Třída Mameli
| Třída Mameli | |
|---|---|
| Obecné informace | |
| Uživatel | Regia Marina |
| Typ | ponorka |
| Lodě | 4 |
| Osud | 1 potopena 3 vyřazeny |
| Předchůdce | třída Barbarigo |
| Nástupce | třída Balilla |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 810 t (na hladině) 993 t (pod hladinou)[1] |
| Délka | 64,6 m (max.) |
| Šířka | 6,51 m |
| Ponor | 4,3 m |
| Pohon | 2 diesely, 2 elektromotory, 2 lodní šrouby |
| Rychlost | 15 uzlů (na hladině) 7,5 uzlu (pod hladinou) |
| Dosah | 3500 nám. mil při 8 uzlech (na hladině) 65 nám. mil při 4 uzlech (pod hladinou) |
| Posádka | 49 |
| Výzbroj | 1× 102mm kanón 2× 13,2mm kulomet (2×1) 6× 533mm torpédomet (6×1, 10 torpéd) |
| Ostatní | operační hloubka ponoru 100 m |
Třída Mameli byla třída středních ponorek italského královského námořnictva. Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy. Ve službě v italském námořnictvu byly v letech 1929–1948. Jedna byla zničena za druhé světové války. Byly to první italské ponorky postavené po skončení první světové války.[1]
Stavba
Ponorky konstrukčně vycházely z německých prvoválečných ponorek získaných Itálií v rámci reparací. Postavila je italská loděnice Tosi v Tarentu. Do služby byly přijaty roku 1929.[1]
Jednotky třídy Mameli:[2]
| Jméno | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Poznámky |
|---|---|---|---|---|
| Pier Capponi | 1925 | 19. června 1927 | leden 1929 | Dne 31. března 1941 u ostrova Stromboli potopena britskou ponorkou HMS Rorqual. |
| Giovanni da Procida | 1925 | 1. dubna 1928 | leden 1929 | Vyřazena 1948. |
| Goffredo Mameli (ex Masaniello) | 1925 | 9. prosince 1926 | leden 1929 | Vyřazena 1948. |
| Tito Speri | 1925 | 25. května 1928 | srpen 1929 | Vyřazena 1948. |
Konstrukce
Ponorky nesly čtyři příďové a dva záďové 533mm torpédomety se zásobou 10 torpéd. Nové nabítí během plavby umožňovaly pouze přední torpédomety. Dále nesly jeden 102mm kanón a dva 13,2mm kulomety. Pohonný systém tvořily dva diesely Tosi o výkonu 3000 bhp a dva elektromotory CGE o výkonu 1100 bhp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 15 uzlů na hladině a 7,5 uzlu pod hladinou. Dosah byl 3500 námořních mil při rychlosti 8 uzlu na hladině a 65 námořních mil při rychlosti 4 uzly pod hladinou.[1] Operační hloubka ponoru dosahovala 100 metrů.[2]
Modifikace
Kvůli nedostatečné stabilitě ponorek byly na jejich boky dodatečně instalovány výdutě. Vedlo to ke snížení rychlosti ze 17,2 na 15 uzlů na hladině a ze 7,7 na 7,25 uzlu pod hladinou. Roku 1942 dostaly tři přeživší ponorky nové diesely Tosi o výkonu 4000 bhp. Jejich rychlost na hladině se díky tomu zvýšila na 17 uzlů.[1]