Třída Kaiser Max (1875)
| Třída Kaiser Max | |
|---|---|
.jpg) SMS Prinz Eugen | |
| Obecné informace | |
| Uživatelé |  Rakousko-uherské námořnictvoJugoslávské královské námořnictvo |
| Typ | kasematová obrněná loď |
| Lodě | 3 |
| Osud | vyřazeny |
| Předchůdce | Erzherzog Albrecht |
| Nástupce | Tegetthoff |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 3548 t |
| Délka | 75,87 m (max.) |
| Šířka | 15,25 m |
| Ponor | 6,15 m |
| Pohon | 4 kotle, 1 parní stroj plachty |
| Rychlost | 13,28 uzlu |
| Dosah | 2000 nám. mil při 10 uzlech |
| Posádka | 400 |
| Výzbroj | 8× 210mm kanón (8×1) 4× 90mm kanón (4×1) 2× 70mm kanón (2×1) 6× 47mm kanón (6×1) 5× kulomet (5×1) 4× 350mm torpédomet |
| Pancíř | 203mm boky 115mm přepážky 125mm kasemata |
Třída Kaiser Max byla třída kasematových obrněných lodí Rakousko-uherského námořnictva. Oficiálně vznikla přestavbou pancéřových fregat třídy Kaiser Max, ale ve skutečnosti se jednalo o nová plavidla. Ve službě byly v letech 1876–1904. Následně byly využívány v pomocných rolích. Po první světové války dvě získala Jugoslávie a třetí se roku 1919 potopila.[1]
Stavba
_-_drawing.jpg)
Z politických důvodů rakousko-uherské námořnictvo nezískalo prostředky na stavbu tří nových kasematových lodí, ale pouze na přestavbu zastaralých pancéřových fregat třídy Kaiser Max. Jednalo se však o de facto nové lodě. Z původních plavidel totiž byly použity jen pohonné systémy bez kotlů, vybrané části pancéřovaní a dalšího vybavení, přičemž byly postaveny nové železné trupy, kterým byla dána jména původních plavidel. „Přestavbu“ dvou plavidel provedla v letech 1874–1876 loděnice Stabilimento Tecnico Triestino v Terstu a jedné v letech 1874–1878 námořní arzenál v Pule. Důsledkem zvoleného přístupu přitom bylo, že „přestavěná“ plavidla byla třikrát dražší, než kdyby byla rovnou objednána jako nová.[1]
Jednotky třídy Kaiser Max:[1]
| Jméno | Loděnice | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Stav |
|---|---|---|---|---|---|
| Kaiser Max | STT | 14. února 1874 | 28. prosince 1875 | 26. října 1876 | Vyřazena 1904. Od roku 1909 plovoucí kasárna v Kotoru. Po světové válce předána Jugoslávii a přejmenována na Tivat. Další osud plavidla je nejasný. |
| Don Juan d'Austria | STT | 14. února 1874 | 25. října 1875 | 26. června 1876 | Vyřazena 1904. Přestavěna na oprávárenskou loď Vulkan. Po světové válce zkonfiskována Itálií a později přisouzena Jugoslávii, která ji však nepřevzala a další osud plavidla je nejasný. |
| Prinz Eugen | Pula | říjen 1874 | 7. září 1877 | listopad 1878 | Vyřazena 1904. Od roku 1905 plovoucí kasárna. V roce 1919 se za nejasných okolností potopila. |
Konstrukce
Hlavní výzbroj tvořilo osm 21cm kanónů Krupp L/20 v pancéřované kasematě uprostřed trupu. Doplňovala je čtyři 9cm děla Uchatius a dvě 7cm děla. Plavidla měla taketáž o ploše 1633,15 m2. Dále měla čtyři kotle a jeden nízkotlaký dvouválcový horizontální parní stroj (o výkonu 2755 ihp), roztáčející jeden lodní šroub. Nejvyšší rychlost dosahovala 13,28 uzlu.[1] Dosah byl 2000 námořních mil při rychlosti 10 uzlů.[2]
Modernizace
Roku 1880 byla plocha plachet redukována na 1158,6 m2.[1] Výzbroj byla zároveň posílena o čtyři 350mm torpédomety. V 90. letech 19. století bylo instalováno šest rychlopalných 4,7cm kanónů, tři 4,7cm revolverové kanóny Hotchkiss a dva pětihlavňové 25mm kanóny Nordenfelt.[2]
Odkazy
Reference
Literatura
- HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha: Naše vojsko, 1986.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Kaiser Max (1875) na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Merchant Ensign of Austria-Hungary from 1786 until 1869 and Naval and War Ensign of Austria-Hungary from 1786 until 1915 (de jure, de facto until 1918)
Austro-Hungarian Ironclad Prinz Eugen, launched 1877. Officially, this was a "rebuild" of the original Prinz Eugen of 1863, but in reality it was a brand new ship.
The Austro-Hungarian casemate ship Don Juan d'Austria. Officially, this was a rebuild of the 1863 vessel of the same name, but in reality only some armour and machinery was reused, and the original wooden ship was scrapped.
Austro-Hungarian naval yard at Pola (modern Pula); ca. 1890.