Třída V (1914)
| Třída V | |
|---|---|
| Obecné informace | |
| Uživatel | Britské královské námořnictvo |
| Typ | ponorka |
| Lodě | 4 |
| Osud | vyřazeny |
| Předchůdce | třída S |
| Nástupce | třída W |
| Technické údaje V1 | |
| Výtlak | 386 t (na hladině) 453 t (pod hladinou) |
| Délka | 43,9 m |
| Šířka | 5 m |
| Ponor | 3,5 m |
| Pohon | 2 diesely, 2 elektromotory 2 lodní šrouby |
| Rychlost | 14 uzlů (na hladině) 8,5 uzlů (pod hladinou) |
| Dosah | 3000 nám. mil při 9 uzlech |
| Posádka | 20 |
| Výzbroj | 2× 457mm torpédomet (4 torpéd) 1× 76mm kanón |
| Ostatní | hloubka ponoru 30 m (operační) |
Třída V byla třída pobřežních diesel-elektrických ponorek britského královského námořnictva. Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy. Do služby byly zařazeny v letech 1915–1916. První světovou válku přečkaly beze ztráty. V letech 1920–1921 byly prodány do šrotu.[1][2]
Stavba
V únoru 1912 ponorkový výbor navrhl vývoj nových ponorek s výtlakem 1000 tun pro oceánskou službu (pozdější HMS Nautilus) a výtlakem přibližně 300 tun pro pobřežní operace (pozdější třídy S a F). Zároveň byla schválena stavba pobřežních ponorek podle návrhu loděnice Vickers, který konstrukčně navazoval na třídu S. Prototypová ponorka byla objednána v březnu 1913 a její tři sesterské čluny v srpnu 1913. Celkem byly postaveny čtyři ponorky této třídy. Postavila je britská loděnice Vickers v Barrow-in-Furness.[1] Do služby byly přijaty v letech 1915–1916.[2]
Jednotky třídy V:[2]
| Jméno | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Poznámky |
|---|---|---|---|---|
| HMS V1 | 1912 | 23. července 1914 | květen 1915 | Prodána do šrotu 1921. |
| HMS V2 | 1913 | 17. února 1915 | listopad 1915 | Prodána do šrotu 1921. |
| HMS V3 | 1914 | 1. dubna 1915 | leden 1916 | Prodána do šrotu 1920. |
| HMS V4 | 1914 | 25. listopadu 1915 | březen 1916 | Prodána do šrotu 1920. |
Konstrukce
Ponorky měly částečně dvouplášťovou koncepci. Byly vyzbrojeny dvěma příďovými 457mm torpédomety se zásobou čtyř torpéd. Doplňoval je jeden 76mm kanón. Pohonný systém tvořily dva diesely Vickers o výkonu 900 hp a dva elektromotory o výkonu 450 hp (V2–V4 380 hp), pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost na hladině dosahovala čtrnáct uzlů a pod hladinou 8,5 uzlů.[1] Dosah byl 3000 námořních mil při rychlosti devět uzlů na hladině a padesát námořních mil při rychlosti pět uzlů pod hladinou. Operační hloubka ponoru až 30 metrů.[2]