Třída Kirov (1935)

Třída Kirov
Kirov krátce po zařazení do služby
Obecné informace
Uživatel	Sovětské námořnictvo
Typ	těžký křižník
Lodě	6
Zahájení stavby	1935–1938
Spuštění na vodu	1936-1944
Uvedení do služby	1938-1944
Osud	vyřazeny
Předchůdce	Krasnyj Kavkaz
Nástupce	třída Čapajev
Technické údaje Kirov:
Výtlak	7880 t (standardní) 9436 t (plný)[1]
Délka	178 m (mezi svislicemi) 191 m
Šířka	17,66 m
Ponor	7,23 m
Pohon	6 kotlů, 2 turbínová soustrojí 2 lodní šrouby 113 000 shp
Rychlost	34 uzlů
Dosah	3750 nám. mil při 18 uzlech
Posádka	734 (během míru)
Výzbroj	9× 180mm/57 kanón MK-3-180 (3×III) 6× 100mm/56 kanón B-34 (6×I) 6× 45mm/46 kanón 21-K (6×I) 4× 12,7mm kulomet DK 6× 533mm torpédomet (2×III) 96 min KB nebo 164 min modelu 1926
Pancíř	50mm boky, přepážky, paluba, věže, barbety 100–150mm velitelská věž
Letadla	1× katapult 2× hydroplán Be-2 (KOR-1)
Technické údaje Maxim Gorkij
Výtlak	8177 t (standardní) 9792 t (plný)[2]
Délka	191 m
Šířka	17,7 m
Ponor	6,33 m
Pohon	6 kotlů, 2 turbínová soustrojí 2 lodní šrouby 129 500 shp
Rychlost	35 uzlů
Dosah	5100 nám. mil při 17 uzlech
Posádka	963
Výzbroj	9× 180mm/57 kanón MK-3-180 (3×III) 6× 100mm/56 kanón B-34 (6×I) 10× 45mm/46 kanón 21-K (10×I) 4× 12,7mm kulomet DK 6× 533mm torpédomet (2×III) 96 min KB nebo 164 min modelu 1926
Pancíř	70mm boky, přepážky, barbety 50mm paluba 50–70mm věže 50–150mm velitelská věž
Letadla	1× katapult 2× hydroplán Be-2 (KOR-1)

Třída Kirov byla třída těžkých křižníků sovětského námořnictva z období druhé světové války. Jejích vývoj probíhal s technickou pomocí Itálie. Celkem bylo postaveno šest jednotek této třídy. Stavěny byly v letech 1935–1944. Ve službě byly od roku 1938. Žádný křižník nebyl ve válce ztracen. Byly to první nové velké válečné lodě, které Sovětský svaz postavil od bolševické revoluce.^[3]

Stavba

Celkem bylo postaveno šest jednotek této třídy. Stavba čtyř křižníků této třídy byla objednána v rámci druhého pětiletého programu na obnovu floty a poslední dva spadaly do třetího pětiletého programu. Vývoj křižníků probíhal s technickou pomocí italské loděnice Ansaldo v Janově. Inspiorací měl být lehký křižník Eugenio di Savoia. Italským křižníkům je tato třída podobná i svým vzhledem. Loděnice Ansaldo rovněž dodala turbíny Beluzzo pro prototypový křižník Kirov a poskytla licenci pro výboru sovětských turbín TV-7 pro sesterské křižníky. Finální návrh projekt 26 byl odsouhlasen roku 1934.^[1] Kýly dvou jednotek této verze (Kirov a Vorošilov) byly založeny roku 1935.^[3] Druhou skupinu vylepšeného projektu 26bis představovaly křižníky Maxim Gorkij a Molotov a konečně třetí skupinu projektu 26bis2 křižníky Kalinin a Kaganovič.^[4] Do stavby se zapojily tři sovětské loděnice. Těžké křižníky Kirov a Maxim Gorkij postavil Baltický závod Sergo Ordžonikidze v Leningradu, křižníky Vorošilov a Molotov loděnice André Martyho v Nikolajevu a konečně křižníky Kalinin a Kaganovič loděnice č. 199 v Komsomolsku na Amuru.^[3][4]

Jednotky třídy Kirov:^[3][4]

Konstrukce

Projekt 26

Hlavní výzbroj tvořilo devět 180mm/57 kanónů MK-3-180 ve třech třídělových věžích a sekundární výzbroj šest 100mm/56 kanónů B-34. Doplňovalo je šest 45mm/46 kanónů 21-K a čtyři 12,7mm kulomety DK. Křižníky rovněž nesly dva trojité 533mm torpédomety pro torpéda 53-38 a námořní miny.^[3] Pohonný systém tvořilo šets kotlů Yarrow-normand a dvě převodové turbíny Beluzzo (Vorošilov měl sovětské turbíny TV-7) o výkonu 113 000 shp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 34 uzlů.^[1] Dosah byl 3750 námořních mil při rychlosti osmnáct uzlů (Vorošilov pouze 2140 námořních mil při osmnácti uzlech).^[3]

Projekt 26bis a 26bis2

Plavidla pozdějších sérií měly zesílené pancéřování, upravenou nástavbu, nový systém řízení palby a zvětšenou zásobu paliva. Poslední dvojice dokončená po válce se lišila například složením protiletadlové výzbroje.^[4]

Modifikace

Za války byla u prvních čtyř křižníků posilována protiletadlová výzbroj. Prostor pro ni byl získán i za cenu demontáže katapultu. V roce 1943 Kirov nesl osm 100mm kanónů, deset 37mm kanónů, čtyři 12,7mm kulomety a čtyři vrhače hlubinných pum. Instalovány byly rovněž radary.^[2]

Služba

Prototypový křižník Kirov byl nasazen v Zimní válce při ostřelování finských pozemních cílů. Za druhé světové války byla bojově nasazena pouze první čtveřice. Všechny lodě válku přečkaly a od konce 50. až do 70. let 20. století byly postupně vyřazovány. Nejzajímavější osud čekal Vorošilov, který byl v 50. letech přestavěn na experimentální raketový křižník.

Odkazy

Reference

Literatura

• PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4.. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374. 
• YAKUBOV, Vladimir; WORTH, Richard. The Soviet Light Cruisers of the Kirov Class. In: PRESTON, Antony; JORDAN, John; DENT, Stephen. Warship 2009. London: Conway, 2009. ISBN 9781844860890. S. 82 až 95. (anglicky)

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Kirov na Wikimedia Commons