Třída Lord Nelson

Třída Lord Nelson
HMS Lord Nelson
HMS Lord Nelson
Obecné informace
Uživatelvlajka Royal Navy
Typpredreadnought
Lodě2
Osudvyřazeny
Předchůdcetřída Swiftsure
NástupceHMS Dreadnought
Technické údaje
Výtlak16 090 t[1]
Délka124,97 m (mezi svislicemi)
135,18 m (max.)
Šířka24,23 m
Ponor7,92 m
Pohon15 kotlů, 2 parní stroje, 2 lodní šrouby
Rychlost18 uzlů
Posádka800
Výzbroj4× 305mm kanón (2×2)
10× 234mm kanón (4×2,2×1)
24× 76mm kanón (24×1)
2× 47mm kanón (2×1)
5× 457mm torpédomet
Pancíř76mm paluba
až 305mm boky
305mm velitelská věž
305mm dělové věže

Třída Lord Nelson byla poslední postavená třída predreadnoughtů Royal Navy.[2] Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy. Ve službě byly v letech 1908–1927. Účastnily se první světové války. Ve 20. letech 20. století byly sešrotovány.

Stavba

Lord Nelson a HMS Agamemnon za první světové války u Dardanel

Byly to první britské bitevní lodě, jejichž vývoj vedl Philip Watts.[2] Oproti předchozím predreadnoughtům třídy King Edward VII se tato třída vyznačovala silnou smíšenou výzbrojí, kdy hlavní 305mm kanóny doplňovalo ještě deset 234mm kanónů. Také v tomto případě však smíšená hlavní výzbroj ztěžovala řízení palby. Naopak zcela bylo vypuštěno střední dělostřelectvo a dále plavidla nesla jen lehké 76mm kanóny na obranu proti torpédovým člunům.[1]

Objednány byly dvě jednotky této třídy, pojmenované Lord Nelson a Agamemnon. Jejich stavba proběhla v letech 1905–1908. Oproti původním předpokladům se stavba této třídy protáhla, neboť jejich 305mm dělové věže byly použity pro dokončení bitevní lodi HMS Dreadnought, která byla rozestavěna později, ale měla vyšší pritoritu.[1] Bitevní loď Dreadnought navíc představovala revoluční skok ve vývoji bitevních lodí, že Lord Nelson i Agamemnon bylo možné v době jejich dokončení považovat za zastaralé.[3]

Jednotky třídy Lord Nelson:[1]

JménoLoděniceZaložení kýluSpuštěnaVstup do službyPoznámka
Lord NelsonPalmer, Jarrow18. května 19054. září 1906říjen 1908Sešrotována 1920.
AgamemnonBeardmore15. května 190523. června 1906červen 1908V letech 1923–1927 cílová loď. Sešrotována 1927.

Konstrukce

Základní uspořádání třídy

Hlavní výzbroj tvořily čtyři 305mm/45 kanóny ve dvouhlavňových věžích, které doplňovalo deset 234mm kanónů v šesti dělových věžích na obou bocích trupu. Lehkou výzbroj představovalo dvacet čtyři 76mm kanónů a dva 47mm kanóny. Doplňovalo je pět 457mm torpédometů.[4] Pohonný systém tvořilo patnáct kotlů Yarrow a dva parní stroje o výkonu 16 750 ihp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 18 uzlů.[1]

Osudy

Výměna hlavní výzbroje bitevní lodě Agamemnon

Obě lodi bojovaly v první světové válce, na jejímž počátku byly součástí Kanálového loďtva (Lord Nelson byl vlajkovou lodí jeho velitele viceadmirála Cecila Burneyho).[5] Obě lodi byly v roce 1915 přesunuty do Středomoří a nasazeny v Dardanelské kampani.[6] Ve Středomoří operovaly až do konce války. Na palubě Agamemnonu, kotvícího v zátoce Mudros, podepsaly dne 30. října 1918 zástupci Turecka dohodu o příměří. Lord Nelson a Agamemnon spolu s dalšími loďmi Dohody dne 12. listopadu 1918 triumfálně vpluly do Istanbulu. Lord Nelson byl vyřazen v roce 1920. Agamemnon byl v letech 1923–1927 cílovou lodí a poté byl sešrotován.[7]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1860–1905. New York: Mayflower Books, 1979. S. 38. (anglicky) 
  2. ↑ a b MILFORD, Darren. Lord Nelson Class Battleship [online]. Worldwar1.co.uk [cit. 2020-03-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři. Díl 1. Rok 1914. Praha: Libri, 2001. ISBN 80-85983-84-2. S. 36. [Dále jen Hrbek (2001)]
  4. ↑ HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha: Naše vojsko, 1988. Dostupné online. 28-029-88. S. 32. 
  5. ↑ Hrbek 2001, s. 240.
  6. ↑ HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři. Díl 2. Rok 1915. Praha: Libri, 2001. ISBN 80-85983-85-0. S. 34. 
  7. ↑ Hrbek 2001, s. 185.

Literatura

  • HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha: Naše vojsko, 1988. 28-029-88. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce