Třída Sirène (1925)

Třída Sirène
Galatée
Galatée
Obecné informace
UživatelFrancouzské námořnictvo
Typponorka
Lodě4
Osud3 ztraceny
1 vyřazena
Předchůdcetřída Requin
Nástupcetřída Ariane
Technické údaje
Výtlak609 t (na hladině)
757 t (pod hladinou)[1]
Délka64 m (na vodorysce)
Šířka5,2 m
Ponor4,3 m
Pohon2 diesely, 2 elektromotory, 2 lodní šrouby
1300 bhp + 1000 shp
Rychlost14 uzlů (na hladině)
7,5 uzlu (pod hladinou)
Dosah3500 nám. mil při 9 uzlech (na hladině)
75 nám. mil při 5 uzlech (pod hladinou)
Posádka41
Výzbroj1× 75mm kanón
2× 8,8mm kulomet (2×1)
7× 550mm torpédomet (13 torpéd)

Třída Sirène byla třída ponorek francouzského námořnictva. Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy. Francouzské námořnictvo je provozovalo v letech 1927–1942. Za druhé světové války tři ponorky potopily vlastní posádky. Čtvrtá byla vyřazena už před válkou.[2]

Pozadí vzniku

Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy. Objednány byly v rámci programu pro rok 1922.[1] Do služby byly přijaty roku 1927. Postavila je francouzská loděnice Ateliers et Chantiers de la Loire v Nantes.[2]

Jednotky třídy Sirène:[2]

JménoLoděniceZaložení kýluSpuštěnVstup do službyOsud
Sirène (Q123)Ateliers et Chantiers de la Loire19236. srpna 19251927V letech 1940–1942 podřízena vládě ve Vichy. Dne 27. listopadu 1942 v Toulonu potopena vlastní posádkou. Vyzvednuta. V roce 1944 potopena spojeneckým letectvem.
Naïade (Q124)Ateliers et Chantiers de la Loire192320. října 19251927V letech 1940–1942 podřízena vládě ve Vichy. Dne 27. listopadu 1942 v Toulonu potopena vlastní posádkou. Vyzvednuta. Dne 24. listopadu 1943 potopena spojeneckým letectvem.
Galathée (Q125)Ateliers et Chantiers de la Loire192318. prosince 19251927V letech 1940–1942 podřízena vládě ve Vichy. Dne 27. listopadu 1942 v Toulonu potopena vlastní posádkou. Vyzvednuta. V červnu 1944 potopena spojeneckým letectvem.
Nymphe (Q126)Ateliers et Chantiers de la Loire19231. dubna 19261927Vyřazena 1938.

Konstrukce

Ponorka Galatée v Toulonu

Ponorky měly dvoutrupou koncepci. Problematické byly nevyhovující podmínky v prostorách pro posádku. Ponorky nesly sedm 550mm torpédometů se zásobou třinácti torpéd. Pouze dva příďové torpédomety se nacházely uvnitř tlakového trupu, ostatní byly externí. Dva byly na přídi, dva otočně za věží a jeden na zádi. Dále nesly jeden 75mm kanón a dva 8,8mm kulomety. Pohonný systém tvořily dva diesely Sulzer o výkonu 1300 bhp a dva elektromotory o výkonu 1000 bhp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 14 uzlů na hladině a 7,5 uzlu pod hladinou. Dosah byl 3500 námořních mil při rychlosti 9 uzlů na hladině a 75 námořních mil při rychlosti pět uzlů pod hladinou.[1] Operační hloubka ponoru dosahovala 80 metrů.[2]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c GARDINER, Robert. Conway's All the World's Fighting Ships, 1906–1921. London: Conway Maritime Press, 1985. Dostupné online. ISBN 978-0-85177-245-5. S. 272. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d SIRÈNE 2nd class submarines (1927) [online]. Navypedia.org [cit. 2021-10-15]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

La Galatée.jpg
Autor: Martien19, Licence: CC BY-SA 4.0
Le sous-marin "La Galatée" en cale sèche à Vauban, à Toulon, en septembre 1940.
1932 Sous-marin dans le port d'Oran.jpg
Autor: Manon 17, Licence: CC BY-SA 4.0
Sous-marins amarrés au quai Lamoune dans le port d'Oran le 31 mai 1934. La Galatée (Q 132), numéro de coque GL à l'époque en premier plan, le Caïman (Q 127) du type Requin en arrière plan.