Třída Nueva Esparta

Třída Nueva Esparta
Zulia (D 21)
Zulia (D 21)
Obecné informace
UživatelVenezuelské námořnictvo
Typtorpédoborec
Lodě3
Osudvyřazeny
Technické údaje
Výtlak2600 t (standardní)
3330 t (plný)[1]
Délka122,5 m
Šířka13,1 m
Ponor5,8 m
Pohon2 převodové turbíny, 2 kotle
Rychlost34 uzlů
Posádka254
Výzbroj6× 114mm kanón (3×2)
16× 40mm kanón (8×2)
3× 533mm torpédomet (1×3)
2× skluzavka hlubinných pum
2× Squid
RadarType 276

Třída Nueva Esparta byla třída torpédoborců venezuelského námořnictva. Třídu tvořily tři jednotky postavené v anglických loděnicích. Ze služby byly vyřazeny v letech 1975 a 1978.[2]

Stavba

Tři torpédoborce této třídy postavila na základě objednávky z roku 1950 anglická loděnice Vickers Armstrongs Shipyards v Barrow-in-Furness. Hotová plavidla do služby vstoupila v letech 1953-1956.[2]

Jednotky třídy Nueva Esparta:[2]

JménoZahájení stavbySpuštěnaVstup do službyStatus
Nueva Esparta (D 11)24. července 19519. listopadu 19528. prosince 1953vyřazen 1978, potopen jako cvičný cíl pro střely Otomat Mk 2
Zulia (D 21)24. července 195129. června 195315. září 1954vyřazen 1978, potopen jako cvičný cíl pro střely Otomat Mk 2
Aragua (D 31)29. června 195327. ledna 195514. února 1956vyřazen 1975

Konstrukce

Nueva Esparta (D 11)

Hlavní výzbroj tvořilo šest britských plně automatických 114mm kanónů umístěných v plně uzavřených dvoudělových věžích. Jejich palbu řídily radary typu 276. Dále plavidla nesla osm 40mm dvoukanónů ve dvoudělových věžích, trojhlavňový 533mm torpédomet, dvě skluzavky a dva salvové vrhače hlubinných pum Squid. Pohonný systém tvořily dva kotle a dvě převodové turbny o celkovém výkonu 50 000 shp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 34 uzlů.[1]

Modernizace

Z torpédoborců Nueva Esparta a Zulia byly roku 1959 sejmuty torpédomety, které nahradil třetí vrhač Squid. V roce 1960 pak oba torpédoborce dostaly nové radary SPS-6 a SPS-12. Další modernizací prošel v letech 1968–1969 už jen torpédoborec Nueva Esparta. Byla sejmuta většina 40mm kanónů (až na čtyři) a na jejich místě byla instalována dvě čtyřnásobná odpalovací zařízení protiletadlových řízených střel Seacat ve verzi GWS-20.[2]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b [Dále jen Pejčoch, Novák a Hájek (1994), s. 224.]
  2. ↑ a b c d PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 222. [Dále jen Pejčoch, Novák a Hájek (1994)]

Literatura

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 389. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Venezelan destroyer ARV Nueva Esparta (D-11) alongside USS Harry E. Yarnell (DLG-17) in 1970.jpg
Captain Reyes Leal, chief of Staff, Venezuelan Squadron, is highlined from the Venezuelan destroyer ARV Nueva Esparta (D-11) to the U.S. Navy guided missile cruiser USS Harry E. Yarnell (DLG-17) during the UNITAS XI exercise, in 1970.
Venezuelan destroyer ARV Zulia (D-21) underway in 1969.jpg
Ships underway during the UNITAS X exercise, in 1969. The coloum is lead by the Venezuelan destroyer ARV Zulia (D-21).