Třída Marcílio Dias

Třída Marcílio Días
Greenhalgh
Greenhalgh
Obecné informace
UživatelBrazilské námořnictvo
Typtorpédoborec
Osudvyřazeny
Předchůdcetřída Pará
Nástupcetřída Acre
Technické údaje
Výtlak1500 t (standardní)
2200 t (plný)[1]
Délka108,8 m (max.)
Šířka10,6 m
Ponor3 m
Pohon2 parní turbíny, 4 kotle
2 lodní šrouby
Rychlost36,5 uzlu
Dosah6000 nám. mil při 15 uzlech
Posádka190
Výzbroj4× 127mm kanón (4×1)
4× 40mm kanón (2×2)
4× 20mm kanón (4×1)
4× 533mm torpédomet (1×4)
4 vrhače, 2 spouštěče hlubinných pum

Třída Marcílio Dias byla třída torpédoborců brazilského námořnictva. Konstrukčně vycházela z amerických torpédoborců třídy Mahan. Celkem byly postaveny tři jednotky této třídy. Ve službě byly v letech 1943–1972. Všechny byly vyřazeny.[1]

Stavba

Trojice torpédoborců této třídy byla postavena na základě amerického projektu brazilskými loděnicemi Arsenal de Marinha do Rio de Janeiro (Námořní arzenál v Rio de Janeiru) v Rio de Janeiru. Z USA byla rovněž dodána řada klíčových komponentů, například pohonný systém, výzbroj a sonar. Stavba proběhla v letech 1937–1943. Původně měly nést pět 127mm kanónů a tři čtyřhlavňové torpédomety, během stavby ale byla tato výzbroj oslabena a naopak posílena protiletadlová výzbroj plavidel.[1]

Jednotky třídy Marcílio Dias:[1]

JménoZaložení kýluSpuštěnVstup do službyOsud
Mariz e Barros (D26, ex M1)8. května 193728. prosince 194029. listopadu 1943Vyřazen 1966
Marcílio Dias (D25, ex M2)8. května 193720. července 194029. listopadu 1943Vyřazen 1972
Greenhalgh (D24, ex M3)8. května 19378. července 194129. listopadu 1943Vyřazen 1966

Konstrukce

Mariz e Barros (M1) při spuštění na vodu

Výzbroj tvořily čtyři 127mm kanóny Mk 12 v jednohlavňových postaveních, čtyři 40mm kanóny Bofors L/60, čtyři 20mm kanóny Oerlikon L/70 a čtyřhlavňový 533mm torpédomet. Pohonný systém tvořily čtyři kotle Babcock & Wilcox a dvě parní turbíny General Electric o výkonu 42 800 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 36,5 uzlů. Dosah byl 6000 námořních mil při rychlosti 15 uzlů.[1]

Modernizace

Protiponorková výzbroj byla během služby posílena o dva salvové vrhače hlubinných pum Hedgehog umístěné před můstkem. Na torpédoborci Mariz e Barros byl roku 1966 instalován čtyřnásobný protiletadlový raketový komplet Sea Cat. Systém nahradil jeden ze 127mm kanónů.[2]

Odkazy

Reference

  1. a b c d e GREENHALGH destroyers (1943) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-08-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5. Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 183. 

Literatura

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3. 
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 389. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

O Contratorpedeiro Mariz e Barros (M 1) (52177182249).jpg
Autor: Marinha do Brasil, Licence: CC BY-SA 2.0

Incorporação: 29 de novembro de 1943. Baixa: 2 de julho de 1965.

O Contratorpedeiro Mariz e Barros - M 1, foi o segundo navio a ostentar esse nome em homenagem ao Capitão-Tenente Antônio Carlos de Mariz e Barros, morto durante a Guerra do Paraguai, na Marinha do Brasil. O Mariz e Barros foi construído pelo Arsenal de Marinha da Ilha das Cobras, no Rio de Janeiro, seguindo o projeto da classe norte-americana Mahan. Teve sua quilha batida em 8 de maio de 1937, foi lançado e batizado em 28 de dezembro de 1940 e incorporado em 29 de novembro de 1943. Naquela ocasião, assumiu o comando, o Capitão-de-Mar-e-Guerra Antônio Alves Câmara Júnior.
CT Greenhalgh D24.jpg
Destróier D24 Greenhalgh em 1944