Třída Nassau

Třída Nassau
SMS Nassau
Obecné informace
Uživatel	Německé císařské námořnictvo
Typ	dreadnought
Lodě	5
Zahájení stavby	1907
Spuštění na vodu	1908
Uvedení do služby	1909–1910
Předchůdce	třída Deutschland
Nástupce	třída Helgoland
Technické údaje
Výtlak	18 873 t (standardní) 20 535 t (plný)
Délka	145,6 m (na vodorysce) 146,1 m (celková)
Šířka	26,9 m
Ponor	8,76 m
Pohon	12 kotlů 3 parní stroje s trojnásobnou expanzí 3 lodní šrouby
Rychlost	19,5 uzlu
Dosah	9400 nám. mil při 10 uzlech
Posádka	1008
Výzbroj	12× 280mm kanón (6×2) 12× 150mm kanón (12×1) 16× 88mm kanón (16×1) 6× 450mm torpédomet
Pancíř	90–300mm boky 90–210mm přepážky 55–80mm paluba 60–280mm dělové věže 50–280mm barbety 160mm kasematy 200–400mm velitelská věž

Třída Nassau byla lodní třída dreadnoughtů německého císařského námořnictva z období první světové války. Byly to první německé dreadnoughty. Jejich stavbou Německé císařství reagovalo na dokončení revoluční britské lodi HMS Dreadnought. Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy. Do služby byly přijaty v letech 1909–1910. Účastnily se první světové války. Žádná nebyla ve válce ztracena. Po válce byly vyřazeny a v rámci reparací předány vítězným státům. Všechny byly sešrotovány.

Stavba

Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy. Do jejich stavby se zapojily loděnice Kaiserliche Werft Wilhelmshaven ve Wilhelmshavenu, AG Weser v Brémách, AG Vulcan Stettin ve Štětíně a Germaniawerft v Kielu. Kýly všechny čtyř plavidel byly založeny roku 1907. Na vodu byly spuštěny roku 1908. Do služby byly přijaty v letech 1909–1910.^[1]

Jednotky třídy Nassau:^[1]

Konstrukce

Hlavní výzbroj představovalo dvanáct 280mm kanónů umístěných v šesti dvoudělových věžích (po jedné na přídi a zádi, dva páry byly uprostřed trupu po stranách nástavby). Naopak britské dreadnoughty již standardně nesly 305mm děla. Sekundární výzbrojí bylo dvanáct 150mm kanón umístěných po jednom v kasematách. Doplňovalo je šestnáct 88mm kanónů a šest pevných 500mm torpédometů. Plavidla měla kvalitní pancéřování. Boční pancéřový pás měl sílu 90–300 mm, dělové věže 60–280 mm, barbety 60–280 mm, kasematy pro dela sekundární ráže 160 mm a velitelský můstek 200–400 mm. Na rozdíl od jejich anglických protějšků třídu Nassau ještě nepoháněly parní turbíny, a proto byla mírně pomalejší. Pohonný systém tvořilo dvanáct kotlů Marine a tři parní stroje s trojnásobnou expanzí o výkonu 22 000 hp, pohánějící tři lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 19,5 uzlu. Dosah byl 9400 námořních mil při rychlosti 10 uzlů.^[1]

Služba

Za první světové války bitevní lodě třídy Nassau operovaly v rámci německého Širokomořského loďstva v Severním moři a v menší míře i v Baltském moři. V srpnu 1915 se lodě Nassau a Posen střetly se starým ruským predreadnoughtem Slava. Všechny čtyři lodě se na přelomu května a června 1916 účastnily bitvy u Jutska, ve které utrpěly jen lehké škody.

Westfalen a Rheinland participovaly i na německé intervenci ve Finsku, přičemž Rheinland najel 11. dubna 1918 u majáku Lagskär jižně od Alandských ostrovů na skály. Plavidlo bylo vyproštěno až 9. listopadu 1918, po odebrání dělových věží, zásob munice a uhlí. Bylo odtažena do Kielu, avšak do služby se již nevrátilo.

Po skončení války byly moderní německé bitevní lodi a bitevní křižníky internovány ve Scapa Flow, zatímco starší bitevní lodě tříd Nassau a Helgoland směly zůstat v Německu. Po incidentu ve Scapa Flow v červnu 1919, ve kterém německou flotilu potopily vlastní posádky, byly lodě třídy Nassau předány vítězům a následně byly sešrotovány.

Odkazy

Reference

Literatura

• HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha: Naše vojsko, 1988. 28-029-88. 

Související články

• Seznam německých bitevních lodí

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Nassau na Wikimedia Commons
• CentralCrossing: Developing the Nassau na YouTube (anglicky)