Tři věže vápenných pecí

Tři věže vápenných pecí
Věže šachtových vápenných pecí č. III., IV. a V.
Věže šachtových vápenných pecí č. III., IV. a V.
Základní informace
ArchitektiOberschleisische-Industrie-Bau A.G., Gleiwitz
Výstavba19271929
Zánik1975
Materiálycihla, šamotová cihla, železobeton, ocel
StavitelPittel & Brausewetter
StavebníkPražská železářská společnost
Současný majitelPrvní železářská Kladno
Poloha
AdresaKladno, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Další informace
Rejstříkové číslo památky102997 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Torza Tří věží vápenných pecí číslo III., IV. a V., které stojí na katastrálním území Kročehlavy a Kladno, v jižním okraji Vojtěššké hutě a v těsné blízkosti vnitropodnikového nádraží Kladensko-nučické dráhy, byly v roce 2008 Ministerstvem kultury České republiky prohlášeny kulturními památkami České republiky.[1][2]

Historie

Ve vysokých pecích Vojtěšské huti se používala k výrobě surového železa nučická železná ruda, která vyžadovala velké množství vápence (CaCO3) ve vsázce. Disociace vápence na oxid vápenatý (CaO) a oxid uhličitý (CO2) je silně endotermická reakce, při které na jednu tunu vápence je potřeba přibližně 500 kg koksu. Při tavbě ve vysoké peci vzniklý oxid vápenatý sloužil k vázání kyselých nebo amfoterních oxidů jako SiO2, Al2O3 a dalších oxidů do strusky a dále vázal síru a další příměsi. Uvolněný oxid uhličitý z rozkladu vápence negativně ovlivňoval kvalitu vysokopecního plynu (zřeďoval jej a snižoval jeho redukční schopnost).

Snížení spotřeby koksu ve vysoké peci tím, že do průsady bude dodáno určité množství vypáleného vápence v šachtové peci levným vysokopecním plynem, navrhl profesor Jindřich Šárek. Po úspěšném ověření výpalu v malé šachtové peci a úspěšných provozních zkouškách s částečným prosazováním vypáleného vápence do vysoké pece, bylo v letech 1927–1929 přistoupeno k výstavbě čtyřech velkých šachtových pecí k pálení vápence. S postupným rozšiřováním výroby surového železa byla přistavěna ještě jedna šachtová pec v roce 1940. Projekt pro Pražskou železářskou společnost vypracovala firma Oberschleisische-Industrie-Bau A.G., Gleiwitz a stavbu provedla pražská firma Pittel & Brausewetter.[3] Se zastavením výroby surového železa v Kladně v roce 1975 byla zastavena i výroba páleného vápence. Vápenné pece I. a II byly zbořeny zbývající tři byly postupem doby (do roku 1997) zbaveny technologického zařízení, mostků a ochozů. V roce 2008 byly prohlášeny kulturní památkou České republiky.[4][5][6]

Popis

Pece měly dvě části: násypku (násypné komory) a vlastní vypalovací pec.

Násypky byly umístěny níže pod terénní vlnou. Jejich železobetonové nálevkovité komory byly v koruně 12 m dlouhé a široké 10,6 m, každá s objemem 284 m³. Přes zásobníky vedly koleje, takže vápenec byl z vagónů sypán přímo do nich.

Vápenné pece jsou založeny na společné železobetonové základně. Válcová monolitická železobetonová podstava každé pece o výšce 8,63 m je tvořena šesti podpěrami, spojených v horní části prstencem. Na podstavu nasedá válcová část a na ni čtyři válcové komolé kužele postupně se zmenšující. Celková výška pece je 31,430 m, vnitřní šacha má průměr 6 m, objem pece byl 264 m³. Vnitřek pece byl vyzděn šamotovými cihlami a vnější část pálenými červenými cihlami zvonivkami. Vnější zdivo je na několika místech staženo ocelovými pásy. Vysokopecní plyn byl přiváděn do okružního plynového kanálu pece ve výšce 13 m a byl rozveden průduchy do prostoru pálení vápna. Vzduch byl přiváděn otvory na vnějším obvodu pece nad plynovými průduchy. Každá pec měla svůj výtah umístěný mezi násypkou a pecí. Násypným žlabem byl naplněn koš,který byl vytažen ke kychtě, kde se vyklopil. Celý proces naplnění, vytažení a vysypání probíhal samočinně.

Odkazy

Reference

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2021-02-08]. Identifikátor záznamu 1114274417 : Tři věže šachtových vápenných pecí č. III., IV. V.. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. ULBRICHOVÁ, Petra. Rozhodnutí o prohlášení za KP. iispp.npu.cz [online]. MK ČR, 2008-04-02 [cit. 2021-02-08]. Dostupné online. 
  3. MATĚJ, Miloš, et al. Kulturní dědictví kladenské průmyslové aglomerace. 1. vyd. [Ostrava]: NPÚ, územní odborné pracoviště v Ostravě, 2017. 335 s. Dostupné online. ISBN 978-80-85034-98-1, ISBN 80-85034-98-0. OCLC 1200241139 S. 99, 100 a 220. 
  4. Vápenné pece Vojtěšské huti č. III., IV. a V.. www.industrialnitopografie.cz [online]. [cit. 2021-02-08]. Dostupné online. 
  5. Pece ve Vojtěšské huti v Kladně se staly kulturní památkou. www.archiweb.cz [online]. [cit. 2021-02-08]. Dostupné online. 
  6. Vápenné věže jsou od května kulturní památkou - Kladno minulé. www.kladnominule.cz [online]. [cit. 2021-02-08]. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Kladno, Vojtěšská huť - Koněv, 2013.jpg
Autor: Robinsoncrusoe, Licence: CC BY-SA 3.0
Kladno, Vojtěšská huť - Koněv, 2013