Třída Nembo

Třída Nembo
	Nembo v Monaku v roce 1906
Obecné informace
Uživatel	Regia Marina
Typ	torpédoborec
Lodě	6
Zahájení stavby	1899
Spuštění na vodu	1901–1904
Uvedení do služby	1902–1905
Osud	3 potopeny; 3 vyřazeny
Předchůdce	třída Lampo
Nástupce	třída Soldato
Technické údaje Nembo, Turbine
Výtlak	325 t (standardní); 380 t (plný)
Délka	63,4 m (na vodorysce); 64 m (celková)
Šířka	5,94 m
Ponor	2,29 m
Pohon	3 kotle, 2 parní stroje; 2 lodní šrouby
Rychlost	30 uzlů
Dosah	2200 nám. mil při 9 uzlech
Posádka	53–58
Výzbroj	1× 76mm kanón; 5× 57mm kanón (5×1); 2× 350mm torpédomet (2×1)
Technické údaje ostatní
Výzbroj	5× 57mm kanón (5×1); 4× 350mm torpédomet (4×1)

Třída Nembo byla lodní třída torpédoborců italského námořnictva. Celkem bylo postaveno šest jednotek této třídy. Za první světové války byly tři potopeny. Přeživší plavidla byla roku 1921 reklasifikována na torpédovky. Vyřazena byla ve 20. letech.^[1]

Stavba

Celkem bylo postaveno šest jednotek této třídy. Vývoj vedl L. Scaglia ve spolupráci s britskou loděnicí John I. Thornycroft & Company. Jejich stavbu zajistila italská loděnice Cantiere Pattison v Neapoly. Do služby byly zařazeny v letech 1902–1905.^[1]

Jednotky třídy Nembo:^[1]

Jméno	Založení kýlu	Spuštěna	Vstup do služby	Osud
Nembo	1899	18. května 1901	červen 1902	Dne 17. října 1916 v jižním Jaderském moři potopen rakousko-uherskou ponorkou SM U 16.
Turbine	1899	21. listopadu 1901	srpen 1902	Dne 24. května 1915 v jižním Jaderském moři potopen rakousko-uherským křižníkem SMS Helgoland a torpédoborci SMS Csepel, SMS Tátra a SMS Lika.
Aquilone	1899	16. října 1902	říjen 1903	Vyřazen 1923.
Borea	1899	12. prosince 1902	říjen 1903	Dne 15. května 1917 u albánského pobřeží potopen rakousko-uherskými torpédoborci SMS Csepel a SMS Balaton.
Zeffiro		14. května 1904	duben 1905	Vyřazen 1924.
Espero		9. července 1904	duben 1905	Od roku 1921 Turbine. Vyřazen 1923.

Konstrukce

Výzbroj torpédoborců Nembo a Turbine tvořil jeden 76mm kanón, pět 57mm kanónů a dva jednohlavňové 350mm torpédomety. Ostatní torpédoborce lišily výzbrojí tvořenou pěti 57mm kanóny, třemi jednohlavňovými 350mm torpédomety a čtvrtým torpédometem v přídi. Pohonný systém tvořily tři kotle Thornycroft a dva trojčinné parní stroje o výkonu 5200–5350 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 30 uzlů.^[1]

Modernizace

Roku 1905 byla výzbroj torpédoborců Nembo a Turbine sjednocena s jejich sesterskými plavidly.^[1]

V letech 1908–1912 byly kotle všech plavidel upraveny pro spalování topného oleje. Zároveň byl přidán další komín. Dosah po modernizaci byl 2200 námořních mil při rychlosti devět uzlů. Roku 1909 všechny torpédoborce dostaly novou výzbroj čtyř 76mm kanónů a dvou 450mm torpédometů. Roku 1915 byly přeživší torpédoborce vybaveny pro nesení deseti až šestnácti námořních min.^[1]

V letech 1919–1921 byla výzbroj přeživších plavidel upravena na tři 76mm kanóny, jeden 6,5mm kulomet, dva 450mm torpédomety a deset až šestnáct min. ZároveŇ byl odstraněn jeden kotel, takže nejvyšší rychlost klesla na 25 uzlů.^[1]

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g NEMBO destroyers (1902 - 1905) [online]. Navypedia.org [cit. 2024-08-03]. Dostupné online. (anglicky)

Literatura

HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha: Naše vojsko, 1988. 28-029-88.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Nembo na Wikimedia Commons

[nav-1] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g NEMBO destroyers (1902 - 1905) [online]. Navypedia.org [cit. 2024-08-03]. Dostupné online. (anglicky)

[1]

Navigation

Navigace

Tématické portály