námořnictvo je provozovalo v letech 1887–1900. Isla de Luzón a Isla de Cuba byly roku 1898 potopeny ve Španělsko-americké válce. Obě opravená plavidla americké námořnictvo zařadilo roku 1900 jako dělové čluny. USS Isla de Luzon sloužil do roku 1919 a USS Isla de Cuba byl roku 1912 prodán Venezuele, přičemž do šrotu putoval roku 1940.

Stavba

Celkem byly postaveny tři jednotky této třídy. Navrhla je britská loděnice Armstrong v Elswicku. Stejná loděnice postavila první dva křižníky, přijaté do služby roku 1887. Třetí křižník postavila španělská loděnice Arsenal de la Carraca. Do služby byl přijat roku 1894.^[1][2]

Jednotky třídy Isla de Luzón:^[1]

Konstrukce

Křižníky měly ocelový trup a jeden komín.^[2] Chránilo je slabé ocelové pancéřování. Pancéřová paluba o síle 25–64 mm a velitelská věž o síle 51 mm. Hlavní výzbroj představovalo šest 120mm/35 kanónů Hontoria M1883, čtyři 57mm/40 kanóny Hotchkiss a tři 356mm torpédomety. Pohonný systém tvořily dva cylindrické kotle a dva parní stroje o výkonu 2627 hp, roztáčející dva lodní šrouby. Neseno bylo 160 tun uhlí. Nejvyšší rychlost dosahovala 15,9 uzlu.^[1]

Modifikace

Dělový člun USS Isla de Luzon měl po opravě výtlak 1020 t. Byl vyzbrojen čtyřmi 102mm kanóny, čtyřmi šestiliberními kanóny a třemi 356mm torpédomety. Jeho parní stroje měly výkon 535 hp, takže jeho rychlost poklesla na 11,2 uzlu. Roku 1911 dostal nové kotle Babcock & Wilcox. Dělový člun USS Isla de Cuba měl po opravě výtlak 950 t. Jeho výzbroj byla shodná, ale pohonný systém měl výkon 800 hp, takže dosahoval rychlosti 13 uzlů.^[3]

Služba

Křižníky se roku 1898 účastnily Španělsko-americké války. Isla de Luzón a Isla de Cuba byly součástí španělské tichomořské eskadry pod velením kontradmirála Patricia Montoja. Dne 1. května 1898 oba potopily vlastní posádky v bitvě v Manilské zátoce, první námořní bitvě této války.^[2] Sesterský křižník Marqués de la Ensenada navíc byl už roku 1900 vyřazen kvůli své zastaralosti.

Američané po válce oba křižníky vyzvedli a roku 1900 je zařadili do amerického námořnictva jako dělové čluny USS Isla de Luzon a USS Isla de Cuba. První roky plavidla operovala na Filipínách. Dělový člun Isla de Luzon byl roku 1907 vyřazen a zapůjčen námořní milici států Louisiana a později provozován námořní milicí státu Illinois jako cvičná loď. Vyřazen byl roku 1919. Dne 10. března 1920 jej zakoupila společnost Bahama and West Indies Trading Co. z Nassau a přejmenovala jej na Reviver. Roku 1923 jej koupila společnost Bahama Salvors Ltd. Roku 1931 byl sešrotován.^[4]

Dělový člun Isla de Cuba námořnictvo vyřadilo roku 1904 a poté jej 20. března 1907 zapůjčilo námořní milici státu Maryland. Dne 2. dubna 1912 dělový člun koupila Venezuela, jejíž námořnictvo jej zařadilo jako Mariscal Sucre. Roku 1940 byl sešrotován.^[5]

Odkazy

Reference

Literatura

• GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1860–1905. New York: Mayflower Books, 1979. 440 s. (anglicky) 

Související články

• Seznam španělských křižníků

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Isla de Luzón na Wikimedia Commons