Třída Västergötland

Třída Västergötland (A17)
Södermanland po modernizaci
Obecné informace
Uživatelé	Švédské námořnictvo Singapurské námořnictvo
Typ	ponorka
Lodě	4
Osud	aktivní (2018)
Předchůdce	třída Näcken
Nástupce	třída Gotland
Technické údaje třídy Västergötland[1]
Výtlak	1070 t (na hladině) 1143 t (pod hladinou)
Délka	48,5 m
Šířka	6,06 m
Ponor	5,6 m
Pohon	2× diesel, 2× generátor 1× elektromotor 1 lodní šroub 2160 + 1800 hp
Rychlost	11 uzlů (na hladině) 20 uzlů (pod hladinou) 12 + 6 torpéd 22 min
Posádka	20
Výzbroj	6× 533mm torpédomet 3× 400mm torpédomet
Radar	Terma
Sonar	CSU-83
Ostatní	operační hloubka ponoru 300 m
Technické údaje podtřídy Södermanland
Výtlak	1500 t (na hladině) 1600 t (pod hladinou)[1]
Délka	60,5 m
Šířka	6,1 m
Ponor	5,6 m
Pohon	2× diesel, 2× generátor 1× elektromotor 2× Stirlingův motor (AIP) 1 lodní šroub 2160 + 1800 + 204 hp
Rychlost	11 uzlů (na hladině) 20 uzlů (pod hladinou)
Posádka	28
Výzbroj	6× 533mm torpédomet 3× 400mm torpédomet 12 + 6 torpéd 22 min
Radar	Terma
Sonar	CSU-83

Třída Västergötland je třída dieselelektrických ponorek švédského námořnictva. Nese též označení A17. Ponorky jsou specializované jak pro hlídkování v mělkých vodách Baltského moře. V letech 1983–1990 byly postaveny celkem čtyři jednotky této třídy. Všechny byly později radikálně modernizovány a do jejich trupu byla vložena sekce s pohonem nezávislým na přístupu vzduchu (AIP – Air Independent Propulsion). První pár ponorek Västergötland a Helsingland byl roku 2005 vyřazen a po modernizaci jej od roku 2011 provozuje singapurské námořnictvo jako třídu Archer. Druhá dvojice Södermanland a Östergötland je po modernizaci dále provozována švédským námořnictvem, přičemž je označována jako třída Södermanland. Ponorky třídy Södermanland ve službě nahradí nová třída Blekinge (A26).

Ponorky byly objednány roku 1981 jako náhrada třídy Draken, pocházející ze 60. let 20. století.^[1] Třída Västergötland přitom konstrukčně vychází z předcházející úspěšné třídy Näcken.^[2] Všechny čtyři ponorky postavila švédská loděnice Kockums v Malmö (střední sekce) ve spolupráci s loděnicí Karlskronavarvet (příďová a záďová sekce) v Karlskroně. Do služby vstoupily v letech 1987–1990.^[1]

Jednotky třídy Västergötland:^[1]

Ponorky mají jednotrupou konstrukci se dvěma palubami. Záďová kormidla jsou uspořádaná do X. Trup je pokryt anechoickým potahem.^[3] Jsou vybaveny radarem Terma, sonarovým komplexem CSU-83, systémem elektronického boje AR-700-S5 a bojovým řídícím systémem SESUB 900A. Výzbroj tvoří šest torpédometů ráže 533 mm a tři další ráže 400 mm. Ponorka přitom nese dvanáct těžkých 533mm torpéd (Tp 61B, Tp 62, Tp 613), určených k ničení lodí a zároveň šest lehkých 400mm protiponorkových torpéd (Tp 45, Tp 422).^[1] Do externích zásobníků lze uložit až 22 námořních min.^[2]

Pohonný systém tvoří dva diesely Hedemora V12A/15-Ub o výkonu 2160 hp, dva generátory Jeumont-Schneider a elektromotor ASEA o výkonu 1800 hp, pohánějící jeden lodní šroub. Nejvyšší rychlost dosahuje 11 uzlů na hladině a 20 uzlů pod hladinou. Operační hloubka ponoru dosahuje 300 metrů.^[1]

Roku 1999 byla objednána rozsáhlá modernizace ponorek Södermanland a Östergötland spojená s instalací pomocného pohonu Stirling Mk.3.^[4] Modernizace se uskutečnila v letech 2000–2005 v loděnici Kockums. Södermanland se do služby vrátila roku 2004 a Östergötland roku 2005.^[1] Životnost ponorek se modernizací prodloužila o 20 let.^[5]

Ponorky byly vybaveny novým systémem elektronického boje CS-3701 a novým bojovým řídícím systémem SESUB 960A.^[1] Případnému nasazení do mezinárodních misí má napomoci nová klimatizace, která usnadňuje nasazení ponorky v oblastech s teplejším klimatem. Instalována byla rovněž přechodová komora pro potápěče speciálních sil.^[5] Nejzásadnější změny se týkají pohonného systému. Do trupu byla vložena nová 12metrová sekce s pohonem nezávislým na přístupu vzduchu (AIP – Air Independent Propulsion), tvořeným dvěma stirlingovými motory Kockums V4-275R o celkovém výkonu 204 hp, využívajícími naftu a kapalný kyslík. S využitím Stirlingových motorů ponorka může plout ponořená déle než dva týdny.^[1]

Obě nemodernizované ponorky třídy Västergötland byly roku 2005 prodány singapurskému námořnictvu, které je přejmenovalo na RSS Swordsman (ex Västergötland) a RSS Archer (ex Helsingland).^[6] Jejich tamní označení je třída Archer. Před dodáním ponorky prošly modernizací v loděnici Kockums, spojenou mimo jiné s výměnou klimatizace a instalací nové trupové sekce se Stirlingovými motory.^[7] Archer byla na vodu spuštěna v červnu 2009 a Swordsman v říjnu 2010. Ve službě je od roku 2011.^[6]

V roce 2019 Polsko jednalo o zakoupení obou ponorek třídy Södermanland. Polské námořnictvo hledalo náhradu za stárnoucí ponorky třídy Kobben.^[8] Několik ponorek třídy Kobben totiž získalo jako prozatímní řešení, než budou dodány nové ponorky z modernizačního programu Orka. Dodavatel ponorek měl být zveřejněn roku 2018, avšak místo toho program ztratil prioritu. Akvizicí ponorek třídy Södermanland by polské námořnictvo mohlo program Orka o dekádu odložit, aniž by námořnictvo ztratilo schopnosti. Nakonec se však ukázalo, že by náklady byly příliš vysoké, Polsko od záměru upustilo a ponorky třídy Kobben byly roku 2021 vyřazeny bez náhrady.^[9]

• CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 240. 
• PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353. 
• PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Västergötland na Wikimedia Commons