Třída Requin

Třída Requin
	Morse (Q117)
Obecné informace
Uživatelé	Francouzské námořnictvo; Svobodná Francie; Regia Marina
Typ	ponorka
Lodě	9
Osud	8 ztraceno; 1 vyřazena
Předchůdce	Pierre Chailley
Nástupce	třída Sirène
Technické údaje
Výtlak	947 t (na hladině); 1441 t (pod hladinou)
Délka	78,25 m (mezi svislicemi)
Šířka	6,84 m
Ponor	5,1 m
Pohon	2 diesely, 2 elektromotory, 2 lodní šrouby; 2900 bhp + 1800 shp
Rychlost	15 uzlů (na hladině); 9 uzlů (pod hladinou)
Dosah	7700 nám. mil při 9 uzlech (na hladině); 105 nám. mil při 5 uzlech (pod hladinou)
Posádka	51
Výzbroj	1× 100mm kanón; 2× 8,8mm kulomet (2×1); 10× 550mm torpédomet (16 torpéd)

Třída Requin byla třída ponorek francouzského námořnictva z období druhé světové války. Celkem bylo postaveno devět jednotek této třídy. Francouzské námořnictvo je provozovalo v letech 1926–1946. Čtyři byly ukořistěny Německem a předány Itálii. Italské námořnictvo krátce provozovalo jeden z těchto ukořistěných člunů. Za války bylo celkem osm ponorek ztraceno.^[2] Byly to první francouzské oceánské ponorky postavené od konce první světové války.^[1]

Pozadí vzniku

Celkem bylo postaveno devět jednotek této třídy. Šest jich bylo objednáno v rámci programu pro rok 1922 a další tři v programu pro rok 1923. V jejich konstrukci byly využity poznatky získané na základě studia německých ponorek předaných Francii v rámci reparací po první světové válce.^[1] Nedostatečné byly jejich manévrovací schopnosti a rychlost plavby na hladině. Ponorky měly sloužit v koloniích, operovat proti námořní dopravě a provádět průzkum pro hlavní síly floty.^[1] Pět ponorek postavila loděnice Arsenal de Cherbourg v Cherbourgu a dále po dvou člunech loděnice Arsenal de Brest v Brestu a Arsenal de Toulon v Toulonu. Do služby byly přijaty v letech 1926–1928.^[2]

Jednotky třídy Requin:^[2]

Jméno	Loděnice	Založení kýlu	Spuštěn	Vstup do služby	Osud
Requin (Q115)	Arsenal de Cherbourg	1923	19. července 1924	květen 1926	V letech 1940–1942 podřízena vládě ve Vichy. Dne 8. prosince 1942 v Bizertě zajata Německem. Předána Itálii jako FR113. Nezařazena, dne 9. září 1943 zničena v Janově.
Souffleur (Q116)	Arsenal de Cherbourg	1923	1. října 1924	srpen 1926	Od roku 1940 podřízena vládě ve vichy. Dne 25. června 1941 poblíž Bejrútu potopena britskou ponorkou HMS Parthian (N75).
Morse (Q117)	Arsenal de Cherbourg	1923	11. listopadu 1925	únor 1928	Dne 16. června 1940 poblíž Sfaxu potopena minou.
Narval (Q118)	Arsenal de Cherbourg	1923	9. května 1925	červenec 1926	Od června 1940 součást sil Svobodných Francouzů. Dne 15. prosince 1940 potopena minou.
Marsouin (Q119)	Arsenal de Brest	1923	27. prosince 1924	září 1927	Od listopadu 1942 součást sil Svobodných Francouzů. Prodána do šrotu 1946.
Dauphin (Q120)	Arsenal de Brest	1923	2. dubna 1925	listopad 1927	V letech 1940–1942 podřízena vládě ve Vichy. Dne 8. prosince 1942 v Bizertě zajata Německem. Předána Itálii jako FR115. Nezařazena. Po italské kapitulace podruhé zajata Němci a 15. září 1943 potopena.
Caïman (Q127)	Arsenal de Cherbourg	1924	3. března 1927	prosinec 1927	Dne 27. listopadu 1942 v Toulonu potopena vlastní posádkou. Později vyzvednuta Italy. Dne 11. března 1944 byla potopena spojeneckým letectvem.
Phoque (Q128)	Arsenal de Brest	1924	16. března 1926	květen 1928	V letech 1940–1942 podřízena vládě ve Vichy. Dne 8. prosince 1942 v Bizertě zajata Německem. Předána Itálii jako FR111. Zařazena do služby. Dne 28. února 1943 poblíž Sicílie potopena spojeneckým letectvem.
Espadon (Q129)	Arsenal de Brest	1924	28. května 1926	prosinec 1927	V letech 1940–1942 podřízena vládě ve Vichy. Dne 8. prosince 1942 v Bizertě zajata Německem. Předána Itálii jako FR114. Nezařazena. Po italské kapitulace podruhé zajata Němci. Dne 13. září 1943 potopena v Castellamare.

Konstrukce

Ponorky měly dvoutrupou koncepci. Nesly čtyři příďové a dva záďové 550mm torpédomety, které doplňovaly ještě dva dvojité externí torpédomety. Neseno bylo celkem šestnáct torpéd. Hlavňovou výzbroj představoval jeden 100mm kanón a dva 8,8mm kulomety. Pohonný systém tvořily dva diesely Sulzer (u části ponorek Schneider) o výkonu 2900 bhp a dva elektromotory o výkonu 1800 bhp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 15 uzlů na hladině a 9 uzlů pod hladinou. Dosah byl 7700 námořních mil při rychlosti devět uzlů na hladině a 105 námořních mil při rychlosti pět uzlů pod hladinou.^[1] Operační hloubka ponoru dosahovala 80 metrů.^[2]

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d ^e GARDINER, Robert. Conway's All the World's Fighting Ships, 1906–1921. London: Conway Maritime Press, 1985. Dostupné online. ISBN 978-0-85177-245-5. S. 272. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c ^d REQUIN 1st class submarines (1926 - 1928) [online]. Navypedia.org [cit. 2021-10-21]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Requin na Wikimedia Commons

[con-1] GARDINER, Robert. Conway's All the World's Fighting Ships, 1906–1921. London: Conway Maritime Press, 1985. Dostupné online. ISBN 978-0-85177-245-5. S. 272. (anglicky)

[nav-2] REQUIN 1st class submarines (1926 - 1928) [online]. Navypedia.org [cit. 2021-10-21]. Dostupné online. (anglicky)

[1]

[2]

Navigation

Navigace

Tématické portály