Třída Nazario Sauro
| Třída Nazario Sauro | |
|---|---|
 Nazario Sauro (S518) | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Italské námořnictvo |
| Typ | ponorka |
| Lodě | 4 |
| Osud | vyřazeny |
| Předchůdce | třída Enrico Toti |
| Nástupce | třída Salvatore Pelosi |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 1450 t (na hladině) 1637 t (pod hladinou) |
| Délka | 63,85 m |
| Šířka | 6,83 m |
| Ponor | 5,7 m |
| Pohon | 3 dieselgenerátory, 1 elektromotor 1 lodní šroub 3515 hp |
| Rychlost | 11 uzlů (na hladině) 19,3 uzlu (pod hladinou) |
| Dosah | 6150 nám. mil při 11 uzlech (na hladině) 250 nám. mil při 4 uzlech (pod hladinou) |
| Posádka | 49 |
| Výzbroj | 6× 533mm torpédomet (12 torpéd) |
| Radar | BPS-704 |
| Sonar | IPD-70/S, MD-100S, Velox M5 |
Třída Nazario Sauro byla třída diesel-elektrických ponorek italského námořnictva. Byla to druhá poválečná generace italských ponorek. Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy. Ve službě byly v letech 1980–2010. Všechny čtyři jednotky byly vyřazeny z aktivní služby. Prototypová jednotka Nazario Sauro byla zachována jako muzejní loď. Na třídu dále navázaly dvě vylepšené dvoukusové série, označené jako třídy Salvatore Pelosi a Primo Longobardo.
Stavba
První projektové práce na této třídě probíhaly už v 60. letech. Původní objednávka na dvojici ponorek z roku 1967 byla později zrušena kvůli nedostatku financí a technickým problémům. K projektu se italské námořnictvo vrátilo teprve roku 1972, kdy ponorky objednalo znovu. V roce 1976 pak byla objednávka rozšířena o druhý pár ponorek.[1] Všechny ponorky postavila loděnice Cantieri Riuniti dell'Adriatico (CRDA). Stavba probíhala od roku 1974 a do služby jednotlivé ponorky vstupovaly v letech 1980 a 1982.
Jednotky třídy Nazario Sauro:[1]
| Jméno | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Poznámky |
|---|---|---|---|---|
| Nazario Sauro (S518) | 1974 | 9. října 1976 | 12. února 1980 | Vyřazena 2002, muzejní loď |
| Carlo Fecia di Cossato (S519) | 1975 | 16. listopadu 1977 | 15. listopadu 1979 | Vyřazena 2005. |
| Leonardo da Vinci (S520) | 1978 | 20. října 1979 | 23. října 1981 | Vyřazena 2010. |
| Guglielmo Marconi (S521) | 1979 | 20. září 1980 | 11. září 1982 | Vyřazena 2003. |
Konstrukce
.jpg)
Oproti předchozí třídě Enrico Toti měly tyto ponorky trojnásobný výtlak. Stále ale byl kladen velký důraz na jejich kompaktní rozměry a dobré manévrovací schopnosti. Měly jednotrupou koncepci. Trup měl moderní kapkovitý tvar s křížově uspořádanými ocasními plochami na zádi (přední hloubková kormidla byla na věži).
Ponorky byly vybaveny radarem BPS-704, sonary IPD-70/S, MD 100S, Velox M5, systémem elektronického boje BLD-727 Thetis a bojovým řídícím systémem SISU-1. Výzbroj tvořilo šest 533mm torpédometů, pro které bylo neseno 12 vodičem naváděných těžkých torpéd Whitehead A184 či 24 námořních min VS SM600. Pohonný systém tvořily tři dieselgenerátory GMT A210-16NM a jeden elektromotor Marelli. Lodní šroub byl jeden. Ponorky dosahovaly rychlosti 11 uzlů na hladině a 19,3 uzlu pod hladinou. Operační hloubka ponoru dosahovala díky použití vysokopevnostní oceli HY-80 celých 300 metrů.[1]
Odkazy
Reference
Literatura
- CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 240.
- MILLER, David; JORDAN, John. Moderní válečné ponorky. Praha: Naše vojsko, 2008. ISBN 80-206-0766-8. S. 208.
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Nazario Sauro na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Sommergibile Guglielmo Marconi
Sommergibile Fecia di Cossato in banchina
Italian Sauro class submarine (From wiki italy)