Třída M (1938)
| Třída M | |
|---|---|
 Základní uspořádání třídy M | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Kriegsmarine |
| Typ | lehký křižník |
| Lodě | 6 (plánováno) |
| Osud | stavba zrušena |
| Předchůdce | třída Leipzig |
| Nástupce | Spähkreuzer 1938 |
| Technické údaje M | |
| Výtlak | 7800 t (standardní) 10 400 t (plný)[1] |
| Délka | 183 m (max.) |
| Šířka | 17 m |
| Ponor | 5,40 m, 7,3 m (max.) |
| Pohon | 2× turbína Brown & Boveri & Wagner 4× kotel Wagner 4× diesel MAN 3× lodní šroub 116 500 hp |
| Rychlost | 35,5 uzlu |
| Dosah | 8000 nám. mil při 19 uzlech |
| Posádka | 850 |
| Výzbroj | 8× 150mm kanón (4×2) 4× 88mm kanón (2×2) 8× 37mm kanón (4×2) 4× 20mm kanón (4×1) 8× 533mm torpédomet (2×4) |
| Pancíř | až 50mm boky až 35mm paluba až 80mm věže až 100mm velitelská věž |
| Letadla | 1× katapult, 2× hydroplán |
| Technické údaje Q a R | |
| Výtlak | 9300 t |
| Délka | 188 m |
| Šířka | 18 m |
| Ponor | 5,40 m |
Třída M byla třída lehkých křižníků německé Kriegsmarine. Plánována byla stavba šesti jednotek této třídy. Rozestavěny byly první dva, ale po vypuknutí druhé světové války byla jejich stavba zastavena.
Stavba
Plánována byla stavba šesti křižníků této třídy. V letech 1938–1939 rozestavěny první dvě jednotky. Kýl první jednotky M byl založen roku 1938 v loděnici Deutsche Werke v Kielu a kýl její sesterské lodě N byl založen roku 1939 v loděnici Kriegsmarinewerft Wilhelmshaven ve Wilhelmshavenu. Křižník O byl objednán u loděnice Germaniawerft v Kielu a křižník P v loděnici Kriegsmarinewerft Wilhelmshaven, jejich stavba ani nezačala. Poslední modifikovaný pár Q a R zůstal jen ve fázi projektu. Stavební program byl zrušen v září 1939.[1]
Konstrukce
Hlavní výzbroj tvořilo osm 150mm kanónů umístěných ve dvoudělových věžích, vycházejících ze sekundární výzbroje bitevních lodí třídy Bismarck. Dále měly nést čtyři 88mm kanóny, osm 37mm kanónů, čtyři 20mm kanóny a osm 533mm torpédometů. Měly být vybaveny katapultem a dvěma hydroplány. Pohonný systém kombinoval parní turbíny pohánějící dva lodní šrouby s diesely, které poháněly třetí šroub. Čtyři kotle Marine poháněly turbíny Brown & Boveri & Wagner o výkonu o výkonu 100 000 hp. Čtyři diesely MAN přidávaly dalších 16 500 hp výkonu. Nejvyšší rychlost dosahovala 35,5 uzlu. Plánovaný dosah byl 8000 námořních mil při rychlosti 19 uzlů.[1]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c "M" light cruisers [online]. Navypedia.org [cit. 2018-09-03]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3.
Související články
Média použitá na této stránce
Autor: Haratio Fales, Licence: CC BY-SA 4.0
Illustration profile of the M class light cruiser design Germany, circa 1938.