Třída Rosolino Pilo
| Třída Rosolino Pilo | |
|---|---|
 Ippolito Nievo | |
| Obecné informace | |
| Uživatelé | Regia Marina Kriegsmarine |
| Typ | torpédoborec |
| Lodě | 8 |
| Zahájení stavby | 1913–1914 |
| Spuštění na vodu | 1914–1915 |
| Uvedení do služby | 1915–1916 |
| Osud | 4 potopeny 4 vyřazeny |
| Předchůdce | třída Audace |
| Nástupce | třída Alessandro Poerio |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 770 t (standardní) 912 t (plný) |
| Délka | 72,5 m (na vodorysce) 73 m (celková) |
| Šířka | 7,3 m |
| Ponor | 2,33 m |
| Pohon | 2 turbíny, 4 kotle 2 lodní šrouby |
| Rychlost | 30 uzlů |
| Dosah | 1200 nám. mil při 14 uzlech |
| Posádka | 69–79 |
| Výzbroj | 6× 76mm kanón (6×1) 4× 450mm torpédomet (4×1) 10 min |
Třída Rosolino Pilo byla lodní třída torpédoborců italského námořnictva. Celkem bylo postaveno osm jednotek této třídy. Prototyp byl do služby přijat roku 1915. Bojovaly v první světové válce. Roku 1929 byly reklasifikovány na torpédovky. Většina jich byla ve službě ještě za druhé světové války. Čtyři byly ve válce potopeny (dva ještě předtím ukořistilo Německo a potopeny byly jako plavidla Kriegsmarine[1]). Tři italské jednotky dosloužily v 50. letech jako minolovky. Poslední byl vyřazen roku 1958.[2]
Stavba
Celkem bylo postaveno osm jednotek této třídy. Konstrukčně navazovaly na třídu Indomito, měly však kanóny jednotné ráže, větší zásobu paliva a turbínový pohon. Jejich stavbu zajistily loděnice Cantiere navale fratelli Orlando v Livornu a Pattison v Neapoly. Do služby byly zařazeny v 1915–1916.[2]
Jednotky třídy Rosolino Pilo:[2]
| Jméno | Loděnice | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Osud |
|---|---|---|---|---|---|
| Rosolino Pilo (PL) | Odero, Sestri Ponente | srpen 1913 | 24. března 1915 | květen 1915 | Od roku 1954 trupové číslo (M5336). Vyškrtnut 1954. |
| Giuseppe Cesare Abba (AB) | Odero, Sestri Ponente | srpen 1913 | 25. května 1915 | červenec 1915 | Od roku 1953 rychlá minolovka. Od roku 1954 trupové číslo (M5330). Vyškrtnut 1958. |
| Pilade Bronzetti (BR) | Odero, Sestri Ponente | září 1913 | 26. října 1915 | leden 1916 | Roku 1921 přejmenován na Giuseppe Dezza (DZ). Dne 16. září 1943 ve Fiume potopen vlastní posádkou. Němci jej vyzvedli a po opravě 9. června 1944 zařadili do Kriegsmarine jako TA35. Dne 17. srpna 1944 potopen minou poblíž přístavu Pula.[1] |
| Giuseppe Missori (MS) | Odero, Sestri Ponente | leden 1914 | 20. prosince 1915 | březen 1916 | Dne 10. září 1943 v Drači (Durazzo) zajat Německem. Dne 3. prosince 1943 byl zařazen do Kriegsmarine jako TA22. Dne 25. června 1944 poblíž Terstu poškozen náletem. Následně byl odzbrojen. Dne 2. května 1945 potopen v Terstu.[1] |
| Antonio Mosto (MO, MT) | Pattison, Neapol | říjen 1913 | 20. května 1915 | červenec 1915 | Od roku 1953 rychlý minolovka. Od roku 1954 trupové číslo (M5335). Vyškrtnut 1958. |
| Ippolito Nievo | Odero, Sestri Ponente | srpen 1913 | 24. července 1915 | říjen 1915 | Vyškrtnut 1938. |
| Francesco Nullo | Pattison, Neapol | září 1913 | 12. listopadu 1914 | květen 1915 | Roku 1921 přejmenován na Fratelli Cairoli (CL). Dne 23. prosince 1940 poblíž Tripolisu potopen minou položenou britskou ponorkou HMS Porpoise (N14). |
| Simone Schiaffino (SF, SH) | Odero, Sestri Ponente | září 1913 | 11. září 1915 | listopad 1915 | Dne 24. dubna 1941 se u pobřeží Tuniska potopil na mině. |
Konstrukce
Výzbroj tvořily čtyři 76mm kanóny, dva protiletadlové 76mm kanóny a čtyři jednohlavňové 450mm torpédomety. Dále unesly až deset námořních min. Pohonný systém tvořily čtyři kotle Thornycroft a dvě turbíny Tosi o výkonu 16 000 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 30 uzlů. Dosah byl 1200 námořních mil při rychlosti čtrnáct uzlů.[2]
Modernizace
V letech 1919–1921 všechny torpédoborce dostaly novou hlavňovou výzbroj. Nově nesly pět 102mm kanonů, dva 40mm kanóny, dva 6,5mm kulomety. Zachovány zůstaly čtyři torpédomety.[2]
V letech 1941–1942 byla upravena výzbroj přeživších torpédovek. Nově nesly dva 102mm kanóny, šest 20mm kanónů, dva 450mm torpédomety a dva vrhače hlubinných pum.[2]
V letech 1953–1954 byly torpédovky Giuseppe Cesare Abba a Antonio Mosto upraveny na rychlé minolovky. Ve výzbroji zůstal jeden 102mm kanón, několik 20mm kanónů, torpédomety byly odstraněny a naopak byla plavidla vybavena minolovnými traly.[2]
Odkazy
Reference
Literatura
- HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha: Naše vojsko, 1988. 28-029-88.
Média použitá na této stránce
The Regia Marina ship Rosolino Pilo (PI) of Rosolino Pilo class destroyer in navigation.
The destroyer Fratelli Cairoli (CL) in navigation.
The destroyers Ippolito Nievo (NV) in navigation.