Třída U 139
| Třída U 139 | |
|---|---|
 Francouzské ponorky Halbronn (ex SM U 139) a Gustave Zédé (v pozadí) | |
| Obecné informace | |
| Uživatelé | Kaiserliche Marine Francouzské námořnictvo |
| Typ | ponorka |
| Lodě | 3 |
| Osud | vyřazeny |
| Předchůdce | třída U 127 |
| Nástupce | třída U 142 |
| Technické údaje SM U 139 | |
| Výtlak | 1930 t (na hladině) 2483 t (pod hladinou)[1] |
| Délka | 92 m |
| Šířka | 9,1 m |
| Ponor | 5,3 m |
| Pohon | 3 diesely, 2 elektromotory 2 lodní šrouby 3750 bhp + 1690 shp |
| Rychlost | 15,3 uzlu (na hladině) 7,6 uzlu (pod hladinou) |
| Dosah | 12 630 nám. mil při 8 uzlech (na hladině) 53 nám. mil při 4,5 uzlech (pod hladinou) |
| Posádka | 66 |
| Výzbroj | 2× 150mm kanón (2×1) 6× 500mm torpédomet 19 torpéd |
| Ostatní | hloubka ponoru 75 metrů |
Třída U 139 byla třída oceánských křižníkových ponorek německé Kaiserliche Marine z období první světové války. Celkem byly postaveny tři jednotky této třídy. Ve službě v německém námořnictvu byly v roce 1918. Žádná nebyla za války ztracena. Po válce ponorky připadly Francii, USA a Velké Británii.[2]
Stavba
Ponorky byly označeny jako projekt 46. Celkem byly postaveny tři jednotky této třídy. Postavila je německá loděnice Germaniawerft v Kielu.[2]
Jednotky třídy U 139:[2]
| Jméno | Loděnice | Založení kýlu | Spuštění na vodu | Vstup do služby | Osud |
|---|---|---|---|---|---|
| Kapitänleutnant Schwieger, U 139 | Germaniawerft, Kiel | 1916 | 3. prosince 1917 | květen 1918 | Roku 1918 připadla Francii, zařazena jako Halbronn, sešrotována 1935. |
| Kapitänleutnant Weddingen, U 140 | Germaniawerft, Kiel | 1916 | 4. listopadu 1917 | březen 1918 | Roku 1919 připadla USA, dne 22. července 1921 potopena jako cvičný cíl. |
| U 141 | Germaniawerft, Kiel | 1916 | 9. ledna 1918 | červen 1918 | Roku 1918 připadla Velké Británii, sešrotována. |
Konstrukce
Ponorky měly dvoutrupou koncepci.[2] Byly vyzbrojeny dvěma 150mm kanóny KL/45 a šesti 500mm torpédomety (čtyři příďové, dva záďové) se zásobou 19 torpéd. Část velitelské věže a další vybraná místa chránilo lehké pancéřování. Pohonný systém tvořily dva diesely Germania o výkonu 3300 bhp, jeden diesel MAN-Brown Boveri o výkonu 450 shp a dva elektromotory AEG o výkonu 1690 shp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 15,3 uzlu na hladině a 7,6 uzlu pod hladinou. Dosah byl 12 630 námořních mil při rychlosti 8 uzlů na hladině a 53 námořních mil při rychlosti 4,5 uzlu pod hladinou. Operační hloubka ponoru dosahovala 75 metrů.[1] Ponoření trvalo 40 vteřin.[2]
Modifikace
Ponorky U 140 a U 141 měly výzbroj posílenu o dva další 88mm kanóny. Poháněly dva hlavní diesely MAN o výkonu 3500 bhp, pomocný třetí diesel a elektromotory byly stejné. Jejich rychlost na hladině se zvýšila na 15,8 uzlu. Dosah byl 17 750 námořních mil.[2]
Odkazy
Reference
Literatura
- GARDINER, Robert. Conway's All the World's Fighting Ships, 1906–1921. London: Conway Maritime Press, 1985. 439 s. ISBN 978-0-85177-245-5. (anglicky)
- WILLIAMSON, Gordon. U-boats of the Kaiser's Navy. Oxford: Osprey Publishing, 2002. 51 s. ISBN 1-84176-362-4. (anglicky)
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída U 139 na Wikimedia Commons - Type U 139 [online]. Uboat.net [cit. 2021-04-12]. Dostupné online. (anglicky)
Média použitá na této stránce
A Gustave Zédé-class submarine in the background behind the ex-German SMS U-139 in French service as Halbronn, Brest, France, February 1919