Třída Tajmyr

Projekt 10580-1 / třída Tajmyr
Ledoborec Tajmyr
Obecné informace
Uživatel	Atomflot
Typ	jaderný ledoborec
Lodě	2
Osud	aktivní (2025)
Předchůdce	třída Arktika
Nástupce	Projekt 22220
Technické údaje
Délka	150,2 m (celková) 140,8 m (na vodorysce)
Šířka	29,2 m (celková) 28 m (na vodorysce)
Ponor	9 m (lze snížit na 7,5 m)
Pohon	1× jaderný reaktor
Rychlost	18,5 uzlu

Třída Tajmyr je třída ruských jaderných ledoborců s malým ponorem. Jsou určeny především k čištění ústí velkých řek a plavebních tras v průlivech. Představují třetí generaci sovětských a ruských jaderných ledoborců. Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy. Objednány byly ještě za Sovětského svazu, ale dodány byly až po jeho rozpadu. Ve službě jsou od roku 1989.^[1] Jejich provozovatelem je dceřinná společnost Rosatomu Atomflot.

Ledoborce byly navrženy v rusko-finské spolupráci. Finská společnost Wärtsilä Marine v loděnici Hietalahti v Helsinkách postavila samotné platformy, které následně vybavila jadenými pohony ruská loděnice Baltijskij zavod.^[1]

Jednotky třídy Tajmyr:

(c) Tuomas Romu, CC BY-SA 3.0

Na zádi je umístěna přistávací plocha pro vrtulník Kamov Ka-32. Pohonný systém využívá jeden jaderný reaktor KLT-40M (32,5 MW). Má výkon 51 000 hp. Roztáčí tři lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahuje 18,5 uzlu. V zaledněných oblastech překoná až 1,8 metru silný led rychlostí dva uzly.^[1]

Roku 2017 byly dokončeny práce na prodloužení životnosti reaktoru z plánovaných 100 000 hodin na dvojnásobek.^[1]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Tajmyr na Wikimedia Commons