Třída O'Brien

Třída O'Brien
USS O'Brien (DD-51)
USS O'Brien (DD-51)
Obecné informace
UživateléUS Navy
USCG
Typtorpédoborec
Lodě6
Osudvyřazeny
Předchůdcetřída Aylwin
Nástupcetřída Tucker
Technické údaje
Výtlak1050 t (standardní)
1171 t (plný)
Délka93,1 m
Šířka9,5 m
Ponor2,7 m
Pohonturbíny
parní stroj
4× kotel
Rychlost29 uzlů
Posádka101
Výzbroj4× 102mm kanón (4×1)
8× 533mm torpédomet (4×2)

Třída O'Brien byla třída torpédoborců námořnictva Spojených států amerických. Celkem bylo postaveno šest jednotek této třídy. Torpédoborce byly nasazeny za první světové války, mezi válkami byly dva převedeny k pobřežní stráži a ve 30. letech všechny vyřazeny.[1]

Stavba

Stavba této třídy byla hrazena ve finančním roce 1913. Novinkou bylo zavedení 533mm torpédometů, oproti ráži 450 mm u starších plavidel.[2] V letech 1913–1915 bylo postaveno celkem šest torpédoborců této třídy. Do stavby byly zapojeny loděnice Fore River v Quincy, Cramp ve Filadelfii, Bath Iron Works v Bathu a New York Shipbuilding v Camdenu.[1]

Jednotky třídy O'Brien:[1]

JménoLoděniceZaložení kýluSpuštěnaVstup do službyOsud
USS O'Brien (DD-51)Crampzáří 191320. července 1914květen 1915Vyřazen 1935.
USS Nicholson (DD-52)Crampzáří 191319. srpna 1914duben 1915Vyřazen 1936.
USS Winslow (DD-53)Crampříjen 191311. února 1915srpen 1915Vyřazen 1936.
USS McDougal (DD-54)Bath Iron Worksčervenec 191322. dubna 1914květen 1914Roku 1924 převeden k pobřežní stráži (CG-6), 1933 vrácen, 1934 vyřazen.
USS Cushing (DD-55)Fore Riverzáří 191316. ledna 1915srpen 1915Vyřazen 1936.
USS Ericsson (DD-56)New York SBlistopad 191322. srpna 1914srpen 1915Roku 1924 převeden k pobřežní stráži (CG-5), 1934 vrácen a vyřazen.

Konstrukce

CG-5 (ex Ericsson)
USS McDougal (DD-54)

Základní výzbroj tvořily čtyři 102mm kanóny Mk.IX v jednohlavňových postaveních a čtyři dvojhlavňové 533mm torpédomety. Za války byly přidány dvě skluzavky hlubinných pum a jeden vrhač (Y-gun).[1]

Pohonný systém byl u jednotlivých plavidel řešen odlišně. První skupina (DD-51 až 53) měla dvě parní turbíny Zoelly, dva parní stroje (VTE) pro cestovní rychlost a čtyři kotle White Foster. Druhá skupina (DD-54, 56) měla dvě parní turbíny Zoelly, jeden parní stroj (VTE) pro cestovní rychlost a čtyři kotle White Foster. Konečně poslední (DD-55) měl dvě parní turbíny Zoelly, dvě parní turbíny pro cestoví rychlost a čtyři kotle White Foster. Lodní šrouby byly dva. Výkon pohonného systému byl 17 000 hp. Nejvyšší rychlost dosahovala 29 uzlů.[1]

Služba

Všech šest plavidel bylo ve službě za první světové války. Žádný nebyl ztracen. Torpédoborec Nicholson se 17. listopadu 1917, společně s USS Fanning (DD-37 třídy Paulding, podílel na potopení německé ponorky SM U-58, což bylo historicky první vítězství amerického námořnictva nad ponorkou.[1] Po zahájení americké prohibice byla dvě plavidla převedena k pobřežní stráži a podílela se na pronásledování pašeráckých lodí. Po zrušení prohibice byly vráceny námořnictvu.[2] V letech 1934–1936 byly vyřazeny.[1]

Odkazy

Související články

Reference

  1. ↑ a b c d e f g O'BRIEN destroyers (1914-1915) [online]. Navypedia.org [cit. 2018-12-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b O'Brien Class [online]. Destroyerhistory.org [cit. 2018-12-15]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

USSEricssonDD56.jpg
Ericsson in United States Coast Guard service, c. 1925–1930.
USSMcDougalDD54.jpg
McDougal underway.