Třída Primo Longobardo

Třída Primo Longobardo
Primo Longobardo
Obecné informace
Uživatel	Italské námořnictvo
Typ	ponorka
Lodě	2
Osud	aktivní (2021)
Předchůdce	třída Salvatore Pelosi
Nástupce	třída Todaro
Technické údaje
Výtlak	1653 t (na hladině) 1862 t (pod hladinou)
Délka	66,35 m (max.)
Šířka	6,83 m
Ponor	6 m
Pohon	3 dieselgenerátory, 1 elektromotor 1 lodní šroub 3265 hp
Rychlost	12 uzlů (na hladině) 20 uzlů (pod hladinou)
Dosah	10 000 nám. mil při 11 uzlech (na hladině) 250 nám. mil při 4 uzlech (pod hladinou)
Posádka	50
Výzbroj	6× 533mm torpédomet (12 torpéd)
Radar	BPS-704
Sonar	IPD-70/S, MD 100S, Velox M5

Třída Primo Longobardo je třída diesel-elektrických ponorek italského námořnictva. Třídu tvoří Celkem dvě jednotky, přijaté do služby v letech 1993 a 1995. Je zakončením vývojové linie tříd Nazario Sauro a Salvatore Pelosi, přičemž po ní již následuje původem německá třída Todaro. K roku 2021 byly obě ponorky stále v aktivní službě.

Stavba

Obě jednotky postavila loděnice Fincantieri v Monfalcone. Do služby vstoupily v letech 1994–1995.^[1]

Jednotky třídy Primo Longobardo:^[1]

Konstrukce

Oproti předcházejícím třídám byl zdokonalen tvar trupu, který má lepší hydrodynamické vlastnosti. Trup je z oceli HY-80, což ponorkám umožňuje operační hloubku ponoru 300 metrů. Ponorky jsou vybaveny radarem BPS-704, sonary IPD-70/S, MD 100S, Velox M5, systémem elektronického boje BLD-727 Thetis a bojovým řídícím systémem BSN-716(v)2 SACTIS. Výzbroj tvoří šest příďových 533mm torpédometů. Mimo vodičem naváděných torpéd Whitehead A184 mohou ponorky odpalovat též americké střely Sub-Harpoon. Mohou nést až 12 dlouhých zbraní či 24 námořních min. Pohonný systém tvoří tři dieselgenerátory GMT A210-16NM a jeden elektromotor Marelli, pohánějící jeden lodní šroub. Výkon pohonu je 3265 hp. Ponorky dosahují rychlosti 12 uzlů na hladině a 20 uzlů pod hladinou. Dosah je 10 000 námořních mil při rychlosti 11 uzlů na hladině a 250 námořních mil při rychlosti 4 uzly pod hladinou.^[1]

Modifikace

V letech 2001–2002 ponorky dostaly nový bojový řídící systém ISUS 90. Sestavu senzorů rozšířilo vlečné sonarové pole ETBF.^[1]

Odkazy

Reference

Literatura

• CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 240. 
• MILLER, David; JORDAN, John. Moderní válečné ponorky. Praha: Naše vojsko, 2008. ISBN 80-206-0766-8. S. 208. 
• PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Primo Longobardo na Wikimedia Commons