Třída Yavuz
| Třída Yavuz | |
|---|---|
 Turgut Reis (F-241) | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Turecké námořnictvo |
| Typ | fregata |
| Lodě | 4 |
| Osud | aktivní (2020) |
| Předchůdce | třída Berk |
| Nástupce | třída Barbaros |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 2700 t (standardní) 2994 t (plný) |
| Délka | 110,5 m |
| Šířka | 13,25 m |
| Ponor | 3,94 m |
| Pohon | CODAD |
| Rychlost | 27 uzlů |
| Dosah | 4000 bám. mil při 20 uzlech |
| Posádka | 180 |
| Výzbroj | 1× 127mm kanón 3× 25mm Seaguard (3×1) 8× Sea Sparrow (1×8) 8× Boeing Harpoon (2×4) 6× 324mm torpédomet (2×3) |
| Letadla | 1× vrtulník |
| Radar | DA-08 Plessey AWS-6A Decca TM 1226 |
| Sonar | SQS-56 |
Třída Yavuz je třída víceúčelových fregat tureckého námořnictva. Jedná se o německou modulární konstrukci typové řady MEKO 200 loděnice Blohm + Voss, označenou MEKO 200 TN. Ve službě jsou od roku 1987. Všechny jsou stále v aktivní službě a protože se osvědčily, Turecko zakoupilo ještě další čtyři, mírně vylepšené, jednotky třídy Barbaros (typ MEKO 200 TN II).
Stavba
Objednány byly celkem čtyři fregaty této třídy. První pár postavily německé loděnice Blohm + Voss v Hamburku a Howaldtswerke-Deutsche Werft v Kielu, přičemž druhý pár již byl postaven v turecké loděnici Gölcük. Celá čtveřice byla stavěna v letech 1985–1989.[1]
Jednotky třídy Yavuz:[1]
| Jméno | Loděnice | Zahájení stavby | Spuštění na vodu | Zařazena do služby | Status |
|---|---|---|---|---|---|
| Yavuz (F-240) | Blohm + Voss, Hamburk | 30. května 1985 | 7. listopadu 1985 | 17. července 1987 | aktivní |
| Turgut Reis (F-241) | Howaldtswerke-Deutsche Werft, Kiel | 20. září 1985 | 30. května 1986 | 4. února 1988 | aktivní |
| Fatih (F-242) | Gölçuk, Izmir | 1. ledna 1986 | 24. dubna 1987 | 12. října 1988 | aktivní |
| Yildirim (F-243) | Gölçuk, Izmir | 24. dubna 1987 | 22. července 1988 | 22. dubna 1989 | aktivní |
Konstrukce
.jpg)
Fregaty byly vybaveny bojový řídícím systémem STACOS Mod.1, primárním senzorem je přehledový 2D radar středního dosahu DA-08, ostrahu radiolokačního horizontu a vyhledávání hladinových cílů zajišťuje radar Plessey AWS-6A Dolphin a nesen je též navigační radar Decca TM 1226. Ponorky vyhledává trupový sonar SQS-56. Navádění protiletadlových střel zajišťuje střelecký radar STIR-2.4, který doplňuje přehledový a střelecký radar (a ozařovač cílů) WM-25. Ten řídí i palbu 127mm kanónů. Zbraňové stanice Seaguard využívají dva střelecké radary TMK. Systém pro vedení elektronického boje zahrnuje rušič Ramses a systém pro radiotechnický průzkum Rapids. Neseny jsou vrhače klamných cílů systému Mk.36 SRBOC a vlečené protitorpédové návnady SLQ-25 Nixie.[1][2]
V dělové věži na přídi je jeden americký 127mm kanón Mk.45. Před komínem jsou umístěny dva čtyřnásobné kontejnery Mk.141 pro protilodní střely Harpoon a na střeše nástavby je, mezi hangárem a komínem, umístěn osminásobný vypouštěcí kontejner Mk.29 pro protiletadlové řízené střely Sea Sparrow. K bodové obraně proti letadlům a protilodním střelám slouží tři systémy Oerlikon Contraves Seaguard. Protiponorkovou výzbroj tvoří dva trojhlavňové 324mm protiponorkové torpédomety Mk.32. Na zádi fregat je přistávací paluba a hangár pro uskladnění jednoho vrtulníku AB-212. Pohonný systém je koncepce CODAD se čtyřmi diesely MTU 20V1163 TB93. Nejvyšší rychlost dosahuje 27 uzlů. Dosah je 4000 námořních mil při rychlosti 20 uzlů.[1]
Odkazy
Reference
- ↑ ZAJAC, Ivan. Fregaty MEKO 200TN a HN (1.) - Bestseller v tureckém podání [online]. Válka.cz, rev. 2012-09-30 [cit. 2020-06-07]. Dostupné online.
Literatura
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Yavuz na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Autor: Diego Quevedo Carmona, Licence: CC BY-SA 3.0
TCG Turgutreis (F-241), Cartagena, May 31, 2010.