Třída Wind
Třída Wind | |
---|---|
![]() USCGC Northwind (WAGB-282) v roce 1986 | |
Obecné informace | |
Uživatelé | Pobřežní stráž Spojených států amerických Námořnictvo Spojených států amerických Sovětské námořnictvo Kanadské královské námořnictvo Kanadská pobřežní stráž |
Typ | ledoborec |
Lodě | 8 |
Zahájení stavby | 1942–1949 |
Spuštění na vodu | 1942–1951 |
Uvedení do služby | 1944–1954 |
Osud | vyřazeny |
Technické údaje | |
Výtlak | 3500 t (standardní) 6515 t (plný) |
Délka | 82 m |
Šířka | 19,4 m |
Ponor | 7,85 m (max.) |
Pohon | 3 dieselgenerátory, 3 elektromotory, 3 lodní šrouby |
Rychlost | 16 uzlů |
Dosah | 38 000 nám. mil při 10,5 uzlech |
Posádka | 316 |
Výzbroj | 4× 127mm kanón (2×2) 12× 40mm kanón (3×4) 6× 20mm kanón (6×1) 1× Hedgehog 6 vrhačů, 2 spouštěče hlubinných pum |
Letadla | 1× Grumman J2F Duck |
Třída Wind byla třída amerických ledoborců z období druhé světové války. Celkem bylo postaveno osm jednotek této třídy. Prvních pět jednotek bylo pro Pobřežní stráž Spojených států amerických, dvě pro Námořnictvo Spojených států amerických a jedna pro Kanadské královské námořnictvo. Ve službě byly v letech 1944–1989. Americká pobřežní stráž plavidla označovala jako velké kutry.[1] Za války byly tři zapůjčeny sovětskému námořnictvu na základě zákona o půjčce a pronájmu. Po vrácení do USA tuto trojici provozovalo námořnictvo, než byly předány zpět pobřežní stráži. Z amerických plavidel byl jako první roku 1968 vyřazen Eastwind a jako poslední roku 1989 Northwind. Kanadský ledoborec Labrador byl vyřazen roku 1987. V době své stavby byla třída Wind považována za technologicky nejpokročilejší ledoborce světa.[2]
Stavba
Stavba pěti ledoborců pro americkou pobřežní stráž byla objednána v kistopadu 1941 u americké loděnice Western Pipe and Steel Company v San Pedru v Kalifornii.[3] Stavba měla vysokou prioritu, neboť ledoborce měly sloužit k zásobování amerických základen v Grónsku a k vedení arktických konvojů.[1] Ledoborce byly rozestavěny roku 1942 a přijaty do služby v letech 1944–1945. Roku 1946 byly spuštěny další dva ledoborce objednané americkým námořnictvem. Dokončeny byly v letech 1946–1947. Za osmou jednotkou třídy Wind je označován ledoborec kanadského námořnictva Labrador. Z třída Wind konstrukčně vycházel. Do služby byl přijat roku 1954.[4]
Jednotky třídy Wind:
Jméno | Založení kýlu | Spuštění na vodu | Vstup do služby | Status |
---|---|---|---|---|
USCGC Northwind (WAG-278) | 9. června 1942 | 28. prosince 1942 | 26. února 1944 | Bezprostředně po přijetí do služby zapůjčen Sovětskému svazu, kde sloužil jako Severnyj větěr. Vrácen v 19. prosince 1951. Dne 31. ledna 1952 zařazen do amerického námořnictva jako USS Northwind (AGB-5). Dne 25. února 1952 přejmenován na USCGC Staten Island (WAGB-278). Dne 1. února 1966 předán americké pobřežní stráži. Vyřazen 15. listopadu 1974. Sešrotován.[5] |
USCGC Eastwind (WAG-279) | červen 1942 | 6. února 1943 | červen 1944 | Vyřazen 1968. |
USCGC Southwind (WAG-280) | 20. července 1942 | 8. března 1943 | 15. července 1944 | Od 25. března 1945 do 28. prosince 1949 zapůjčen Sovětskému svazu jako Kapitan Belousov. Dne 1. října 1950 přijat do amerického námořnictva jako USS Atka (AGB-3). Dne 31. října 1966 předán americké pobřežní stráži. Dne 18. ledna 1967 zařazen jako USCGC Southwind (WAGB-280). Vyřazen 1974. Sešrotován.[6] |
USCGC Westwind (WAG-281) | 24. srpna 1942 | 31. března 1943 | 18. září 1944 | Od 21. února 1945 do 19. prosince 1951 zapůjčen Sovětskému svazu jako Severnyj Poljus. Dne 1. února 1952 zařazen do amerického námořnictva jako USS Westwind (AGB-6). V březnu 1952 předán americké pobřežní stráži. Zařazen 22. září 1952 jako USCGC Westwind (WAGB-281). Vyřazen 29. února 1988.[7] |
USCGC Northwind (WAG-282) | červenec 1942 | 25. února 1945 | červenec 1945 | Vyřazen 1989. |
USS Burton Island (AG-88) | 15. března 1946 | 30. dubna 1946 | 28. prosince 1946 | Dne 1. března 1949 reklasifikován na ledoborec USS Burton Island (AGB-1). Dne 15. prosince 1966 zařazen k americké pobřežní stráži jako USCGC Burton Island (WAGB-283). Vyřazen 9. května 1978. Sešrotován.[8] |
USS Edisto (AGB-89) | 15. května 1945 | 29. května 1946 | 20. března 1947 | Dne 1. března 1949 reklasifikován na ledoborec USS Edisto (AGB-2). Dne 20. října 1965 zařazen do americké pobřežní stráže jako USCGC Edisto (WAGB-284). Vyřazen 15. listopadu 1974. Sešrotován.[9] |
CCGS Labrador (50) | 1949 | 1951 | 8. července 1954 | Vyřazen 28. května 1987. Sešrotován.[4] |
Konstrukce


Trup ledoborců třídy Wind byl navržen s ohledem na velkou pevnost. Příď měla šikmou přední část, která plavidlu umožňovala najíždět na těžký led a rozbíjet ho svou vahou. Jelikož byla třída Wind stavěna za války, nesla silnou výzbroj.[2] Hlavňovou výzbroj tvořily čtyři 127mm kanóny ve dvoudělových věžích, dvanáct protiletadlových 40mm kanónů Bofors a šest 20mm kanónů Oerlikon. K ničení ponorek sloužil jeden salvový vrhač hlubinných pum Hedgehog, který doplňovalo dalších šest vrhačů a dva spuštěče hlubinných pum. Na zádi byl prostor pro manipulaci s hydroplánem. Pohonný systém tvořily tři diesel-generátory Fairbanks-Morse a tři elektromotory o výkonu 12 000 hp, pohánějící dva lodní šrouby na zádi a třetí v přídi.[1] Příďový šroub měl vytlačovat rozbitý led od boků plavidla.[2] Nejvyšší rychlost dosahovala 16 uzlů.[5] Dosah byl 38 000 námořních mil při 10,5 uzlech.[10]
Modifikace
Roku 1945 byl odstraněn přídový lodní šroub. V 70.–80. letech byly americké ledoborce této třídy neozbrojené.[1] V pozdější fázi služby byly vybaveny přistávací plochou pro vrtulník a teleskopickým hangárem pro uložení dvou strojů Sikorsky HH-52S.[10]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c Wind Class [online]. The National Iron and Steel Herritage Museum [cit. 2024-10-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Wind-class icebreakers [online]. Naval-history.net [cit. 2024-10-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b HMCS Labrador [online]. Government de Canada [cit. 2024-10-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b USCGC Staten Island (WAGB-278) [online]. Navsource.org [cit. 2024-10-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ USCGC Southwind (WAGB-280) [online]. Navsource.org [cit. 2024-10-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ USCGC Westwind (WAGB-281) [online]. Navsource.org [cit. 2024-10-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ USCGC Burton Island (WAGB-283) [online]. Navsource.org [cit. 2024-10-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ USCGC Edisto (WAGB-284) [online]. Navsource.org [cit. 2024-10-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b The Polar Icebreakers: In a Class by Themselves [online]. U.S. Naval Institute [cit. 2017-02-12]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Wind na Wikimedia Commons
- The Polar Icebreakers: In a Class by Themselves [online]. U.S. Naval Institute [cit. 2017-02-12]. Dostupné online. (anglicky)
- Icebreakers and the U.S. Coast Guard [online]. U.S. Coast Guard Historian's Office [cit. 2017-02-12]. Dostupné online. (anglicky)
Média použitá na této stránce
A U.S. Navy New York Naval Air Reserve Sikorsky HSS-1 Seabat landing on the deck of the U.S. Coast Guard icebreaker USCGC Westwind (WAGB-281) operating in the Atlantic off the east coast of the United States, in 1961.
An elevated port bow view of the U.S. Coast Guard icebreaker NORTHWIND (WAGB-282) breaking through ice packs while participating in a joint Denmark-U.S. musk oxen relocation operation. Note the small craft, just aft of funnel, this is the Arctic Survey Boat or Greenland Cruiser.
USCGC Southwind near port of USCG Base Berkley, after returning from a 27,000 mile tour of the Arctic.