Třída Settembrini
| Třída Settembrini | |
|---|---|
| Obecné informace | |
| Uživatel | Regia Marina |
| Typ | ponorka |
| Lodě | 2 |
| Osud | 1 potopena 1 vyřazena |
| Předchůdce | třída Squalo |
| Nástupce | třída Argonauta |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 938 t (na hladině) 1135 t (pod hladinou)[1] |
| Délka | 69,11 m |
| Šířka | 6,61 m |
| Ponor | 4,45 m |
| Pohon | 2 diesely, 2 elektromotory, 2 lodní šrouby |
| Rychlost | 17,5 uzlu (na hladině) 7,7 uzlu (pod hladinou) |
| Dosah | 9000 nám. mil při 8 uzlech (na hladině) 80 nám. mil při 4 uzlech (pod hladinou) |
| Posádka | 56 |
| Výzbroj | 1× 102mm kanón 2× 13,2mm kulomet (2×1) 8× 533mm torpédomet (8×1, 12 torpéd) |
| Ostatní | operační hloubka ponoru 90 m |
Třída Settembrini byla třída ponorek italského královského námořnictva. Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy. Ve službě v italském námořnictvu byly v letech 1932–1947. Účastnily se bojů druhé světové války. Za války byla jedna ztracena.[1]
Stavba
Ponorky konstrukčně vycházely z třídy Mameli. Měly však vylepšenou stabilitu, větší dosah a o dva záďové torpédomety posílenou výzbroj. Celkem byly postaveny dvě ponorky této třídy. Postavila je italská loděnice Tosi v Tarentu. Do služby byly přijaty roku 1932.[1]
Jednotky třídy Settembrini:[2]
| Jméno | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Poznámky |
|---|---|---|---|---|
| Luigi Settembrini | 1928 | 28. září 1930 | leden 1932 | Dne 15. listopadu 1944 byla během cvičení východně od Bermudy omylem potopena americkým eskortním torpédoborcem USS Frament (APD-77). |
| Ruggiero Settimo | 1928 | 29. března 1931 | duben 1932 | Vyřazena 1947. |
Konstrukce
Hlavňovou výzbroj představoval jeden 102mm kanón a dva 13,2mm kulomety. Dále nesly osm 533mm torpédometů (čtyři příďové a čtyři záďové) se zásobou 12 torpéd. Pohonný systém tvořily dva diesely Tosi o výkonu 3000 bhp a dva elektromotory Ansaldo o výkonu 1400 bhp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 17,5 uzlu na hladině a 7,7 uzlu pod hladinou. Dosah byl 9000 námořních mil při rychlosti osm uzlů na hladině a 80 námořních mil při rychlosti čtyři uzly pod hladinou.[1] Operační hloubka ponoru dosahovala 90 metrů.[2]