Třída Taijó
| Třída Taijó | |
|---|---|
 Taijó | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Japonské císařské námořnictvo |
| Typ | eskortní letadlová loď |
| Lodě | 3 |
| Osud | potopeny |
| Nástupce | Kaijó |
| Technické údaje Taijó[1] | |
| Výtlak | 17 830 t (standardní) 20 000 t (plný) |
| Délka | 173,7 m (na vodorysce) 180,2 m (max.) |
| Šířka | 22,7 m (na vodorysce) 23,5 m (letová paluba) |
| Ponor | 8 m |
| Pohon | 2× turbína, 4× kotel 2× lodní šroub 25 200 hp |
| Rychlost | 21 uzlů |
| Dosah | 6500 nám. mil při 18 uzlech |
| Posádka | 747 |
| Výzbroj | 6× 120mm kanón typu 10. roku (6×1) 4× 25mm kanón typu 96 (2×2) 2 špouštěče hlubinných pum |
| Letadla | 27× |
Třída Taijó byla třída eskortních letadlových lodí japonského císařského námořnictva z období druhé světové války. Byly to první postavené japonské eskortní letadlové lodě.[1] Plavidla vznikla přestavbou pasažérských lodí. Vznikly celkem tři jednotky této třídy. Ve službě byly v letech 1941–1944. Všechny byly ve válce potopeny americkými ponorkami.[1]
Stavba
Pro přestavbu na eskortní letadlové lodě byly využity tři pasažérské lodě postavené v letech 1938–1940 loděnicí Mitsubishi v Nagasaki. Nedokončenou Kasuga Maru přestavěla loděnice v Sasebo. Roku 1940 dokončená plavidla Yawata Maru a Nitta Maru byla zrekvírována a přestavěna loděnicí v Kure. Přestavěná plavidla byla do služby přijata v letech 1941–1942.[1]
Jednotky třídy Taijó:
| Jméno | Loděnice | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Poznámka |
|---|---|---|---|---|---|
| Taijó (ex Kasuga Maru) | Sasebo | leden 1940 | září 1940 | 15. září 1941 | Dne 18. srpna 1944 byla poblíž Luzonu potopena americkou ponorkou USS Barb (SS-220). |
| Unjó (ex Yawata Maru) | Kure | prosince 1938 | říjen 1939 | červenec 1940 | Po přestavbě přijata do služby 31. května 1942. Dne 16. září 1944 byla v Jihočínském moři potopena americkou ponorkou USS Rasher (SS-269). |
| Čújó (ex Nitta Maru) | Kure | květen 1938 | květen 1939 | březen 1940 | Po přestavbě přijata do služby 25. listopadu 1942. Dne 4. prosince 1943 byla poblíž Jokosuky potopena americkou ponorkou USS Sailfish (SS-192). |
Konstrukce
Eskortní letadlové lodě měly hladkopalubové uspořádání a zjednodušenou konstrukci. Letová paluba byla s hangárem spojena dvěma výtahy. Neseno byla až 27 letadel (30 v případě Unjó a Čújó). Taijó po dokončení nesla šest 120mm kanónů typu 10. roku, čtyři 25mm kanóny typu 96 a dva spouštěče hlubinných pum (Unjó a Čújó měly jako hlavní výzbroj čtyři 127mm kanóny typu 89). Pohonný systém tvořily čtyři kotle a dvě parní turbíny Mitsubishi o výkonu 25 200 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 21 uzlů. Dosah byl 6500 námořních mil při rychlosti 18 uzlů.[1]
Odkazy
Reference
Literatura
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 369 s. ISBN 80-206-0357-3.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Taijó na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
日本海軍航空母艦大鷹型「大鷹 横須賀にて停泊中の写真。
Imperial Japanese Navy's aircraft carrier, Taiyo in habor at Yokosuka, JapanNitta-maru off Nagasaki.
The escort carrier Un'yō steaming astern on Feb 4 or Feb 5 1944 after losing her bow in the stormy seas off Tateyama
Usually misidentified as "The escort carrier Chūyō steaming astern on 4 December 1943 after having her bow blown off by a torpedo" - see j-aircraft.org and Unyo TROM