Třída Mameli

Třída Mameli
Obecné informace
UživatelRegia Marina
Typponorka
Lodě4
Osud1 potopena
3 vyřazeny
Předchůdcetřída Barbarigo
Nástupcetřída Balilla
Technické údaje
Výtlak810 t (na hladině)
993 t (pod hladinou)[1]
Délka64,6 m (max.)
Šířka6,51 m
Ponor4,3 m
Pohon2 diesely, 2 elektromotory, 2 lodní šrouby
Rychlost15 uzlů (na hladině)
7,5 uzlu (pod hladinou)
Dosah3500 nám. mil při 8 uzlech (na hladině)
65 nám. mil při 4 uzlech (pod hladinou)
Posádka49
Výzbroj1× 102mm kanón
2× 13,2mm kulomet (2×1)
6× 533mm torpédomet (6×1, 10 torpéd)
Ostatníoperační hloubka ponoru 100 m

Třída Mameli byla třída středních ponorek italského královského námořnictva. Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy. Ve službě v italském námořnictvu byly v letech 1929–1948. Jedna byla zničena za druhé světové války. Byly to první italské ponorky postavené po skončení první světové války.[1]

Stavba

Ponorky konstrukčně vycházely z německých prvoválečných ponorek získaných Itálií v rámci reparací. Postavila je italská loděnice Tosi v Tarentu. Do služby byly přijaty roku 1929.[1]

Jednotky třídy Mameli:[2]

JménoZaložení kýluSpuštěnaVstup do službyPoznámky
Pier Capponi192519. června 1927leden 1929Dne 31. března 1941 u ostrova Stromboli potopena britskou ponorkou HMS Rorqual.
Giovanni da Procida19251. dubna 1928leden 1929Vyřazena 1948.
Goffredo Mameli (ex Masaniello)19259. prosince 1926leden 1929Vyřazena 1948.
Tito Speri192525. května 1928srpen 1929Vyřazena 1948.

Konstrukce

Ponorky nesly čtyři příďové a dva záďové 533mm torpédomety se zásobou 10 torpéd. Nové nabítí během plavby umožňovaly pouze přední torpédomety. Dále nesly jeden 102mm kanón a dva 13,2mm kulomety. Pohonný systém tvořily dva diesely Tosi o výkonu 3000 bhp a dva elektromotory CGE o výkonu 1100 bhp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 15 uzlů na hladině a 7,5 uzlu pod hladinou. Dosah byl 3500 námořních mil při rychlosti 8 uzlu na hladině a 65 námořních mil při rychlosti 4 uzly pod hladinou.[1] Operační hloubka ponoru dosahovala 100 metrů.[2]

Modifikace

Kvůli nedostatečné stabilitě ponorek byly na jejich boky dodatečně instalovány výdutě. Vedlo to ke snížení rychlosti ze 17,2 na 15 uzlů na hladině a ze 7,7 na 7,25 uzlu pod hladinou. Roku 1942 dostaly tři přeživší ponorky nové diesely Tosi o výkonu 4000 bhp. Jejich rychlost na hladině se díky tomu zvýšila na 17 uzlů.[1]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e GARDINER, Robert. Conway's All the World's Fighting Ships, 1906–1921. London: Conway Maritime Press, 1985. Dostupné online. ISBN 978-0-85177-245-5. S. 307. (anglicky) 
  2. ↑ a b GOFFREDO MAMELI medium submarines (1929) [online]. Navypedia.org [cit. 2021-06-22]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články

Externí odkazy