Tůň
Tůň nebo také tůně[1] je sladkovodní ekosystém tvaru kruhu či oválu nacházející se v nivách řek či potoků. Je to deprese naplněná vodou, která není za normálního stavu vody spojená se samotným tokem nebo jiným akvatickým ekosystémem. Hloubka tůní bývá různá.
Ekosystém tůně[2] skýtá velké množství rostlinných i živočišných druhů a mikroorganizmů. V okolí tůní roste specifická vegetace.
Tůň vzniká nejčastěji oddělením od mrtvých ramen toků nebo zatopením terénní deprese, vzniklé vodní erozí během zatopení nivy při povodních. Tůně jsou nejčastěji syceny průsakem z propustných vrstev, vodou při záplavách či velkých deštích. Charakteristikou tůní je jejich zastíněnost okolními stromy a značné množství spadaného listí na dně. To se zde postupně rozkládá a vytváří u dna značně anaerobní podmínky. Neustálý přísun biologického materiálu zejména z okolních dřevin a z rákosí způsobuje zmenšování vodní plochy tůní, snižuje postupně jejich hloubku a způsobuje jejich pozvolný zánik. Tento proces se nazývá zazemňování.
V širším smyslu slova se může jednat i o malé přirozené nádržky stojatých vod (telmy), které mohou být stálé, epizodické, či periodické. Vznikají v přirozených prohlubních větví a kmenů stromů (dendrotelmy), listů rostlin (fytotelmy) nebo ve skalním podkladu (litotelmy).
Ve fluviální geomorfologii se jedná o hlubší místa v tekoucích vodách, které jsou střídány mělčinami.
V mořské biologii jsou rozpoznávány přílivové tůně (anglicky tide pools), které vznikají při odlivu.
Odkazy
Reference
- ↑ Ústav pro jazyk český AV ČR. Internetová jazyková příručka [online]. [cit. 2021-08-03]. Dostupné online.
- ↑ Jak zakládat tůně a proč je to dobré pro přírodu i pro nás. Jak zakládat tůně a proč je to dobré pro přírodu i pro nás [online]. [cit. 2023-06-19]. Dostupné online.
Literatura
- PRACH, Karel. Ekologické funkce a hospodaření v říčních nivách. Třeboň: Botanický ústav AV ČR, 2003. ISBN 80-86188-14-0. S. 37–60.
Související články
Média použitá na této stránce