Třída Maestrale (1934)

Třída Maestrale
	Libeccio
Obecné informace
Uživatelé	Regia Marina; Italské námořnictvo
Typ	torpédoborec
Lodě	4
Osud	3 potopeny; 1 vyřazen
Předchůdce	třída Folgore
Nástupce	třída Oriani
Technické údaje
Výtlak	1440 t (standardní); 2255 (plný)
Délka	106,7 m
Šířka	10,15 m
Ponor	3,31 m
Pohon	2 turbíny, 3 kotle; 2 lodní šrouby; 44 000 hp
Rychlost	38 uzlů
Dosah	4000 nám. mil při 12 uzlech
Posádka	191
Výzbroj	4× 120mm kanón (2×2); 2× 40mm kanón (2×1); 4× 13,2mm kulomet (2×2); 6× 533mm torpédomet (2×3); 2 vrhače hlubinných pum; 54 min
Sonar	hydrofon

Třída Maestrale byla třída meziválečných torpédoborců italského královského námořnictva. Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy. Účastnily se druhé světové války. Tři z nich byly ve válce potopeny a zbývající Grecale po válce sloužil v námořnictvu italské republiky, přičemž byl přestavěn na protiponorkové plavidlo. Vyřazen byl v roce 1964.

Stavba

Torpédoborce byly další evolucí předcházející třídy Folgore.^[1] Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy, zařazené do služby roku 1934.

Jednotky třídy Maestrale:^[1]

Jméno	Založení kýlu	Spuštěna	Vstup do služby	Osud
Maestrale	1931	1934	září 1934	Po italské kapitulaci 9. září 1943 byl záměrně potopen v Janově, Němci jej vyzvedli, ale neopravily. V dubnu 1945 byl potopen podruhé. Přestavěn na protiponorkovou fregatu, vyřazen 1964.
Grecale	1931	1934	listopad 1934	Od roku 1957 fregata, vyřazen 1964.
Libeccio	1931	1934	listopad 1934	Dne 9. listopadu 1941 byl v Jónském moři ponoren britskou ponorkou HMS Upholder.
Scirocco	1931	1934	říjen 1934	Bezprostředně po své účasti v Druhé bitvě u Syrty se 23. března 1942 potopil v Jónském moři v bouři.

Konstrukce

Jednalo se o modifikaci třídy Folgore s delším a širším trupem, zlepšujícím nautické vlastnosti plavidla. Výzbroj tvořily čtyři 120mm kanóny ve dvoudělových věžích, dva 40mm protiletadlové kanóny, čtyři 13,2mm kulomety, dva trojhlavňové 533mm torpédomety a dva vrhače hlubinných pum. Plavidla rovněž mohla naložit až 54 min. Pohonný systém tvořily tři kotle a dvě sady turbín o výkonu 44 000 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 38 uzlů. Dosah byl 4000 námořních mil při rychlosti 12 uzlů.^[1]

Modernizace

Na začátku války byly 40mm kanóny a kulomety nahrazeny šesti 20mm kanóny.^[1]

Nejvíce úprav podstoupil torpédoborec Grecale, který čekala ještě poválečná služba. V letech 1952–1953 byl přestavěn na protiponorkové plavidlo (jako fregata byl klasifikován od roku 1957) mimo jiné vyzbrojené salvovým vrhačem hlubinných pum Hedgehog. V letech 1959–1960 byl přestavěn na velitelskou loď. Na palubě vzniklo velitelské centrum, zvětšeny byly kajuty a vylepšeno komunikační vybavení, přičemž výzbroj se omezila na dva 40mm kanóny. Následně byl vlajkovou lodí do dokončení přestavby křižníku Giuseppe Garibaldi.^[2]

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d MAESTRALE destroyers (1934) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-09-19]. Dostupné online. (anglicky)
↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 147.

Literatura

PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Maestrale na Wikimedia Commons

[ref1-1] MAESTRALE destroyers (1934) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-09-19]. Dostupné online. (anglicky)

[ref2-2] PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 147.

[1]

[2]

Navigation

Navigace

Tématické portály