Třída Magdeburg

Třída Magdeburg
(c) Bundesarchiv, Bild 146-2007-0221 / CC-BY-SA 3.0 SMS Magdeburg
Obecné informace
Uživatelé	Kaiserliche Marine Francouzské námořnictvo Regia Marina
Typ	lehký křižník
Lodě	4
Zahájení stavby	1910
Spuštění na vodu	1911
Uvedení do služby	1912
Osud	2 potopeny 2 vyřazeny
Předchůdce	třída Kolberg
Nástupce	třída Karlsruhe
Technické údaje Magdeburg
Výtlak	4535 t (standardní) 4570 t (plný)
Délka	136 m (na vodorysce) 138,7 m (max.)
Šířka	13,5 m
Ponor	5,16 m
Pohon	16 kotlů, 3 turbíny 3 lodní šrouby
Rychlost	27 uzlů
Dosah	5820 nám. mil při 12 uzlech
Posádka	354
Výzbroj	12× 105mm kanón (12×1) 2× 500mm torpédomet 120 min
Pancíř	18–60mm boky 20–40mm paluba s 40–60mm konci 50mm štíty děl 100mm velitelská věž

Třída Magdeburg byla třída lehkých křižníků Kaiserliche Marine. Skládala se ze čtyř jednotek. Dva křižníky byly potopeny v první světové válce a dva byly po válce v rámci reparací předány Francii a Itálii.

Stavba

Křižníky třídy Magdeburg měly čtyřkomínovou siluetu a lze je považovat za první opravdu moderní lehké křižníky Kaiserliche Marine. V letech 1910–1912 byly postaveny čtyři křižníky této třídy. Do jejich stavby se zapojily loděnice AG Weser v Brémách, AG Vulcan Stettin ve Štětíně a Kaiserliche Werft Wilhelmshaven v Wilhelmshavenu.^[1]

Jednotky třídy Magdeburg:^[1]

Konstrukce

Výzbroj tvořilo dvanáct 105mm kanónů, dva 500mm torpédomety a až 120 min. Na bocích trupu byl pancéřový pás, který měl až 60mm v oblasti pohonného systému a ke koncích se ztěnčoval na 18 mm. Doplňovala jej pancéřová paluba. Pancéřované byly rovněž štíty děl a velitelský můstek. Každý křižník měl odlišný pohonný systém. Všechny měly šestnáct kotlů Marine, lišil se však počet turbín. Strassburg měl dvě turbíny Marine, Magdeburg a Stralsund tři turbíny Bergmann a Breslau čtyři turbíny AEG-Vulcan. Stejný byl počet lodních šroubů. Výkon pohonu byl 25 000 hp. Nejvyšší rychlost dosahovala 27 uzlů. Dosah byl 5820 námořních mil při rychlosti 12 uzlů.^[1]

Modifikace

Roku 1915 Strassburg dostal silnější výzbroj sedmi 150mm kanónů, dvou 88mm kanónů a dvou 500mm torpédometů. Roku 1916 byl stejně upraven i Stralsund.^[1]

Osudy

Magdeburg uvízl dne 26. srpna 1914 při operaci ve Finském zálivu na mělčině u ostrova Odensholm a nepodařilo se ho vyprostit. Část posádky převzal torpédoborec V 26. Loď posléze ostřelovaly ruské křižníky Bogatyr a Pallada, pokus o vyhození do povětří skončil zničením přídě. Dohoda po kapitulaci lodi ukořistila kódové knihy a šifrovací klíče, což britské námořní zpravodajské službě umožnilo prolomení německých šifer.^[2]

Breslau se podařilo společně s bitevním křižníkem Goeben proniknout Středozemním mořem do osmanského Istanbulu a obě lodi byly formálně zařazeny do služby Osmanského námořnictva (sloužily ovšem pod německým velením a s německou posádkou). Připlutí německých lodí hrálo důležitou roli v rozhodnutí Turecka vstoupit do války na straně Centrálních mocností. Křižník pak operoval zejména v Černém moři a to pod jménem Midilli. Dne 20. ledna 1918 se Breslau při výpadu do Egejského moře, který podnikl společně s bitevním křižníkem Goeben, dostal do minového pole a postupně inicioval pět min. Potopil se v 9:07. Zahynuly dvě třetiny posádky včetně velitele lodi námořního kapitána Georga von Hippela.^[3]

Strassburg a Stralsund se dne 28. srpna 1914 účastnily první bitvy u Helgolandské zátoky. Strassburg v ní byl poškozen.

Strassburg a Stralsund válku přečkaly a byly předány vítězným mocnostem. Strassburg získala Itálie (byl přejmenován na Taranto a potopen při náletu v roce 1944). Stralsund získala Francie, která ho nechala v roce 1933 sešrotovat.^[4]

Odkazy

Reference

Literatura

• HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha: Naše vojsko, 1988. 28-029-88. S. 337. 

Související články

• Seznam křižníků Kaiserliche Marine

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Magdeburg na Wikimedia Commons
• (anglicky) Článek o třídě Magdeburg