Třída Protefs
Třída Protefs | |
---|---|
Obecné informace | |
Uživatel | Řecké námořnictvo |
Typ | ponorka |
Lodě | 4 |
Osud | 3 potopeny 1 vyřazena |
Předchůdce | třída Katsonis |
Technické údaje | |
Výtlak | 750 t (na hladině) 960 t (pod hladinou) |
Délka | 68,6 m (mezi svislicemi) |
Šířka | 5,73 m |
Ponor | 4,18 m |
Pohon | 2 diesely, 2 elektromotory 2 lodní šrouby 1420 + 1200 hp |
Rychlost | 14 uzlů (na hladině) 9,5 uzlu (pod hladinou) |
Dosah | 4000 nám. mil při 10 uzlech 100 nám. mil při 5 uzlech |
Posádka | 41 |
Výzbroj | 1× 100mm kanón 1× 40mm kanón 8× 533mm torpédomet (10 torpéd) |
Ostatní | operační hloubka ponoru 85 m |
Třída Protefs (jinak též třída Proteus či třída Glafkos) byla třída ponorek řeckého námořnictva. Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy. Ve službě byly v letech 1929–1947. Účastnily se bojů druhé světové války. Unikly z okupovaného Řecka a operovaly v součinnosti se Spojenci. Tři byly za války potopeny a čtvrtá byla vyřazena roku 1947.[1]
Stavba
Celkem byly postaveny čtyři ponorky této třídy. Objednány byly roku 1925. Konstrukčně byly příbuzné francouzské třídě Sirène. Tři ponorky postavila francouzská loděnice Ateliers et Chantiers de la Loire v Nantes a jednu loděnice Chantiers Navales Français v Blainville. Do služby byly přijaty v letech 1929–1930.[2]
Jednotky třídy Protefs:[2]
Jméno | Loděnice | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Poznámky |
---|---|---|---|---|---|
Protefs (Y-3) | Ateliers et Chantiers de la Loire | 1927 | 24. října 1928 | srpen 1929 | Dne 29. prosince 1940 u albánského pobřeží taranována a potopena italskou torpédovkou Antares. |
Nirefs (Y-4) | Ateliers et Chantiers de la Loire | 1927 | prosinec 1927 | březen 1930 | Vyřazena 1947. Sešrotována. |
Triton (Y-5) | Ateliers et Chantiers de la Loire | 1927 | 4. dubna 1928 | březen 1930 | Dne 16. listopadu 1942 v Egejském moři potopena německým torpédoborcem Hermes (ukořistěný řecký Vassilefs Georgios) a stíhačem ponorek UJ2102. |
Glafkos (Y-6) | Chantiers Navales Français | 1927 | 1928 | 1930 | Dne 4. dubna 1942 na Maltě potopena během náletu. |
Konstrukce
Konstrukčně představovaly typ Loire-Simonot. Vyzbrojeny byly jedním 100mm/40 kanónem Schneider QF, jedním 40mm/39 kanónem QF Mk.II a osmi 533mm torpédomety se zásobou deseti torpéd. Šest torpédometů se nacházelo v přídi a dva byly na zádi. Všechny torpédomety zasahovaly do tlakového trupu. Kanóny byly umístěny na velitelské věži. Pohonný systém tvořily dva diesely Sulzer o výkonu 1420 hp a dva elektromotory o výkonu 1200 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala čtrnáct uzlů na hladině a 9,5 uzlu pod hladinou. Dosah byl 4000 námořních mil při deseti uzlech na hladině a 100 námořních mil při pěti uzlech pod hladinou. Operační hloubka ponoru dosahovala 85 metrů.[2]