Třída Regina Margherita
| Třída Regina Margherita | |
|---|---|
 Regina Margherita | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Regia Marina |
| Typ | predreadnought |
| Lodě | 2 |
| Osud | potopeny |
| Předchůdce | třída Ammiraglio di Saint Bon |
| Nástupce | třída Regina Elena |
| Technické údaje Regina Margherita[1] | |
| Výtlak | 13 215 t (standardní) 14 093 t (plný) |
| Délka | 138,7 m (max.) |
| Šířka | 23,8 m |
| Ponor | 8,81 m, |
| Pohon | 28 kotlů 2 parní stroje s trojnásobnou expanzí 21 790 hp |
| Palivo | uhlí |
| Rychlost | 20,3 uzlu |
| Dosah | 10 000 nám. mil při 10 uzlech |
| Posádka | 812–900 |
| Výzbroj | 4× 305mm kanón (2×2) 4× 203mm kanón (4×1) 20× 76mm kanón (20×1) 2× 47mm kanón (2×1) 2× 37mm kanón (2×1) 2× 11,4mm kulomet (2×1) 4× 450mm torpédomet |
| Pancíř | 150mm boky 200mm věže 150mm velitelská věž 80mm paluba |
Třída Regina Margherita byla třída predreadnoughtů Italského královského námořnictva z období první světové války. Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy. Ve službě byly v letech 1904–1916. Obě dvě bitevní lodě byly zničeny za první světové války. Třída představovala dobře vyzbrojená a rychlá plavidla s dobrými nautickými vlastnostmi, avšak za cenu slabšího pancéřování.[2]
Stavba
Třídu navrhl italský konstruktér Benedetto Brin na základě požadavku námořnictva na moderní, dobře vyzbrojená a rychlá plavidla se slabším pancéřováním. To byl ostatně častý italský přístup k válečným lodím. Původně byla plánována smíšená výzbroj ve složení dvou 305mm kanónů a dvanácti 203mm kanónů, ale po Brinově smrti bylo její složení přehodnoceno a upraveno. Ve stavebním programu z roku 1898 byly objednány dvě jednotky pojmenované Regina Margherita a Benedetto Brin. V letech 1898–1905 je postavily italské loděnice Arsenale di La Spezia a loděnice Cantiere di Castellamare di Stabia.[2]
Jednotky třídy Regina Elena:[2]
| Jméno | Loděnice | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Poznámka |
|---|---|---|---|---|---|
| Regina Margherita | La Spezia | 20. listopadu 1898 | 30. května 1901 | 14. dubna 1904 | Dne 11. prosince 1916 se poblíž Valony potopila na dvou minách položených německou ponorkou SM UC 14. |
| Benedetto Brin | Castellamare di Stabia | 30. ledna 1899 | 7. listopadu 1901 | 1. září 1905 | Dne 27. září 1915 byla v Brindisi zničena vnitřní explozí způsobenou rakouskou sabotáží. |
Konstrukce
Obě plavidla se mírně odlišovala svým výtlakem, pohonem a rychlostí. Hlavní výzbroj tvořily čtyři 305mm kanón ve dvoudělových věžích na přídi a na zádi. Doplňovaly je čtyři 203mm kanóny a dvanáct 152mm kanónů umístěných v kasematách. Lehkou výzbroj představovalo dvacet 76mm kanónů, dva 47mm, dva 37mm kanóny a dva 11,4mm kulomety Maxim. Výzbroj doplňovaly čtyři pevné 450mm torpédomety.[2] Pohonný systém bitevní lodě Regina Margherita tvořilo 28 kotlů Niclausse a dva parní stroje s trojnásobnou expanzí o výkonu 21 790 hp, které poháněly dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 20,3 uzlu. V případě její sesterské lodě Benedetto Brin to bylo 28 kotlů Belleville a parní stroje o výkonu 20 475 hp. Nejvyšší rychlost dosahovala 20 uzlů. Dosah byl 10 000 námořních mil při rychlosti 10 uzlů.[1]
Odkazy
Reference
Literatura
- HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha: Naše vojsko, 1988. 28-029-88. S. 337.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Regina Margherita na Wikimedia Commons
