Třída Kaiser Franz Joseph I.

Třída Kaiser Franz Joseph I.
SMS Kaiser Franz Joseph I. po výměně 240mm děl za ráži 150mm
Obecné informace
Uživatel	Rakousko-uherské námořnictvo
Typ	chráněný křižník
Lodě	Kaiser Franz Joseph I. Kaiserin Elisabeth
Zahájení stavby	1888
Spuštění na vodu	1889 a 1890
Uvedení do služby	1890 a 1892
Nástupce	Zenta
Technické údaje
Výtlak	4030 t
Délka	Kaiser Franz Joseph I.: 97,90 m mezi svislicemi 103,7 m celkem[1]
Šířka	14,72 m[1]
Ponor	Kaiser Franz Joseph I.: 5,28 m na přídi 6,08 m u zádě[1]
Pohon	4 kotle 2 horizontální tříválcové parní stroje s trojnásobnou expanzí 8000 HP
Rychlost	19 uzlů (35,2 km/h)
Posádka	367
Výzbroj	(po dokončení): 2× 240 mm Krupp 6× 150 mm Krupp 16×[zdroj?!] 47 mm 2× 70 mm[zdroj?!] 6×[zdroj?!] torpédomet
Pancíř	56mm paluba velitelská věž 90 barbety 150mm děl 90 mm

Třída Kaiser Franz Joseph I. byl první třída chráněných křižníků Rakousko-uherského námořnictva, postavených v letech 1888–1892. Skládala se ze dvou jednotek – Kaiser Franz Joseph I. postavila loděnice Stabilimento Tecnico Triestino v Terstu, zatímco křižník Kaiserin Elisabeth byl postaven námořním arzenálem v Pule.^[2] Jejich neobvykle silná torpédová výzbroj vedla k tomu, že byly zpočátku označovány Torpedo-Rammschiff.^[3] Bylo to proto, že jejich původním určením byl doprovod torpédových plavidel.^[zdroj?!] K tomuto účelu však nebyly nikdy použity, protože nově stavěným torpédoborcům a torpédovkám již nestačili rychlostí.^[4]

Konstrukce

(c) Bundesarchiv, Bild 116-127-071 / CC-BY-SA 3.0

Lodě měly dva komíny a dva stěžně. Po dokončení tvořily hlavní výzbroj dva 240mm kanóny Krupp, umístěné po jednom v barbetách na přídi a zádi. V kasematech na bocích trupu bylo šest 150mm kanónů Krupp, které doplňovalo šestnáct 47mm^[zdroj?!] a dva 70mm kanóny^[zdroj?!]. Torpédometů bylo šest.^[zdroj?!] Později obě 240mm děla nahradila 150mm děla z plzeňské Škodovky.^[3] U každé lodi se jejich instalace lišila. Děla Kaiserin Elisabeth chránily jen 50mm silné štíty, zatímco pro dvě nová děla lodi Kaiser Franz Joseph I. byly použity dělové věže.^[5]

Lodě měly čtyři kotle a dva parní stroje s trojnásobnou expanzí o výkonu 8000 HP, které roztáčely dva lodní šrouby. Zásoba uhlí byla 650 tun a dosah lodí 3000 námořních mil. Nejvyšší rychlost byla 19 uzlů.^[6]

Základem pancéřování byla pro chráněné křižníky obvyklá 57mm silná pancéřová paluba pod čárou ponoru, chránící strojovny, kotelny a muniční sklady. Velitelskou věž chránil 90mm pancíř a stejně silný pancíř měly i barbety 150mm děl.^[6]

Osudy

Křižník Kaiserin Elisabeth se na počátku první světové války nacházel na Dálném Východu, kde se zapojil do obrany jediné plnohodnotné německé námořní základny Čching-tao, obležené japonskými vojsky. Přístav bránily také německý křižník SMS Cormoran, dělové čluny třídy Iltis – SMS Iltis, SMS Jaguar, SMS Tiger a SMS Luchs a torpédový člun S90. Bitva o Čching-tao znamenala zánik všech těchto plavidel. Z křižníku Kaiserin Elisabeth byly demontovány jeho 150mm a 47mm kanóny, které byly použity na souši a i vlastní posádka lodi se na zemi zapojila do obrany přístavu. Když se přiblížil pád základny, posádky jednotlivé lodě sami potopily (pouze torpédoborec S-90 se neúspěšně pokusil o únik).^[7] Křižník Kaiserin Elisabeth byl potopen 2. listopadu 1914 a přičemž obránci základny se vzdali o pět dní později.

Kaiser Franz Joseph I. se v roce 1918 přidal k neúspěšné vzpouře v Boce Kotorské, válku ale přečkal a byl po jejím skončení byl předán Francii. V říjnu 1919 se křižník převrátil a potopil v bouři u Boky Kotorské.

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Kaiser Franz Joseph I. na Wikimedia Commons
• (německy) Fotogalerie a nákresy lodě i její výzbroje Archivováno 25. 10. 2012 na Wayback Machine.
• VEPERDI, András. AUSTRO-HUNGARIAN CRUISERS [PDF online]. mateinfo.hu [cit. 2016-04-02]. Dostupné online. (anglicky)