Třída Kongó (1990)

Třída Kongó
Čókai (DDG-176)
Čókai (DDG-176)
Obecné informace
UživatelVlajka Japonské námořní síly sebeobrany
Typtorpédoborec
Lodě4
Osudaktivní (2016)
Předchůdcetřída Hatakaze
Nástupcetřída Atago
Technické údaje
Výtlak7200 t (standardní)
8900 t (plný)
Délka161 m
Šířka21 m
Ponor6,1 m
PohonCOGAG
Rychlost30+ uzlů
Dosah4500 nám. mil při 20 uzlech
Posádka310
Výzbroj1× 127mm kanón OTO Melara
2× VLS Mk 41
(61+29 střel)
8× Boeing Harpoon
2× Phalanx CIWS
6× 324mm torpédomet
Letadla2 vrtulníky
RadarSPY-1D

Třída Kongó je třída torpédoborců Japonských námořních sil sebeobrany. Skládá se z jednotek Kongó, Kirišima, Mjókó a Čókai, postavených v letech 1990–1998. Plavidla jsou vybavena americkým zbraňovým systémem Aegis a zajišťují protivzdušnou obranu floty. Jsou to první válečné lodě, mimo plavidla US Navy, které systém Aegis nesou. Jsou jádrem čtyř doprovodných uskupení, která soustřeďují hlavní síly celého japonského námořnictva. Všechny čtyři jednotky mají též sloužit jako součást protiraketové obrany. Konstrukce lodí je blízká americké třídě Arleigh Burke.[1]

Stavba

Kirišima (DDG-174)

Na stavbě všech čtyř torpédoborců spolupracovaly japonské firmy Mitsubishi Heavy Industries a IHI Corporation, přičemž stavba probíhala mezi lety 1990–1998. Stavba první jednotky Kongó (DDG-173) byla zahájena v květnu 1990 a do služby torpédoborec vstoupil v březnu 1993. Kirišima (DDG-174) byla stavěna od dubna 1992 a dokončena v březnu 1995. Kýl Mjókó (DDG-175) byl založen v dubnu 1993 a loď byla dokončena v březnu 1996. Konečně poslední jednotka Čókai (DDG-176) byla stavěna od května 1995 a dokončena v březnu roku 1998.

Jednotky třídy Kongó:[2]

JménoZahájení stavbySpuštěnaVstup do službyStatus
Kongó (DDG-173)8. května 199026. srpna 199125. března 1993aktivní
Kirišima (DDG-174)7. dubna 199119. srpna 199316. března 1995aktivní
Mjókó (DDG-175)8. dubna 19935. října 199414. března 1996aktivní
Čókai (DDG-176)29. května 199527. srpna 199620. března 1998aktivní

Konstrukce

Start protiraketové střely Standard SM-3

Torpédoborce nesou pokročilý americký zbraňový systém Aegis s radarem SPY-1D, který dokáže sledovat najednou až 200 vzdušných cílů. Všechny torpédoborce byly po roce 2005 upraveny pro fungování v rámci systému protiraketové obrany (Ballistic missile defence – BMD). Jádrem výzbroje lodí jsou dvě skupiny vertikálních odpalovacích zařízení Mk 41 s celkovou kapacitou 90 řízených střel — 61 na zádi a 29 na přídi. Z nich jsou odpalovány řízené střely SM-2MR Block II a protiponorková torpéda RUM-139 VL-ASROC. Dále nesou dva čtyřnásobné kontejnery protilodních střel Boeing Harpoon. Hlavňovou výzbroj tvoří jeden 127mm kanón OTO Melara s délkou hlavně 54 ráží a dva systémy blízké obrany Phalanx CIWS. Protiponorkovou výzbroj doplňují dva trojhlavňové 324mm protiponorkové torpédomety. Na palubě je rozměrná plošina pro operace dvou protiponorkových vrtulníků, lodě však nemají hangár pro jejich uskladnění.[3]

Pohon koncepce COGAG využívá čtyř plynových turbín General Electric LM2500. Lodní šrouby jsou dva. Lodě dosahují rychlosti přes 30 uzlů.[3]

Odkazy

Reference

  1. ↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 285. [Dále jen Pejčoch, Novák, Hájek (1994)]
  2. ↑ Class Kongo Guided Missile Destroyer [online]. Worldwarships.com [cit. 2016-05-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-09-24. (anglicky) 
  3. ↑ a b Pejčoch, Novák, Hájek (1994), s. 273.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Naval Ensign of Japan.svg
Autor: David Newton, uploader was Denelson83, Licence: CC BY-SA 3.0
Vlajka Japonskej cisárskej armády
Kirishima 01.JPG
イージス艦きりしまの横浜港での一般公開（2009年7月25日撮影）
SM3 from JDS Kongo.jpg
A Standard Missile-3 is launched from the Japanese Aegis Destroyer JS Kongo (DDG 173) enroute to an intercept of a target missile launched from the Pacific Missile Range Facility. The successful intercept occurred during Japan's first Aegis missile test.