Třída V a W (1917)

Třída V a W
HMAS Vampire
Obecné informace
Uživatelé	Royal Navy Australské královské námořnictvo
Typ	torpédoborec
Lodě	67
Osud	vyřazeny
Předchůdce	třída S
Nástupce	třída Scott
Technické údaje vůdčích lodí třídy V
Výtlak	1188 t (standardní) 1400 t (plný)[1]
Délka	95,1 m
Šířka	9 m
Ponor	3,2 m
Pohon	2 turbíny, 3 kotle 2 lodní šrouby 27 000 hp
Rychlost	34 uzlů
Dosah	2600 nám. mil při 15 uzlech
Posádka	115
Výzbroj	4× 102mm kanón (4×1) 2× 40mm kanón (2×1) 4× 533mm torpédomet (2×2) 1 skluzavka
Technické údaje modifikované třídy W (Thornycroft)
Výtlak	1325 t (standardní) 1530 t (plný)[2]
Délka	95,1 m
Šířka	9,37 m
Ponor	2,9 m
Rychlost	35 uzlů
Dosah	3210 nám. mil při 15 uzlech
Posádka	127
Výzbroj	4× 120mm kanón (4×1) 1× 76mm kanón 6× 533mm torpédomet (2×3) 2 vrhače, 1 skluzavka

Třída V a W byla třída torpédoborců Royal Navy z období první světové války. Třída se dělí do čtyř menších podtříd. Celkem bylo postaveno 67 torpédoborců, přičemž stavba dalších 40 jednotek byla zrušena. Ve službě byly v letech 1918–1948. Celkem čtyři torpédoborce byly převedeny k australskému královskému námořnictvu. Torpédoborce třídy V a W byly nasazeny za obou světových válek. V boji jich bylo 18 potopeno, další zůstaly neopraveny, nebo například ztroskotaly.

Celkem bylo v letech 1917–1924 postaveno 67 torpédoborců této třídy, dělících se do čtyř podtříd. První skupinu tvořilo pět vůdčích lodí torpédoborců třídy V, přijatých do služby v roce 1917.^[1] Následovalo 25 jednotek třídy V z let 1917–1918^[3], 21 jednotek třídy W z let 1917–1918^[4] a konečně 16 jednotek modifikované třídy W z let 1919–1924.^[2] Konstrukční odlišnosti přitom existovaly i v rámci jednotlivých podtříd.

Po dokončení nesly čtyři 102mm kanóny, dva 40mm kanóny, dva dvojhlavňové 533mm torpédomety a jednu skluzavku hlubinných pum. Pohonný systém tvořily tři kotle a dvě sady turbín o výkonu 27 000 hp. Nejvyšší rychlost dosahovala 34 uzlů. Dosah byl 2600 námořních mil při rychlosti 15 uzlů.^[1]

Podtřída byla stavěna ve dvou verzích (Admiralty a Thornycroft). Mírně se lišily rozměry plavidel a jejich pohonný systém. Základní výzbroj byla čtyři 102mm kanóny, jeden 76mm kanón, dva dvojhlavňové 533mm torpédomety, dva vrhače a jedna skluzavka hlubinných pum. Deset plavidel bylo upraveno pro nesení 60 min, což si vynutilo demontáž jednoho 102mm kanónu a jednoho z torpédometů. Pohonný systém tvořily tři kotle a dvě sady turbín o výkonu 27 000 hp. Nejvyšší rychlost dosahovala 34 uzlů. Dosah byl 2600 námořních mil při rychlosti 15 uzlů.^[3]

Podtřída byla stavěna ve dvou verzích (Admiralty a Thornycroft). Mírně se lišily rozměry plavidel a jejich pohonný systém. Základní výzbroj byla čtyři 102mm kanóny, jeden 76mm kanón, dva trojhlavňové 533mm torpédomety, dva vrhače a jedna skluzavka hlubinných pum. Pět plavidel bylo upraveno pro nesení 60 min, což si vynutilo demontáž jednoho 102mm kanónu a jednoho z torpédometů. Pohonný systém tvořily tři kotle a dvě sady turbín o výkonu 27 000 hp. Nejvyšší rychlost dosahovala 34 uzlů. Dosah byl 2600 námořních mil při rychlosti 15 uzlů.^[4]

Podtřída byla stavěna ve dvou verzích (Admiralty a Thornycroft). Mírně se lišily rozměry plavidel, jejich pohonný systém a rychlost. Základní výzbroj byla čtyři 120mm kanóny, jeden 76mm kanón (nebo dva 40mm kanóny), dva trojhlavňové 533mm torpédomety, dva vrhače a jedna skluzavka hlubinných pum. Pohonný systém tvořily tři kotle a dvě sady turbín o výkonu 27 000 hp (Thornycroft: 30 000 hp). Nejvyšší rychlost dosahovala 34 uzlů (Thornycroft: 35 uzlů). Dosah byl 3210 námořních mil při rychlosti 15 uzlů.^[2]

Britské královské námořnictvo třídu provozovalo v letech 1918–1948. Nasadilo je za první a druhé světové války. Ve službě bylo z různých příčin ztraceno 23 jednotek:

• HMS Vehement – Dne 1. srpna 1918 byl v Severním moři potopen minou.^[3]
• HMS Vittoria – Dne 1. září 1919 byl ve Finském zálivu potopen bolševickou ponorkou Pantera.^[3]
• HMS Verulam – Dne 4. září 1919 byl ve Finském zálivu potopen minou.^[3]
• HMS Walrus – Dne 12. února 1938 ztroskotal a následně byl sešrotován.^[4]
• HMS Valentine – Dne 15. dubna 1940 byl u Terneuzenu v ústí Šeldy potopen německými střemhlavými bombardéry Ju 87.^[1]
• HMS Whitley – Dne 19. května 1940 byl v Newportu potopen německými bombardéry Ju 88.^[4]
• HMS Wessex – Dne 24. května 1940 byl v Calais potopen německými bombardéry Do 17.^[4]
• HMS Wakeful – Dne 29. května 1940 byl u Newportu potopen německým torpédovým člunem S30.^[4]
• HMS Whirlwind – Dne 5. července 1940 byl jižně od Irska potopen německou ponorkou U34.^[4]
• HMS Wren – Dne 27. července 1940 byl u britského pobřeží potopen německými bombardéry He 111.^[2]
• HMS Venetia – Dne 19. října 1940 byl v ústí Temže potopen německou leteckou minou.^[3]
• HMS Wryneck – Dne 27. dubna 1941 byl u Peloponésu potopen německými bombardéry Ju 88.^[4]
• HMAS Waterhen – Dne 29. června 1941 byl v Tobruku těžce poškozen italskými střemhlavými bombardéry Ju 87. Druhý den se potopil.^[4]
• HMS Vimiera – Dne 9. ledna 1942 byl v ústí Temže potopen německou leteckou minou.^[3]
• HMS Vortigern – Dne 15. března 1942 byl v Severním moři potopen německým torpédovým člunem S104.^[3]
• HMAS Vampire – Dne 9. dubna 1942 byl poblíž Cejlonu potopen japonskými střemhlavými bombardéry D3A.^[1]
• HMS Wild Swan – Dne 17. června 1942 byl jižně od Irska těžce poškozen německými bombardéry Ju 88 a po pozdější kolizí se španělským trawlerem se potopil.^[2]
• HMAS Voyager – Dne 23. září 1942 ztroskotal na Východním Timoru. Následně byl těžce poškozen japonskými bombardéry a opuštěn.^[4]
• HMS Veteran – Dne 26. září 1942 byl jižně od Islandu potopen německou ponorkou U-404.^[2]
• HMS Worcester – Dne 23. prosince 1943 byl v Severním moři těžce poškozen minou, nebyl opraven.^[2]
• HMS Warwick – Dne 20. února 1944 byl v Lamanšském průlivu potopen německou ponorkou U413.^[4]
• HMS Wrestler – Dne 6. června 1944 byl během vylodění v Normandii těžce poškozen minou, nebyl opraven.^[4]
• HMS Walpole – Dne 6. ledna 1945 byl v Severním moři těžce poškozen minou, nebyl opraven.^[4]

• HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha: Naše vojsko, 1988. 28-029-88. 
• PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu třída V a W na Wikimedia Commons