Třída S 113
| Třída S 113 | |
|---|---|
 SMS S 113 | |
| Obecné informace | |
| Uživatelé |  Kaiserliche MarineFrancouzské námořnictvo |
| Typ | torpédoborec |
| Lodě | 1 dokončen 2 nedokončeny |
| Zahájení stavby | 1916–1917 |
| Spuštění na vodu | 1918 |
| Uvedení do služby | 1919 |
| Osud | vyřazen |
| Předchůdce | třída V 105 |
| Nástupce | třída V 116 |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 2060 t (standardní) 2415 t (plný) |
| Délka | 105,4 m (na vodorysce) 106 m (celková) |
| Šířka | 10,2 m |
| Ponor | 4,82 m |
| Pohon | 4 kotle, 2 parní turbíny 45 000 hp |
| Rychlost | 34,5 uzlu |
| Dosah | 2500 nám. mil při 20 uzlech |
| Posádka | 176–188 |
| Výzbroj | 4× 150mm kanón (4×1) 4× 600mm torpédomet (2×2, 8 torpéd) 40 min |
Třída S 113 byla třída torpédoborců německé Kaiserliche Marine z období první světové války. Celkem byly rozestavěny tři tyto velké a silně vyzbrojené torpédoborce. Do konce války nebyl dokončen ani jeden. Prototypový S 113 na konci války procházel zkouškami. Roku 1920 jej získalo francouzské námořnictvo a provozovalo jej do roku 1936. Nedokončená sesterská plavidla byla sešrotována.[1]
Na třídu S 113 koncepčně navazovaly ještě torpédoborce tříd V 116 a B 122. Celá skupina čítala dvanáct plavidel
Stavba
Celkem byly objednány tři jednotky této třídy. Představovaly nový typ velkých torpédoborců se silnou výzbrojí. Stavby se ujala loděnice Schichau-Werke v Elbingu.[2]
Jednotky třídy S 113:[2]
| Jméno | Zahájení stavby | Spuštění na vodu | Zařazena do služby | Status |
|---|---|---|---|---|
| S 113 | 1916 | 31. ledna 1918 | srpen 1919 | V květnu 1920 v rámci reparací předán francouzskému námořnictvu a zařazen jako Amiral Sénès. Vyřazen 1936.[3] Později potopen jako cvičný cíl. |
| S 114 | 1917 | 11. dubna 1918 | – | Dokončen z 75 %. Sešrotován 1919. |
| S 115 | 1917 | 20. července 1918 | – | Dokončen z 60 %. Sešrotován 1919. |
Konstrukce
Hlavní výzbroj představovaly čtyři 150mm/42 kanóny TK L/45 C/16 a dva dvojité 600mm torpédomety se zásobou osmi torpéd. Dále bylo neseno až čtyřicet námořních min. Pohonný systém tvořily čtyři kotle Marine a dvě parní turbíny Schichau o výkonu 45 000 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 34,5 uzlu. Dosah byl 2500 námořních mil při rychlosti dvacet uzlů.[2]
Odkazy
Reference
- ↑ GARDINER, Robert. Conway's All the World's Fighting Ships, 1906–1921. London: Conway Maritime Press, 1985. Dostupné online. ISBN 978-0-85177-245-5. S. 170. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída S 113 na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
.svg)
War Ensign of the en:German Empire from 1903-1919 (correction of date shown on image which shows 1918). Based on image of coat of arms at [1]. Currently unable to add further details for crown or further details to sceptor due to lack of high-quality images of the coat of arms.
War Ensign of the en:German Empire from 1903-1919 (correction of date shown on image which shows 1918). Based on image of coat of arms at [1]. Currently unable to add further details for crown or further details to sceptor due to lack of high-quality images of the coat of arms.
French destroyer : Amiral Senes