Třída Tripartite

Třída Tripartite
Céphée (M 652)
Céphée (M 652)
Obecné informace
UživateléNizozemské královské námořnictvo
Francouzské námořnictvo
Belgické námořnictvo
Bulharské námořnictvo
Pákistánské námořnictvo
Lotyšské námořnictvo
Indonéské námořnictvo
Typminolovka
Lodě40
Osudaktivní (2020)
Předchůdcetřída Circé
Nástupcetřída Vulcain
Technické údaje
Výtlak535 t (standardní)
605 t (plný)
Délka51,6 m
Šířka8,96 m
Ponor3,5 m
Pohon1 diesel, 2 elektromotory
Rychlost15 uzlů
Posádka49
Výzbroj1× 20mm kanón
2× 12,7mm kulomet (2×1)
RadarDecca 1229
SonarDUBM 21B

Třída Tripartite je třída minolovek, vyvinutých ve spolupráci Francie, BelgieNizozemska. Celkem bylo postaveno 40 jednotek této třídy. Dalšími uživateli třídy se stalo Bulharsko, Indonésie, Lotyšsko a Pákistán.

Stavba

Každá z trojice spolupracujících zemí stavěla své vlastní trupy. Francie do nich dodávala část elektroniky a minolovné prostředky, Belgie zbylou elektroniku a Nizozemsko pohonný systém. Celkem bylo postaveno 40 jednotek této třídy. Nizozemsko postavilo 15 jednotek třídy Alkmaar[1], Belgie 10 jednotek třídy Aster[2] a Francie 11 jednotek třídy Éridan.[3] Další dvě minolovky byly postaveny pro Indonésii a dvě pro Pákistán.[4][5]

Jednotky třídy Tripartite:

JménoZákazníkSpuštěnaVstup do službyOsud
Éridan (M 641)Francie197916. dubna 1984Vyřazena 2018.
Cassiopée (M 642)Francie19815. května 1984Aktivní.
Andromède (M 643)Francie198219. října 1984Aktivní.
Pégase (M 644)Francie198330. května 1985Aktivní.
Orion (M 645)Francie198514. ledna 1986Aktivní.
Croix du Sud (M 646)Francie198514. listopadu 1986Aktivní.
L'Aigle (M 647)Francie19861. července 1987Aktivní.
Lyre (M 648)Francie198616. prosince 1987Aktivní.
Persée (M 649)Francie19884. listopadu 1988Vyřazena 2009.
Sagittaire (M 650)Francie198827. července 1989V září 1992 ji získalo pákistánské námořnictvo jako Munsif (166), aktivní.
Sagittaire (M 650)Francie19952. dubna 1996Náhrada za stejnojmenné plavidlo prodané Pákistánu, aktivní.
Aster (M 915)Belgie198418. prosince 1985Aktivní.
Bellis (M 916)Belgie198514. srpna 1986Aktivní.
Crocus (M 917)Belgie19865. února 1987Aktivní.
Dianthus (M 918)Belgie198618. srpna 1987Dne 28. srpna 1997 zařazena francouzským námořnictvem jako Capricorne (M 653), aktivní.
Fuchsia (M 919)Belgie198620. března 1988Dne 29. května 1997 zařazena francouzským námořnictvem jako Céphée (M 652), aktivní.
Iris (M 920)Belgie19873. října 1988Dne 28. března 1997 zařazena francouzským námořnictvem jako Verseau (M 651), vyřazena 2010.
Lobelia (M 921)Belgie198810. května 1989Aktivní.
Myosotis (M 922)Belgie198814. prosince 1989Vyřazena v březnu 2004, zařazena bulharským námořnitvem jako Tsibar (32), aktivní.
Narcis (M 923)Belgie198927. září 1990Aktivní.
Primula (M 924)Belgie199018. května 1991Aktivní.
Alkmaar (M 850)Nizozemsko198228. května 1983Vyřazena 2000, zařazena lotyšským námořnictvem jako Rūsiņš (M08).
Defzijl (M 851)Nizozemsko198217. srpna 1983Vyřazena 2000, zařazena lotyšským námořnictvem jako Visvaldis (M07).
Dordrecht (M 852)Nizozemsko198316. listopadu 1983Vyřazena 2000, zařazena lotyšským námořnictvem jako Tālivaldis (M06).
Haarlem (M 853)Nizozemsko19832. ledna 1984Vyřazena 2011.
Harlingen (M 854)Nizozemsko198312. dubna 1984Vyřazena 2004, zařazena lotyšským námořnictvem jako Imanta (M04).
Scheveningen (M 855)Nizozemsko198318. července 1984Vyřazena 2002, zařazena lotyšským námořnictvem jako Viesturs (M05).
Maasluis (M 856)Nizozemsko198412. prosince 1984Vyřazena 2011. Dne 14. října 2020 zařazena bulharským námořnictvem jako Mesta (31).[6]
Makkum (M 857)Nizozemsko198413. května 1985Aktivní.
Middelburg (M 858)Nizozemsko198510. prosince 1986Vyřazena 2011.
Hellevoetsluis (M 859)Nizozemsko198520. února 1987Vyřazena 2011. Dne 14. října 2020 zařazena bulharským námořnictvem jako Struma (33).[6]
Schiedam (M 860)Nizozemsko19869. července 1987Aktivní.
Urk (M 861)Nizozemsko198610. prosince 1986Aktivní.
Zierikzee (M 862)Nizozemsko19867. května 1987Aktivní.
Vlaardingen (M 863)Indonésie198726. března 1988Rozestavěná byla roku 1985 prodána Indonésii, dokončena jako Pulau Rengat (711), aktivní.
Vlaardingen (M 863)Nizozemsko198815. března 1989Aktivní.
Willemstad (M 864)Indonésie198714. září 1988Rozestavěná byla roku 1985 prodána Indonésii, dokončena jako Pulau Rupat (712), aktivní.
Willemstad (M 864)Nizozemsko198920. září 1989Aktivní.
Muhafiz (163)Pákistán19958. září 1996Aktivní.
Mujahid (164)Pákistán19979. července 1998Aktivní.

Konstrukce

Záď minolovky Cassiopée s minolovnými prostředky PAP 104 (v popředí) a Double Eagle

Trup lodí je z nemagnetických materiálů; tvoří ho polyesterová pryskyřice zesílená skelnými vlákny. Sonar je typu DUBM 21B a navigační radar Decca 1229. K ničení min, které sonar objeví, slouží především dva ponorné prostředky PAP 104. Ty mohou operovat až do hloubky 80 metrů. Na palubě je též vlečné odminovací zařízení a dekompresní komora pro potápěče. Obrannou výzbroj tvoří, u francouzských jednotek, jeden 20mm kanón a dva 12,7mm kulomety. Plavidla ostatních námořnictev nesou odlišnou výzbroj. Lodě pohání jeden diesel typu Brons-Werk-spoor A RUB 215 V12 o výkonu 1900 BHP. Nejvyšší rychlost je 15 uzlů.

Modernizace

Tři minolovky lotyšského námořnictva modernizuje společnost ECA Group. Dosavadní minolovný systém nahradí systém UMIS mimo jiné využívající kombinaci podvodních dronů, typ A18-M pro detekci a kombinací dronů Seascan Mk.2 a K-STER C pro identifikaci a likvidaci. Modernizované minolovky mají být dodány v letech 2021, 2023 a 2024.[7]

Uživatelé

BelgieBelgie Belgie
BulharskoBulharsko Bulharsko
FrancieFrancie Francie
IndonésieIndonésie Indonésie

Indonéské námořnictvo – Roku 1985 získalo dvě minolovky původně rozestavěné pro Nizozemsko.

LotyšskoLotyšsko Lotyšsko

Lotyšské námořnictvo – V letech 2000–2004 získalo pět původně nizozemských minolovek.

NizozemskoNizozemsko Nizozemsko
PákistánPákistán Pákistán

Pákistánské námořnictvo – Roku 1992 získalo jedno plavidlo od Francie.

Odkazy

Reference

  1. ÉRIDAN minehunters (1984 - 1996, 1987 - 1988 / 1997) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-10-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ASTER minehunters (1985-1991) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-10-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ALKMAAR minehunters (1983 - 1989) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-10-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. PULAU RENGAT coastal minehunters (1988) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-10-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. MUNSIF minehunters (1989/1992, 1996-1998) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-10-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b Bulgarian Navy procures two minehunters from the Netherlands [online]. Navalnews.net, rev. 2020-10-19 [cit. 2020-10-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-10-22. (anglicky) 
  7. ECA Group to modernize three mine countermeasures vessels of Latvian Navy [online]. Navyrecognition.com, rev. 2020-09-29 [cit. 2020-10-16]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of Belgium.svg

Belgická vlajka

This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.

Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
Flag of Indonesia.svg
bendera Indonesia
Cassiopée M642 PAP-104 and Double Eagle.JPG
PAP-104 and Double Eagle remote operated vehicles of the French minehunter Cassiopée (M642).
Céphée BALTOPS 2010b.JPG

Francuski niszczyciel min Céphée.