Třída Principe di Carignano

Třída Principe di Carignano
Principe di Carignano
Principe di Carignano
Obecné informace
UživatelRegia Marina
Typobrněná fregata
Lodě3
Osudvyřazeny
Předchůdcetřída Formidable
Nástupcetřída Re d'Italia
Technické údaje Principe di Carignano[1]
Výtlak3446 t (standardní)
3912 t (plný)
Délka72,98 m (mezi svislicemi)
Šířka15,1 m
Ponor7,18 m
Pohon6 kotlů, 1 parní stroj
1968 hp
Palivouhlí
Rychlost10,2 uzlu
Dosah1200 nám. mil při 10 uzlech
Posádka572
Výzbroj10× 203mm (72liberní) kanón
12× 164mm kanón
Pancíř121mm boky
Technické údaje Conte Verde
Výtlak3514 t (standardní)
3866 t (plný)
Délka73,7 m
Šířka15,3 m
Ponor6,5 m
Výzbroj4× 203mm kanón
18× 164mm kanón

Třída Principe di Carignano byla třída obrněných fregat Italského královského námořnictva. Celkem byly postaveny tři jednotky této třídy. Ve službě byly v letech 1865–1880. Roku 1866 se první jednotka účastnila bitvy u Visu. Kvůli nástupu dokonalejších kasematových a věžových obrněných lodí tato třída rychle zastarala.[1]

Stavba

Plavidla byla objednána v rámci čtyřčlenné třídy dřevěných šroubových fregat, které byly teprve během stavby upraveny na fregaty obrněné (pouze fregata Principe Umberto byla vzhledem k velké rozestavěnosti dokončena v původní podobě). Plavidla Principe di Carignano a Messina byla dokončena v podobě s dlouhým bočním pancéřovým pásem. Jejich podobu navrhl konstruktér Felice Mattei. Třetí jednotka Conte Verde (konstruktér Giuseppe De Luca) dostala odlišnou podobu, neboť pancíř chránil jen část její přídě a zádě. Stavba této třídy proběhla v letech 1861–1871 v italských loděnicích La Foce v Janově, Castellammare a Leghorn v San Rocco.[1]

Jednotky třídy Principe di Carignano:[1]

JménoLoděniceZaložení kýluSpuštěnaVstup do službyPoznámka
Principe di CarignanoLa Foceleden 186115. září 186311. června 1865Vyřazena 1875.
MessinaCastellammare28. září 186120. prosince 1864únor 1867Vyřazena 1880.
Conte VerdeSan Rocco2. března 186329. července 1867prosinec 1871Vyřazena 1880.

Konstrukce

Plavidla měla dřevěné trupy chráněné pancéřováním. Lišily se svými rozměry a výzbrojí. Principe di Carignano nesla deset 203mm kanónů (72liberních) a dvanáct 164mm kanónů, její sesterské lodě nesly čtyři 203mm kanóny a osmnáct 164mm kanónů. Během služby bylo složení výzbroje modifikováno. Pohonný systém tvořily čtyři kotle (Messina a Conte Verde šest) a parní stroj o výkonu 1968 ihp, pohánějící jeden lodní šroub. Nejvyšší rychlost dosahovala 10,4 uzlu (Conte Verde 10,2 uzlu, Messina 11,4 uzlu). Dosah byl 1200 námořních mil při rychlosti 10 uzlu. Pomocnou roli hrály plachty. Principe di Carignano dostala takeláž barkentiny a ostatní plavidla takeláž barku.[1]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1860–1905. New York: Mayflower Books, 1979. S. 338. (anglicky) 

Literatura

  • HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha: Naše vojsko, 1986. 28-058-86. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Principe di carignano (1863).jpg
Italian broadside ironclad Principe di Carignano, at anchor in Naples in 1867