Třída Lupo

Třída Lupo Třída Artigliere
Almirante Brión (F-22)
Obecné informace
Uživatelé	Italské námořnictvo Peruánské námořnictvo Peruánská pobřežní stráž Venezuelské námořnictvo
Typ	fregata
Lodě	18
Osud	aktivní (2016)
Předchůdce	třída Alpino
Nástupce	třída Maestrale
Technické údaje
Výtlak	2208 t (standardní) 2525 t (plný)
Délka	113,55 m
Šířka	12 m
Ponor	3,54 m
Pohon	CODOG
Rychlost	35 uzlů
Dosah	4350 nám. mil při 16 uzlech
Posádka	194
Výzbroj	1× 127mm/54 4× 40mm/70 DARDO (2×2) 8× Otomat Mk 2 (8×1) 8× RIM-7 Sea Sparrow 6× 324mm torpédomet (2×3)
Letadla	1-2× vrtulník

Třída Lupo je třída víceúčelových fregat vyvinutých pro italské námořnictvo loděnicí Cantieri Navali Riuniti (CNR). Celkem bylo postaveno 18 lodí této třídy. Prototyp byl do služby přijat roku 1977. Jejich hlavním uživatelem byla Itálie, ale na stavbu fregat se podařilo získat zakázky i v Peru a Venezuele. Čtyři fregaty postavené pro Irák nebyly dodány kvůli zbrojnímu embargu a italské námořnictvo je zařadilo jako třídu Artigliere. Italské fregaty této třídy byly vyřazeny do roku 2019. V roce 2023 u zahraničních uživatelů sloužilo ještě dvanáct fregat této třídy.

Stavba

Jednotky třídy Lupo / Artigliere:^[1]

Konstrukce

Hlavňovou výzbroj tvoří jeden 127mm kanón (délka hlavně 54 ráží) v dělové věži na přídi a dva dvojhlavňové 40mm kanóny Bofors (délka hlavně 70 ráží) systému DARDO ve věžích po stranách hangáru. Osm protilodních střel Otomat Mk 2 je umístěno po stranách nástavby a hangáru. Na střeše hangáru je navíc osminásobné vypouštěcí zařízení protiletadlových střel RIM-7 Sea Sparrow. Protiponorkovou výzbroj představují dva tříhlavňové 324mm protiponorkové torpédomety. Na palubě je přistávací plocha a hangár pro jeden vrtulník, obvykle typu AB-204 či AB-212. Pokud je hangár složený, může být na palubě ještě druhý vrtulník.

Pohonný systém je koncepce CODOG. Při běžné plavbě lodě pohání dva diesely GMT 230-20M, díky kterým mohou plout rychlostí až 20 uzlů. V bojové situaci lodě pohání pouze dvě plynové turbíny General Electric LM2500. Nejvyšší rychlost je v takovém případě 35 uzlů.

Uživatelé

Itálie

Italské námořnictvo nejprve v letech 1977–1980 zařadilo do služby čtyři fregaty – Lupo, Sagittario, Perseo a Orsa. Tyto fregaty byly na počátku 90. let modernizovány a po roce 2000 vyřazeny a prodány do Peru. Druhá čtveřice fregat – Artigliere, Aviere, Bersagliere a Granatiere, byla původně stavěna pro Irácké námořnictvo. Jelikož však vypukla Íránsko-irácká válka a na dovoz zbraní do těchto zemí bylo uvaleno embargo, fregaty téměř 10 let marně čekaly na jiného kupce a nakonec je do roku 1996 převzali Italové jako třídu Artigliere. Všechny byly upraveny pro potřeby nového vlastníka, například byla odstraněna jejich protiponorková výzbroj a střely RIM-7 Sea Sparrow nahradil typ Aspide.

Peru

Peruánské námořnictvo zakoupilo fregaty Carvajal, Villavisencio, Montero a Mariátegui. První dvě byly postaveny v Itálii a dokončeny v roce 1979, zatímco druhý pár stavělo Peru v licenci v přístavu Callao a dokončilo je mezi lety 1984–1987. Lišily se například použitými radary a střelami Aspide namísto typu Sea Sparrow. V letech 2004–2006 k nim Peru přikoupilo vyřazené italské fregaty Aguirre, Palacios, Bolognesi a Quiñones, téže třídy.

Venezuela

Venezuela v letech 1980–1982 zařadila do svého námořnictva šest fregat této třídy, pojmenovaných Mariscal Sucre (F 21), Almirante Brión (F 22), General Urdaneta (F 23), General Soublette (F 24), General Salóm (F 25) a Almirante García (F 26).

V letech 1998–2002 byly první dvě fregaty modernizovány americkou loděnicí Ingalls Shipbuilding. Modernizace dalších plavidel byla zastavena po převzetí vlády Hugem Chávezem. Menší opravy fregaty General Soublette byly provedeny ve Venezuele, avšak další provoz třídy výrazně zkomplikovalo embargo na dovoz náhradních dílů z roku 2006. Fregaty General Urdaneta, General Salóm a Almirante García proto byly od roku 2004 odstaveny v loděnici DIANCA. V roce 2015 bylo oznámeno, že opravu a modernizaci fregaty General Soublette zajistí kubánská loděnice Astillero Empesa Militar Industrial Gramna. Ta však s opravou západních plavidel nemá zkušenosti.^[2]

Odkazy

Reference

Literatura

• PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Lupo na Wikimedia Commons
• (anglicky) Profil na serveru Naval-technology.com