Třída Vauquelin
| Třída Vauquelin | |
|---|---|
 Vauquelin | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Francouzské námořnictvo |
| Typ | torpedoborec |
| Lodě | 6 |
| Osud | 6 ztraceno |
| Předchůdce | třída Aigle |
| Nástupce | třída Le Fantasque |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 2441 t (standardní) 3140 t (plný)[1] |
| Délka | 122,4 m (mezi svislicemi) 129,3 m |
| Šířka | 11,84 m |
| Ponor | 4,97 m |
| Pohon | 4 kotle, 2 turbínová soustrojí 2 lodní šrouby 64 000 shp |
| Rychlost | 36 uzlů |
| Dosah | 3650 nám. mil při 18 uzlech |
| Posádka | 230 |
| Výzbroj | 5× 138,6mm kanón (5×1) 4× 37mm kanón (2×2) 4× 13,2mm kulomet Hotchkiss (2×2) 7× 550mm torpédomet (1×3, 2×2) 4 vrhače, 2 spouštěče hlubinných pum 50 min |
Třída Vauquelin byla třída „supertorpédoborců“ francouzského námořnictva postavených před druhou světovou válkou. Třídu tvořilo šest jednotek. Všechny byly za války ztraceny.
Stavba
Šest jednotek této třídy bylo objednáno v rámci programu pro roky 1928–1929. Jednalo se o vylepšenou verzi předcházející třídy Aigle. Do služby byly přijaty v letech 1933–1934. Do jejich stavby se zapojilo pět loděnic. Dvě jednotky postavila loděnice Ateliers et Chantiers de la Loire v Saint-Nazaire a dále po jedné loděnice Ateliers et Chantiers de France v Dunkerku, Ateliers et Chantiers de Penhoët v Saint-Nazaire, Ateliers et Chantiers de Bretagne v Nantes, Forges et Chantiers de la Méditerranée v La Seyne.[2]
Jednotky třídy Vauquelin:[2]
| Jméno | Loděnice | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Osud |
|---|---|---|---|---|---|
| Vauquelin | Ateliers et Chantiers de France | 1930 | 29. března 1931 | březen 1934 | V letech 1940–1942 podřízen vládě ve Vichy. Dne 27. listopadu 1942 v Toulonu potopen vlastní posádkou. |
| Cassard | Ateliers et Chantiers de Bretagne | 1930 | 8. listopadu 1931 | říjen 1933 | V letech 1940–1942 podřízen vládě ve Vichy. Dne 27. listopadu 1942 v Toulonu potopen vlastní posádkou. |
| Maillé Brézé | Ateliers et Chantiers de Penhoët | 1930 | 9. listopadu 1931 | duben 1934 | Dne 30. dubna 1940 ho v Greenocku zničil výbuch vlastního torpéda. |
| Kersaint | Ateliers et Chantiers de la Loire | 1930 | 14. listopadu 1931 | leden 1934 | V letech 1940–1942 podřízen vládě ve Vichy. Dne 27. listopadu 1942 v Toulonu potopen vlastní posádkou. |
| Tartu | Ateliers et Chantiers de la Loire | 1930 | 7. prosince 1931 | únor 1933 | V letech 1940–1942 podřízen vládě ve Vichy. Dne 27. listopadu 1942 v Toulonu potopen vlastní posádkou. |
| Chevalier Paul | Forges et Chantiers de la Méditerranée | 1931 | 21. března 1932 | srpen 1934 | V letech 1940–1941 podřízen vládě ve Vichy. Dne 16. června 1941 u Latákie potopen britskými bombardéry. |
Konstrukce
Plavidla měla typickou čtyřkomínovou siluetu. Výzbroj tvořilo pět 138,6mm kanónů umístěných v jednodělových věžích. Ty doplňovaly čtyři 37mm kanóny, čtyři 13,2mm kulomety a sedm 550mm torpédometů. K ničení ponorek sloužily dvě skluzavky hlubinných pum. Mohly nést až 50 min. Pohonný systém tvořily čtyři kotle (Yarrow nebo Penhoët) a dvě turbínová soustrojí Parsons (Cassard Rateau-Bretagne, Vauquelin Zoelly) o výkonu 64 000 shp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 36 uzlů. Dosah byl 3650 námořních mil při rychlosti 18 uzlů.
Odkazy
Reference
- ↑ GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1922–1946. Annapolis: Naval Institute Press, 1980. S. 268. (anglicky)
Literatura
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Vauquelin na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
The French destroyer Vauquelin
The French destroyer Vauquelin sliding down the ways during her launching, at the Dunkirk (Dunkerque) shipyard of Ateliers et Chantiers de France, 29 March 1931. A large floating drydock is in the right background. .