Třída PG 1

Třída PG 01
PG 01
Obecné informace
UživatelJaponské námořní síly sebeobrany
Typraketový člun
Lodě3
Osudvyřazeny
Nástupcetřída Hajabusa
Technické údaje
Výtlak50 t (standardní)
62 t (plný)
Délka21,8 m
Šířka7 m
Ponor1,4 m
PohonCODOG
Rychlost46 uzlů
Dosah400 km při rychlosti 45 uzlů
VýzbrojSea Vulcan
SSM-1B (2×2)
RadarJRC OP-28-2

Třída PG 01 byla třída křídlatých raketových člunů Japonských námořních sil sebeobrany. Jednalo se o vylepšenou licenční verzi italských raketových člunů třídy Sparviero. Všechny tři postavené čluny již byly ze služby vyřazeny.

Stavba

Licenci na stavbu plavidel této třídy Japonsko získalo v dubnu 1991. Celkem byly postaveny tři jednotky této třídy. Do služby byly přijaty v letech 1993-1995. Stavba plánované druhé trojice nakonec nebyla realizována.

Jednotky třídy PG 01:

JménoZahájení stavbySpuštěnaVstup do službyStatus
PG 01 (PG-821)25. března 199117. července 199222. března 1993vyřazen 6. června 2008
PG 02 (PG-822)25. března 199117. července 199222. března 1993vyřazen 6. června 2008
PG 03 (PG-823)8. března 199315. června 199413. března 1995vyřazen 24. června 2010

Konstrukce

Plavidla nesla střelecký radar JRC OP-28-2 a dva odpalovače klamných cílů Mk 36 SRBOC. Výzbroj tvořil jeden 20mm kanón Sea Vulcan s dostřelem 4 km na přídi a čtyři protilodní střely SSM-1B s dosahem 180 km. Pohonný systém byl koncepce CODOG. Jeden diesel poháněl zasunovací lodní šroub při plavbě ekonomickou rychlostí. Při plavbě na křídlech plavidla poháněla jedna plynová turbína General Electric LM-500 o výkonu 3728 kW. Nejvyšší rychlost dosahovala 46 uzlů na křídlech a 8 uzlů s ponořeným trupem.

Odkazy

Literatura

  • CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 240. 
  • PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce