Třída Kari
Třída Kari | |
---|---|
(c) 防衛省・自衛隊ホームページ, CC BY 4.0 Taka (PC-303) | |
Obecné informace | |
Uživatel | Japonské námořní síly sebeobrany |
Typ | stíhač ponorek |
Lodě | 4 |
Osud | vyřazeny |
Nástupce | třída Kamome |
Technické údaje | |
Výtlak | 310 t (standardní) 340 t (plný) |
Délka | 56 m |
Šířka | 6,5 m |
Ponor | 2,1 m |
Pohon | 2 diesely, 2 lodní šrouby |
Rychlost | 20 uzlů |
Posádka | 70 |
Výzbroj | 2× 40mm kanón (1×2) 1× Hedgehog 2 vrhače, 2 spouštěče |
Radar | SPS-5B |
Sonar | SQS-11A |
Třída Kari byla třída pobřežních protiponorkových hlídkových lodí Japonských námořních sil sebeobrany. Skládala se ze čtyř jednotek, provozovaných v letech 1957–1977.
Stavba
Jejich stavba byla schválena v rámci programu pro roku 1954. Konstrukčně vycházely ze stíhačů ponorek japonského císařského námořnictva třídy No. 4 a třídy No. 13. Celkem byly v letech 1955–1957 postaveny čtyři jednotky této třídy. První a třetí postavila japonské loděnice Fujinagata v Ósace, druhý a čtvrtý japonské loděnice Iino Heavy Industries v Maizuru.[1]
Jednotky třídy Kari:
Jméno | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Status |
---|---|---|---|---|
Kari (PC-301) | 18. ledna 1956 | 26. září 1956 | 8. února 1957 | vyřazen 15. března 1977 |
Kidži (PC-302) | 14. prosince 1955 | 11. září 1956 | 29. ledna 1957 | vyřazen 15. března 1977 |
Taka (PC-303) | 18. ledna 1956 | 17. listopadu 1956 | 11. března 1957 | vyřazen 15. března 1977 |
Waši (PC-304, 697) | 14. prosince 1955 | 12. listopadu 1956 | 20. března 1957 | vyřazen 15. března 1977 |
Konstrukce
Pro úsporu hmotnosti byly nástavby a stěžeň vyrobeny z hliníkové slitiny, trup z tenkých ocelových plátů SM41W a ostatní části z vysokotažné oceli. Komín byl velmi malý a nízký.
Čluny byly vybaveny námořním vyhledávacím radarem AN/SPS-5B (pracujícím v pásmu X), střeleckým radarem Mk.63 GFCS (Gun Fire Control System) a trupovým sonarem SQS-11A. Vyzbrojeny byly dvěma 40mm kanóny Bofors Mk.1 v jednohlavňové lafetaci a jedním salvovým vrhačem hlubinných pum Mk.10 Hedgehog s 96 náložemi (celkem čtyři salvy). Doplňovaly jej dva vrhače hlubinných náloží typu 55 a dva spouštěče hlubinných pum typu 54. Oba byly umístěny na bocích zádě. Celkem pro ně bylo neseno 36 hlubinných pum.
Pohonný systém tvořily dva diesely Kawasaki-MAN V8V22/30 o celkovém výkonu 2000 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 20 uzlů.[2]
Odkazy
Reference
- ↑ KAMOME submarine chasers (1957) [online]. Navypedia.org [cit. 2022-04-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Japan: Submarine Chasers. Military Review. Fort Leavenworth, Kansas: U.S. Army Command and General Staff College, srpen 1957, svazek 37, číslo 5, s. 73. Dostupné online. ISSN 1943-1147. (anglicky)
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Autor: David Newton, uploader was Denelson83, Licence: CC BY-SA 3.0
Vlajka Japonskej cisárskej armády