Třída Osvetnik
| Třída Osvetnik | |
|---|---|
| Obecné informace | |
| Uživatelé | Jugoslávské královské námořnictvo Regia Marina |
| Typ | ponorka |
| Lodě | 2 |
| Osud | potopeny |
| Předchůdce | třída Hrabri |
| Nástupce | třída Sutjeska |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 630 t (na hladině) 809 t (pod hladinou) |
| Délka | 66,5 m |
| Šířka | 5,4 m |
| Pohon | 2 diesely, 2 elektromotory 1840 + 1000 shp |
| Rychlost | 14,5 uzlu(na hladině) 9 uzlů (pod hladinou) |
| Posádka | 43 |
| Výzbroj | 6× 550mm torpédomet 1× 100mm kanón 1× 40mm kanón |
Třída Osvetnik byla třída ponorek jugoslávského královského námořnictva.[1] Za druhé světové války byly ponorky ukořistěny Itálií, zařazeny do jejího námořnictva a později ztraceny.
Pozadí vzniku
Celkem byly francouzskou loděnicí Ateliers et Chantiers de la Loire v Nantes postaveny dvě jednotky této třídy, pojmenované Osvetnik a Smeli. Na vodu byly spuštěny v letech 1928–1929.[1]
Konstrukce
Výzbroj tvořilo šest 550mm torpédometů, jeden 100mm kanón a jeden 40mm protiletadlový kanón. Pohonný systém tvořily dva diesely a dva elektromotory. Nejvyšší rychlost dosahovala 14,5 uzlu na hladině a 9 uzlů pod hladinou.[1]
Operační služba
Služba plavidel v jugoslávském námořnictvu skončila kvůli okupaci země v dubnu 1941. Obě ponorky ukořistila Itálie a zařadila je do královského námořnictva jako Francesco Rismondo (ex Osvetnik) a Antonio Bajamonti (ex Smeli).[2] Ponoky byly za války ztraceny – Francesco Rismondo dne 18. září 1943 a Antonio Bajamonti dne 9. září 1943.[1]
Odkazy
Reference
Literatura
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3.