Třída PG 1

Třída PG 01
(c) 防衛省・自衛隊ホームページ, CC BY 4.0 PG 01
Obecné informace
Uživatel	Japonské námořní síly sebeobrany
Typ	raketový člun
Lodě	3
Osud	vyřazeny
Nástupce	třída Hajabusa
Technické údaje
Výtlak	50 t (standardní) 62 t (plný)
Délka	21,8 m
Šířka	7 m
Ponor	1,4 m
Pohon	CODOG
Rychlost	46 uzlů
Dosah	400 km při rychlosti 45 uzlů
Výzbroj	1× Sea Vulcan 4× SSM-1B (2×2)
Radar	JRC OP-28-2

Třída PG 01 byla třída křídlatých raketových člunů Japonských námořních sil sebeobrany. Jednalo se o vylepšenou licenční verzi italských raketových člunů třídy Sparviero. Všechny tři postavené čluny již byly ze služby vyřazeny.

Stavba

Licenci na stavbu plavidel této třídy Japonsko získalo v dubnu 1991. Celkem byly postaveny tři jednotky této třídy. Do služby byly přijaty v letech 1993-1995. Stavba plánované druhé trojice nakonec nebyla realizována.

Jednotky třídy PG 01:

Konstrukce

Plavidla nesla střelecký radar JRC OP-28-2 a dva odpalovače klamných cílů Mk 36 SRBOC. Výzbroj tvořil jeden 20mm kanón Sea Vulcan s dostřelem 4 km na přídi a čtyři protilodní střely SSM-1B s dosahem 180 km. Pohonný systém byl koncepce CODOG. Jeden diesel poháněl zasunovací lodní šroub při plavbě ekonomickou rychlostí. Při plavbě na křídlech plavidla poháněla jedna plynová turbína General Electric LM-500 o výkonu 3728 kW. Nejvyšší rychlost dosahovala 46 uzlů na křídlech a 8 uzlů s ponořeným trupem.

Odkazy

Literatura

• CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 240. 
• PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu třída PG 1 na Wikimedia Commons