Třída Phénix (1939)
| Třída Phénix | |
|---|---|
| Obecné informace | |
| Uživatel | Francouzské námořnictvo |
| Typ | ponorka |
| Lodě | 13 (plánováno) |
| Osud | stavba zrušena |
| Předchůdce | třída Émeraude |
| Nástupce | třída Narval |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 1056 t (na hladině) 1252 t (pod hladinou)[1] |
| Délka | 74,9 m (mezi svislicemi) |
| Šířka | 6,4 m |
| Ponor | 3,9 m |
| Pohon | 2 diesely, 2 elektromotory, 2 lodní šrouby 4200 bhp + 1400 shp |
| Rychlost | 18 uzlů (na hladině) 9 uzlů (pod hladinou) |
| Posádka | 45 |
| Výzbroj | 1× 40mm kanón 1× 20mm kanón 10× 550mm torpédomet |
Třída Phénix byla plánovaná třída ponorek francouzského námořnictva z období druhé světové války. Celkem bylo objednáno třináct jednotek této třídy, ale vzhledem k porážce Francie v červnu 1940 nebyla rozestavěna ani jedna.
Pozadí vzniku
Celkem byla schválena stavba třinácti jednotek této třídy, která byla vylepšenou verzí třídy Aurore. Stavba první byla schválena v rámci programu pro rok 1939 a dalších dvanáct v programu pro rok 1940. Stavba všech byla zrušena před založením kýlu. Ponorky měly nést jména Phénix, Brumaire, Floréal, Frimaire, Fructidor, Germinal, Messidor, Nivôse, Pluviôse, Prairal, Thermidor, Vendémiaire a Ventôse.[1]
Konstrukce
Výzbroj mělo tvořit deset 550mm torpédometů, jeden 40mm kanón a jeden 20mm kanón. Pohonný systém tvořily dva diesely Sulzer o výkonu 4200 bhp a dva elektromotory o výkonu 1400 bhp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost měla dosahovat 18 uzlů na hladině a devět uzlů pod hladinou.[1]