Třída U1

Třída U1
Ponorka U3
Ponorka U3
Obecné informace
UživatelŠvédské námořnictvo
Typponorka
Lodě9
Osudvyřazeny
Předchůdcetřída Sjölejonet
Nástupcetřída Neptun
Technické údaje třídy U1
Výtlak367 t (na hladině)
450 t (pod hladinou)[1]
Délka49,6 m
Šířka4,7 m
Ponor3,8 m
Pohon1× diesel, 2× elektromotor
2 lodní šrouby
1350 + ? hp
Rychlost13,8 uzlu (na hladině)
7,5 uzlu (pod hladinou)
Posádka26
Výzbroj1× 20mm kanón
4× 533mm torpédomet
8 torpéd
Technické údaje třídy Abborren
Výtlak388 t (pod hladinou)
Délka49,8 m
Šířka4,3 m
Pohon2× diesel, 2× elektromotor
1 lodní šroub
1500 + 750 hp
Rychlost14 uzlů (na hladině)
9 uzlů (pod hladinou)
Posádka23
Výzbroj5× 533mm torpédomet
12 torpéd

Třída U1 byla třída ponorek švédského námořnictva. Celkem bylo postaveno devět jednotek této třídy. Ve službě byly v letech 1942–1976.[1] V 60. letech bylo šest ponorek modernizováno na třídu Abborren. Ponorka U3 byla zachována jako muzejní loď v Malmö.[2]

Stavba

Byly to malé pobřežní ponorky, o jejichž stavbě bylo rozhodnuto po vypuknutí druhé světové války. Jejich konstrukce byla co nejvíce zjednodušena za účelem zrychlení stavby a úspory nákladů. Celkem bylo postaveno devět jednotek této třídy. Pět jich postavila švédská loděnice Kockums v Malmö a čtyři loděnice Örlogsvarvet v Karlskroně. Do služby byly přijaty v letech 1942–1944.[1]

Jednotky třídy U1:[1]

JménoZaložení kýluSpuštěnaVstup do službyStatus
U11940červen 1941květen 1942Vyřazena 1960.
U21940květen 1942březen 1943Vyřazena 1961.
U31940červen 1942listopad 1943Vyřazena 1964, muzejní loď.
U41943červen 1943duben 1944Od roku 1964 Forellen (For), vyřazena 1970.
U51943červenec 1943červen 1944Od roku 1964 Abborren (Abb), vyřazena 1976.
U61943srpen 1943červenec 1944Od roku 1964 Siken (Sik), vyřazena 1974.
U71943listopad 1943září 1944Od roku 1964 Gäddan (Gäd), vyřazena 1973.
U81943duben 1944říjen 1944Od roku 1964 Laxen (Lax), vyřazena 1976.
U91943květen 1944listopad 1944Od roku 1964 Makrillen (Mak), vyřazena 1976.

Konstrukce

Ponorka U3

Ponorky byly vyzbrojeny jedním 20mm kanónem a čtyřmi 533mm torpédomety (tři na přídi a jeden na zádi) se zásobou osmi torpéd. Pohonný systém tvořil jeden diesel-generátor MAN o výkonu 1350 hp a dva elektromotory, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 13,8 uzlu na hladině a 7,5 uzlu pod hladinou.[1]

Modernizace

V letech 1962–1964 byly ponorky U4–U9 modernizovány pro boj s nepřátelskými ponorkami. Zároveň dostaly nová jména. Odstraněn byl kanón a záďový torpédomet. Trup a velitelská věž dostaly vylepšený tvar. Do přepracované zádě za velitelskou věží byl umíštěn rotační zásobník pro po kabelu naváděná protiponorková torpéda. Příďové torpédomety zůstaly zachovány. Celkem bylo na palubě 12 torpéd. Do přídě byl instalován sonar.[3] Zásadně byl přestavěn také pohonný systém. Tvořily dva diesel-generátory MAN o výkonu 1500 hp a dva elektromotory o výkonu 750 hp.[1] Lodní šroub byl pouze jeden.[3] Nejvyšší rychlost ponorky se zvýšila na 14 uzlů na hladině a 9 uzlů pod hladinou.[1]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e f g U1 submarines (1942-1945) [online]. Navypedia.org [cit. 2018-11-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 203. 
  3. ↑ a b PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 183. 

Literatura

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

HMS U3.jpg
Picture from about 1945 of the Swedish coastal submarine HMS U3.
U 3 in Malmö 01.08.09.JPG
Autor: Wassen, Licence: CC BY-SA 3.0
U-Boot HMS U3 der schwedischen Marine im Technik Museum Malmö 01.08.09.