Třída Walrus

Třída Walrus
Dvojice ponorek třídy Walrus
Obecné informace
Uživatel	Nizozemské královské námořnictvo
Typ	ponorka
Lodě	4
Osud	aktivní (2024)
Předchůdce	třída Zwaardvis
Nástupce	třída Orka
Technické údaje
Výtlak	2 450 t (vynořená) 2 800 t (ponořená)
Délka	67,73 m
Šířka	8,4 m
Ponor	7 m
Pohon	3 dieselgenerátory 1 elektromotor
Rychlost	22 km/h (vynořená) 39 km/h (ponořená)
Posádka	50 důstojníků a námořníků
Výzbroj	UGM-84 Harpoon 4× 533 mm torpédomet 20× torpédo / 40× mina

Třída Walrus je třída ponorek Nizozemského královského námořnictva. Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy. Do služby byly přijaty v letech 1992–1994. Jsou to jediné v současnosti provozované ponorky nizozemského námořnictva.^[1]

Roku 2011 byla spuštěn program modernizace, umožňující provoz ponorek nejméně do roku 2025. V roce 2022 nizozemská vláda rozhodla o prodloužení provozu třídy až do poloviny třetí dekády, tedy do dodání nové generace ponorek třídy Orka. Vyžádá si to však vyřazení poloviny ponorek a jejich využití na náhradní díly.^[2]

Program vývoje třídy Walrus, zamýšlené jako náhrada starší třídy Dolfijn, byl zahájen roku 1978. Třída se skládá z jednotek Walrus (S 802), Zeeleeuw (S 803), Dolfijn (S 808) a Bruinvis (S 810), postavených loděnicí Rotterdamse Droogdok Maatschappij v Rotterdamu a zařazených do služby v letech 1990–1994. Stavba prototypové jednotky Walrus se o jeden rok protáhla kvůli poškození, způsobeném roku 1986 požárem.^[1]

Jednotky třídy Walrus:^[1][3]

Konstrukční pojetí třídy Walrus navazuje na předcházející třídu Zwaardvis. Ponorky mají dvojitý trup kapkovitého tvaru. Kvůli zvětšení hloubkového dostupu ponorek (o 50%) byl jejich trup vyroben z francouzské vysokotažné oceli MAREI.^[1] Inovativním prvkem v konstrukci této třídy je uspořádání kormidel do tvaru X, což zlepšuje jejich manévrovací schopnosti.^[1]

Ponorky nesou integrovaný senzorový, zbraňový a řídící systém SEWACO. Výzbroj ponorek tvoří čtyři 533mm torpédomety. Z nich mohou být vypouštěna torpéda či miny. Ponorka unese 20 torpéd či 40 min. U torpéd se jedná o moderní typ Mk 48 Mod 7, v případě potřeby ponorky mohou nést rovněž protilodní střely Sub-Harpoon.^[1]

Pohonný systém tvoří tři dieselgenerátory SEMT-Pielstick 12PA4V-200VG a jeden elektromotor Holec. Ty pohánějí jeden sedmilopatkový lodní šroub. Ponorky dosahují nejvyšší rychlosti 12 uzlů na hladině a 21 uzlů pod hladinou.

V prosinci 2011 byl schválen program rozsáhlé modernizace všech čtyř ponorek, který zajistí jejich provozuschopnost do roku 2025.^[1] Modernizace se bude týkat především bojového řídícího systému, sonarů, komunikačních systémů a satelitního komunikačního systému.^[4] Například společnost L-3 ELAC Nautik provede vylepšení sonaru a německá loděnice Howaldtswerke-Deutsche Werft na palubu ponoorek instaluje záchranný systém HABET.^[1]

Nizozemské námořnictvo za tento typ hledá náhradu, kterou plánuje objednat rovněž v počtu čtyř kusů. V roce 2019 byl výběr ministerstvem obrany zúžen na tři nabídky: Naval Group s lokálním partnerem Royal IHC s konvenční verzí třídy Suffren, Saab Kockums a Damen Group s derivátem švédské třídy Blekinge označeným C718 a Thyssenkrupp Marine Systems a loděnice Den Helder s derivátem Typu 212CD.^[5] Podepsání kontraktu se očekává v roce 2022 a dodání všech ponorek do roku 2031.^[2]

• PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Walrus na Wikimedia Commons