Třída Tre Kronor
| Třída Tre Kronor | |
|---|---|
 Tre Kronor | |
| Obecné informace | |
| Uživatelé | Švédské námořnictvo Chilské námořnictvo |
| Typ | protiletadlový křižník |
| Lodě | 2 |
| Osud | vyřazeny |
| Předchůdce | Gotland |
| Technické údaje Tre Kronor (1947) | |
| Výtlak | 8200 t (standardní) 9200 t (plný) |
| Délka | 182 m |
| Šířka | 16,5 m |
| Ponor | 5,7 m |
| Pohon | 2 turbíny, 4 kotle |
| Rychlost | 33 uzlů |
| Posádka | 610 |
| Výzbroj | 7× 152mm kanón (1×3, 2×2) 20× 40mm kanón 9× 20mm kanón 6× 533mm torpédomet (2×3) 120 min |
| Pancíř | 80mm boky 130mm paluba 125mm dělové věže |
| Technické údaje Göta Lejon (1958) | |
| Výzbroj | 7× 152mm kanón (1×3, 2×2) 4× 57mm kanón (4×1) 11× 40mm kanón (11×1) 6× 533mm torpédomet (2×3) |
Třída Tre Kronor byla třída protiletadlových křižníků švédského námořnictva. Postaveny byly celkem dvě jednotky provozované ve Švédsku v letech 1947–1964. Obě již jsou vyřazeny. Jediným zahraničním uživatelem třídy bylo Chilské námořnictvo.
Stavba
Projekt na stavbu třídy Tre Kronor byl vypracován v Itálii a dále upraven dle švédských požadavků.[1]
Jednotky třídy Tre Kronor:
| Jméno | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Status |
|---|---|---|---|---|
| Tre Kronor | 22. prosince 1943 | 16. prosince 1944 | 17. října 1947[1] | vyřazen 1964, částečně sešrotován, trup sloužil jako pontonový most.[1] |
| Göta Lejon | 27. prosince 1943 | 17. listopadu 1945 | 15. prosince 1947[1] | vyřazen 1964, 1971 prodán Chile |
Konstrukce
Hlavní výzbroj křižníků tvořilo sedm 152mm automatických kanónů Bofors umístěných v jedné třídělové věži na přídi a dvou dvoudělových věžích na zádi. Kanóny měly délku hlavně 53 ráží a elevaci 70°. Ty doplňovalo 20 kusů 40mm kanónů Bofors a devět 20mm kanónů. Plavidla dále nesla dva trojité 533mm torpédomety, přičemž mohly nést také až 120 námořních min.[1]
V roce 1947 byly na oba křižníky instalovány radary. V letech 1951–1952 byly obě lodě upraveny v souladu se zkušenostmi z nedávno skončené druhé světové války. Došlo ke zvětšení můstku, instalaci nového systému řízení palby a 20mm kanóny nahradilo sedm hlavní ráže 40 mm. Jejich celkový počet stoupl na 27.[1]
Poslední modernizace z let 1957–1958 se týkala už jen křižníku Göta Lejon. Plavidlo dostalo novou elektroniku a pozměněnou lehkou výzbroj, kterou tvořily čtyři jednohlavňové 57mm kanóny a 11 jednohlavňových 40mm kanónů.[1]
Pohonný systém tvořily dvě převodové turbíny De Laval a čtyři kotle Motala.[2] Lodní šrouby byly dva. Nejvyšší rychlost dosahovala 33 uzlů.[3]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d e f g PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 177.
- ↑ GOGIN, Ivan. TRE KRONOR light cruisers [online]. Navypedia.org [cit. 2013-04-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 202.
Literatura
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374.
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Tre Kronor na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
The Swedish cruiser HMS Göta Lejon is loading mines from an underground storage facility.
The Swedish cruiser HMS Tre Kronor efter the reconstruction.
The Swedish cruiser HMS Tre Kronor during construction in Gothenburg.