Třída Marconi
| Třída Marconi | |
|---|---|
 Leonardo da Vinci | |
| Obecné informace | |
| Uživatelé | Regia Marina Kriegsmarine Japonské císařské námořnictvo |
| Typ | ponorka |
| Lodě | 6 |
| Osud | 5 ztraceno 1 zajata |
| Předchůdce | třída Liuzzi |
| Nástupce | třída Cagni |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 1175 t (na hladině) 1465 t (pod hladinou)[1] |
| Délka | 76,5 m |
| Šířka | 6,81 m |
| Ponor | 4,72 m |
| Pohon | 2 diesely, 2 elektromotory, 2 lodní šrouby |
| Rychlost | 17,8 uzlu (na hladině) 8,2 uzlu (pod hladinou) |
| Dosah | 10 500 nám. mil při 8 uzlech (na hladině) 110 nám. mil při 3 uzlech (pod hladinou) |
| Posádka | 57 |
| Výzbroj | 1× 100mm kanón 4× 13,2mm kulomet (2×2) 8× 533mm torpédomet (8×1, 12 torpéd) |
| Ostatní | operační hloubka ponoru 90 m |
Třída Marconi byla třída křižníkových ponorek italského královského námořnictva. Celkem bylo postaveno šest jednotek této třídy. Ve službě v italském námořnictvu byly v letech 1940–1943. Účastnily se bojů druhé světové války. Jednu nějaký čas provozovalo Německo a Japonsko. Všechny byly ve válce ztraceny.[1]
Stavba
Celkem bylo postaveno šest jednotek této třídy. Jednalo se o vylepšenou verzi třídy Marcello. Postavily je italské loděnice OTO v Muggiano a Cantieri Riuniti dell'Adriatico (CRDA) v Monfalcone. Do služby byly přijaty roku 1940.[1]
Jednotky třídy Marconi:[3]
| Jméno | Loděnice | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Poznámky |
|---|---|---|---|---|---|
| Maggiore Baracca | OTO | 1939 | 21. dubna 1940 | 1940 | Dne 8. září 1941 západně od Gibraltaru taranována a potopena britským eskortním torpédoborcem HMS Croome. |
| Michele Bianchi | OTO | 1939 | 3. prosince 1939 | 1940 | Dne 5. července 1941 v Biskajském zálivu potopena britskou ponorkou HMS Tigris.[1] |
| Leonardo da Vinci | CRDA | 1938 | 16. září 1939 | 1940 | Dne 23. května 1943 poblíž mysu Fisterra potopena britským torpédoborcem HMS Active a fregatou HMS Ness. |
| Alessandro Malaspina | OTO | 1939 | 18. února 1940 | 1940 | Dne 21. září 1941 ztracena z neznámé příčiny v severním Atlantiku. |
| Guglielmo Marconi | CRDA | 1938 | 30. července 1939 | 1940 | V listopadu 1941 ztracena z neznámé příčiny v severním Atlantiku. |
| Luigi Torelli | OTO | 1939 | 6. ledna 1940 | 1940 | Po italské kapitulaci byla 10. září 1943 zajata Japonskem, předána Německu a provozována jako UIT25. Po německé kapitulaci ji provozovalo Japonsko jako I-504. Dne 2. září 1945 byla zajata v Kóbe. Roku 1946 potopena. |
Konstrukce
Ponorky nesly čtyři příďové a čtyři záďové 533mm torpédomety se zásobou 12 torpéd. Dále nesly jeden 100mm kanón a čtyři protiletadlové 13,2mm kulomety Breda Model 1931. Pohonný systém tvořily dva diesely CRDA o výkonu 3600 bhp a dva elektromotory Marelli o výkonu 1500 bhp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 17,8 uzlu na hladině a 8,2 uzlu pod hladinou. Dosah byl 10 500 námořních mil při rychlosti 8 uzlů na hladině a 110 námořních mil při rychlosti 3 uzly pod hladinou.[1] Operační hloubka ponoru dosahovala 90 metrů.[3]
Modifikace
Roku 1942 byla Leonardo da Vinci upravena pro nesení miniponorky třídy CA. Roku 1943 byla Luigi Torelli upravena pro transport nákladu do Japonska a zpět. V průběhu první takové plavby však Itálie kapitulovala a ponorku následně provozovalo Německo a později Japonsko.[1]
Odkazy
Reference
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Marconi na Wikimedia Commons
