Třída Storoževoj

Třída Storoževoj
Torpédoborec Smyšlonnyj
Torpédoborec Smyšlonnyj
Obecné informace
UživatelVlajka SN Sovětské námořnictvo
Typtorpédoborec
Lodě18
Zahájení stavby1936
Spuštění na vodu1938–1940
Uvedení do služby1940–1942
Osud8 ztraceno
10 vyřazeno
PředchůdceTaškent
Nástupcetřída Kijev
Technické údaje
Výtlak2192 t (standardní)
2404 t (plný)[1]
Délka112,8 m
Šířka10,2 m
Ponor4 m
Pohon4 kotle, 2 turbínová soustrojí
2 lodní šrouby
54  000 koní
Rychlost36 uzlů
Dosah1380 nám. mil při 20 uzlech
Posádka207
Výzbroj4× 130mm/50 kanón B-13 (4×1)
2× 76,2mm/55 kanón 34K (2×1)
3× 37mm/63 kanón 70K (3×1)
4× 12,7mm kulomet (4×1)
6× 533mm torpédomet (2×3)
60 min

Třída Storoževoj (jinak též Typ 7U) byla třída torpédoborců sovětského námořnictva z období druhé světové války. Celkem bylo postaveno osmnáct jednotek této třídy. Do služby byly přijaty v letech 1940–1942. Osm jich bylo za války ztraceno.

Stavba

Zahájení stavby této třídy bylo součástí druhého pětiletého plánu na obnovu sovětské flotily. V jeho rámci bylo objednáno patnáct torpédoborců a následně ještě tři další v rámci třetího pětiletého plánu. Třída byla vylepšením předchozí třídy Gněvnyj (Typ 7) a první jednotky této třídy (Storoževoj a Silnyj) vznikly přestavbou rozestavěných torpédoborců typu 7. Torpédoborce třídy Storoževoj měly zesílený trup, výkonnější pohonný systém a vizuálně se lišily tím, že měly dva komíny. Výzbroj se změnila jen minimálně. Jejich dosah poklesl kvůli zmenšení zásoby paliva na 500 tun.[1]

Jednotky třídy Storoževoj:[2]

JménoLoďstvoLoděniceZaložení kýluSpuštěnaVstup do službyOsud
Storoževoj (Сторожевой)Baltské loďstvoŽdanovovy loděnice, Leningrad19362. října 1938říjen 1940V červnu 1941 byl, během minové operace, torpédován německým S-bootem S–31. Opraven pomocí nové přídě z nedokončeného torpédoborce třídy Ogněvoj. Místo dvou jednodělových věží pak na přídi nesl jednu dvoudělovou. Do služby se vrátil roku 1943. Vyškrtnut 1958.
Stojkij (Стойкий)Baltské loďstvoŽdanovovy loděnice, Leningrad193626. prosince 1938říjen 1940V únoru 1943 přejmenován na Vice-Admiral Drozd. Cvičný cíl 1960.
Strašnyj (Страшный)Baltské loďstvoŽdanovovy loděnice, Leningrad19368. dubna 1939červenec 1941Dne 16. července 1941 byl vážně poškozen minou. Podílel se na obraně Leningradu. Od roku 1958 hulk.
Silnyj (Сильный)Baltské loďstvoŽdanovovy loděnice, Leningrad19361. listopadu 1938říjen 1940Podílel se na obraně Leningradu. Cvičný cíl 1959.
Smělyj (Смелый)Baltské loďstvoŽdanovovy loděnice, Leningrad193630. dubna 193931. května 1941Dne 26. července 1941 najel na minu a musel ho potopit torpédový člun TKA-27.
Strogyj (Строгий)Baltské loďstvoŽdanovovy loděnice, Leningrad193631. prosince 1939září 1942Do služby přijat nedokončený. Odvlečen na řeku Něvu k provádění palebné podpory. Sešrotován v 60. letech.
Skoryj (Скорый)Baltské loďstvoŽdanovovy loděnice, Leningrad193624. července 1939srpen 1941Dne 26. srpna 1941 poškozen palbou z pobřeží, když se snažil odtáhnout torpédoborec Minsk z Tallinnu. Dne 28. srpna 1941 se potopil po najetí na minu.
Svirepyj (Свирепый)Baltské loďstvoŽdanovovy loděnice, Leningrad193628. srpna 1939červenec 1941Do služby přijat ještě před dokončením zkoušek. Podporoval ústup z pobaltských zemí a obranu Leningradu. Vyškrtnut 1958.
Statnyj (Статный)Baltské loďstvoŽdanovovy loděnice, Leningrad193624. listopadu 1939červenec 1941Dne 18. srpna 1941 poblíž Tallinnu potopil na mině, po opuštění posádkou se 22. srpna 1941 potopil.
Strojnyj (Стройный)Baltské loďstvoŽdanovovy loděnice, Leningrad193829. dubna 1940září 1942Do služby přijat nedokončený. Odvlečen na řeku Něvu k provádění palebné podpory. Dostavěn v září 1942. Sešrotován v polovině 60. let.
Slavnyj (Славный)Baltské loďstvoBaltický závod Sergo Ordžonikidze, Leningrad193619. září 1939květen 1941Cvičný cíl 1960.
Surovyj (Суровый)Baltské loďstvoBaltický závod Sergo Ordžonikidze, Leningrad19365. srpna 1939květen 1941V srpnu 1941 s dalším torpédoborcem napadl německý konvoj. Po poškození výbuchem min byl na konci roku 1941 sešrotován.
Serdityj (Сердитый)Baltské loďstvoBaltický závod Sergo Ordžonikidze, Leningrad193621. dubna 1939říjen 1940Potopen 19. července 1941 po poškození náletem v předešlém dni. Po válce byl vrak sešrotován.
Sposobnyj (Способный)Černomořské loďstvoLoděnice 61 komunardů, Nikolajev193630. září 1939červen 1941Podporoval obranu Oděsy a Sevastopolu v letech 1941-1942. Potopen 6. října 1943 náletem bombardérů Junkers Ju 87 (stejný den byly potopeny i Charkov a Bespoščasnyj).
Smyšlonnyj (Смышлённый)Černomořské loďstvoLoděnice 61 komunardů, Nikolajev193626. srpna 1939listopad 1940Podporoval obranu Oděsy a Sevastopolu v letech 1941-1942. Dne 6. března 1942 se potopil po najetí na minu.
Soobrazitělnyj (Сообразительный)Černomořské loďstvoLoděnice 61 komunardů, Nikolajev193626. srpna 1939červen 1941V roce 1966 byl pravděpodobně sešrotován. Někdy se o něm hovoří jako o muzejní lodi, není to však potvrzeno.
Sověršennyj (Совершенный)Černomořské loďstvoSevastopol193625. února 1939září 1941Během zkoušek v říjnu 1941 najel na minu. V doku byl znovu poškozen a oprava se tak prodloužila do roku 1942. Potopen 13. června 1942 v Sevastopolu německým dělostřelectvem. Po válce byl vyzvednut a sešrotován.
Svobodnyj (Свободный)Černomořské loďstvoSevastopol193625. února 1939leden 1942Potopen 9.–10. června 1941 náletem při dopravě zásob do obleženého Sevastopolu. Po válce byl sešrotován.

Konstrukce

Dělové věže torpédoborce Soobrazitělnyj

Hlavní výzbroj tvořily čtyři 130mm/50 kanóny B-13 ve čtyřech dělových věžích (po dvou na přídi a zádi lodi). Doplňovaly je dva 76,2mm/52 kanóny 34K, tři 37mm/67 kanóny 70K a čtyři 12,7mm kulomety. Další výzbroj představovaly dva tříhlavňové 533mm torpédomety. Obvyklé bylo vybavení pro nesení námořních min, kterých mohlo být až 60 kusů. Pohonný systém tvořily čtyři vodotrubní kotle a dvě převodové turbíny o výkonu 54 000 shp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 36 uzlů. Dosah byl 1380 námořních mil při rychlosti 20 uzlů.[1]

Modifikace

Během války byla zejména posilována protiletadlová výzbroj. Její obvyklé složení představovaly dva až tři 76mm kanóny, šest až sedm 37mm kanónů a čtyři až osm 12,7mm kulometů. Na přeživších torpédoborcích byl rovněž instalován ASDIC a další elektronika získaná od Spojenců na základě zákona o půjčce a pronájmu.[1]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Soobrazitelny class destroyer na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1922–1946. Annapolis: Naval Institute Press, 1980. S. 331. (anglicky) 
  2. ↑ STOROZHEVOY destroyers (project 7U) (1940 - 1942) [online]. Navypedia.org [cit. 2021-11-05]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4.. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Naval ensign of the Soviet Union (1950–1991).svg
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Guns of the Soobrazitelny.jpg
Forward guns of the Storozhevoy-class destroyer Soobrazitelny
Smyshlenyy.jpg
Soviet Project 7U destroyer Smyshlenyy (Smyshlyonyy).